Nečekaná hrozba nad Mexikem

Podrobnosti

ze světa / Latinská Amerika|

13. říjen 2009|

Scott Stewart, Stratfor |

8028 x

Nad ránem 25. září explodovala u pobočky banky Banamex v Milpa Alta v Mexico City podomácku vyrobená nálož složená ze tří či čtyř lahví s butanem. Poškodila bankomat a rozbila čelní skla. Byl to už sedmý zaznamenaný útok v tomto federálním okresu - a pátý útok proti místní bankovní pobočce - od počátku září.

V komuniké odeslaném na španělské anarchistické webové stránky se k útoku přihlásila skupina nazývající se Podvratná aliance za osvobození země, zvířat a lidí (Subversive Alliance for  the Liberation of the Earth, Animals and Humans, ASLTAH). V prohlášení stojí: „Znovu jsme ukázali, kdo jsou naši nepřátelé," což naznačuje, že tzv. „buňky pro rozklad civilizace" spadající pod ASLTAH stály i za ostatními podobnými útoky. Komuniké oznamuje, že organizace napadla Banamex, protože je to „obchod, který napomáhá mučení, rozkladu a otroctví", a slibuje, že útoky neskončí, „dokud vás nezničíme na prach". Na závěr se pak skupina hlásí k několika dalším explozím a posílá pozdravy Frontě za osvobození země (Earth Liberation Front, ELF), Frontě za osvobození zvířat  (Animal Liberation Front, ALF) a všem „ekopyromaniakům, kteří zde usilují o osvobození země".

22. září úřady objevily a zneškodnily malá výbušná zařízení umístněná před pojišťovnou  MetLife v Guadalajaře ve státě Jalisco. Nápis nastříkaný sprejem na zdi blízko místa nálezu zní: „Novartisi, přestaň mučit zvířata". Je to odkaz k nadnárodní farmaceutické firmě, jejíž kancelář se nachází blízko místa objevu výbušniny, a na niž se intenzivně zaměřila skupina Stop týrání zvířat v Huntingdonu (Stop Huntingdon Animal Cruelty, SHAC). Novartis je významný zákazník firmy Huntingdon Life Sciences (HLS) a kampaň SHAC má tuto společnost zničit, neboť Huntingdon používá zvířata při testování vedlejších účinků léků, chemických látek a spotřebního zboží. Druhý nápis nalezený rovněž 22. září v blízkosti výbušnin zní: „Novartisi, skonči s HLS". A ještě téhož dne byly v bankách v Mexiko City odpáleny další dvě nálože.

Tyto útoku s podomácku vyrobenými výbušninami jsou nejčerstvějšími incidenty ve vlně anarchistických útoků, ekologických protestů a útoků ve jménu práv zvířat, která se v tomto roce převalila přes Mexiko. Aktivisté provedli několik stovek žhářských a destrukčních útoků a v posledních měsících s náložemi udeřili na různých místech po celé zemi, nicméně jejich nejaktivnější buňky operují v Mexiko City a Guadalajaře.

Pro zemi zmítající se uprostřed krvavé války vlády s drogovými kartely, ve které každý rok umírají tisíce lidí a v níž se těžké zločiny jako zastrašování pomocí únosů dějí téměř ve všech vrstvách společnosti, jsou přímé akce militantních aktivistů stěží tou největší hrozbou. Nicméně eskalace těchto útoků a spolu s nimi i stále častější používání výbušnin, jako by nekončila - naopak, útoky jsou častější, okázalejší a vražednější.

 

Hlavním terčem Slim

Přesnější vyčíslení případů přímé akce v Mexiku je obtížné z mnoha důvodů. Jeden z nich spočívá v tom, že informování o takovýchto incidentech je nepravidelné a policie, tisk i aktivisté samotní jsou často nedůslední v tom, co a jakým způsobem oznamují. Navíc je často těžké odlišit přímou akci mladých radikálů od případů obyčejného politicky neangažovaného vandalismu nebo určit rozdíl mezi anarchistickým pumovým útokem na banku a podobným útokem provedeným marxistickou skupinou jakou je například Lidová revoluční armáda (Popular Revolutionary Army, EPR). Není jasná ani metodologie. Má se série útoků Molotovovým koktejlem proti bankomatům nebo zničení dvaceti telefonních budek společnosti Telmex během jediné noci pojímat jako jeden útok, nebo jako oddělené události?

Pokud bychom zvolili umírněný způsob sčítání - tj. brali bychom sérii takovýchto případů jako jeden - pak můžeme konstatovat, že do konce září se letos v Mexiku odehrálo okolo dvě stě útoků. Jestliže však budeme počítat každý incident zvlášť, snadno můžeme konstatovat, že jich byly více než čtyři stovky. Podle našich propočtů bylo v tomto roce například rozbito, spáleno či jinak zničeno více než tři sta padesát telefonních budek Telmexu. (Aktivisté například do štěrbin na telefonní karty a mince s oblibou vlepují kovové špony.) V zájmu této analýzy však budeme pracovat s umírněnějším počtem dvou set útoků.

Společnost Telmex se zdá být nejoblíbenějším terčem přímých útoků. Kromě telefonních budek napadají aktivisté také firemní vozidla a kanceláře Telmexu a přerušují jeho kabely. Z jejich prohlášení vychází najevo, že pociťují zvláštní odpor především vůči Carlosu Slimovi, jednomu z nejbohatších mužů světa a prezidentovi firmy Telmex a několika dalších společností. Carlos Slim - starosvětský miliardářský průmyslník - je zosobněním téměř všeho, co anarchističtí aktivisté nenávidí. Vedle Telmexu a bank se ale aktivisté zaměřují i na další cíle, jako jsou fast foody (včetně McDonaldu a KFC), masny, obchody s chovatelskými potřebami či prodejny kožešin a kůže, luxusních vozidel a stavebních zařízení.

Taktiky, které aktivisté používané nejčastěji, jsou přitom spíše nenásilné a zahrnují graffiti a malby (často červenou barvou, jež má symbolizovat krev zvířat), které cíl záměrně ničí. Mnohdy také vypouštějí v zajetí držené ptáky a zvířata na svobodu, silným lepidlem a kousky kovu blokují zámky, placené telefony a čtečky bankomatů. Když v míře násilností postoupíme, méně často rozbíjejí výklady, zapalují budovy a vozidla a uchylují se k bombovým hrozbám - v roce 2009 zatím došlo přinejmenším ke 157 případům, které zahrnovaly žhářství nebo použití zápalných zařízení. Abychom ale získali širší perspektivu, je třeba konstatovat, že aktivisté v Mexiku zatím jen v roce 2009 provedli více žhářských útoků než jejich protějšky ve Spojených státech od roku 2001.

Na nejvyšším stupni spektra násilí pak stojí útoky provedené pomocí improvizovaných výbušných zařízení a právě na tomto poli aktivita v posledních týdnech prudce narůstá. V prvních šesti měsících letošního roku bylo zaznamenáno několik hrozeb bombovými útoky, použití náloží s kyselinou a falešných oznámení, jen ve dvou případech však byla improvizovaná výbušná zařízení nakonec skutečně použita. V červnu, červenci a srpnu se odehrál jeden pumový útok měsíčně - a najednou do září explodovalo v samotném Mexiko City sedm podomácku vyrobených náloží a k jednomu pokusu a jednomu úspěšnému útoku v Guadalajaře. A znovu se uchýlíme ke srovnání - těchto osm zářijových útoků mexických aktivistů je více, než kolik zvládli aktivisté ve Spojených státech od roku 2001.

 

Hlavně být slyšet

Trend narůstajícího užívání podomácku vyráběných výbušnin lze vysvětlit několika faktory. První je poměrně jednoduchý, a to že taková nálož vyvolá větší pozornost než graffiti, lepidlo či žhářské útoky. Vzhledem k pokračující eskalaci násilí v Mexiku si totiž většina lidí už nedokáže všimnout doposud většinou nenásilných akcí aktivistů, a tak jim výbušná zařízení pomáhají „prorazit" a obrátit pozornost veřejnosti ke svým cílům. Rozsah a frekvence útoků provedených improvizovaným výbušným zařízením v tomto měsíci opravdu zajišťuje, že jsou nepřehlédnutelné.

Druhým faktorem pak je křivka osvojování znalostí v buňkách výrobců bomb. Čím je výrobce bomby ve své dovednosti zdatnější, tím se zařízení, které zhotovuje, stává spolehlivějším a silnějším. Zdokonalování této řemeslné dovednosti sebou přináší také to, že výrobce bomby je schopen zvýšit tempo výroby a rozmísťovat výbušná zařízení častěji. Je celkem možné, že několik takových zařízení, o kterých se ještě v březnu mluvilo jen jako o poplašných zprávách, mohlo být ve skutečnosti jen nefunkčních - což se poměrně často stává začátečníkům, kteří své výbušniny příliš často nezkoušejí.

Třetí faktorem se stává nadšení a osobnostní kvality aktivistů. Radikální aktivisté se v minulosti v mnoha případech postupně začali uchylovat ke stále rozsáhlejším útokům. Jedním z důvodů bylo i to, že je drobné vandalské činy jako zalepování zámků nebo pomalovávání aut, začaly nudit a přesunuli pozornost na ničivější a okázalejší akce, mezi něž lze řadit útoky s použitím časovaného zápalného zařízení. Pro mnoho aktivistů jsou takové akce spojené se vzrušením, které se váže ke zvýšení pozornosti vůči jejich požadavkům, na to, že svým cílům způsobují větší škody, a na úspěšnost jejich čím dál bezostyšnějších útoků.

A konečně jsme si také mohli v posledních letech povšimnout posunu zájmu aktivistických skupin mimo oblast péče o lidský život. Mnoho aktivistů začíná být přesvědčeno, že taktiky s nízkou mírou násilí jsou neúčinné a že pokud chtějí zachránit planetu a zvířata, musejí sáhnout po daleko agresivnějších prostředcích. Existuje malá, ale stále početnější frakce skalních aktivistů, kteří věří, že pokud chcete udělat omeletu, je třeba rozbít vejce, abychom parafrázovali Leninův výrok. Společnost Ruckus, což je výcviková organizace pro aktivisty orientované na přímou akci, to ve svých školících materiálech objasňuje takto: „Existuje zákon, který zakazuje vniknout do cizího domu. Když však vniknete do nějakého domu v rámci vykonání vyššího dobra, jako například, pokud tam vtrhnete, abyste zachránili dítě před požárem, je dovoleno tento zákon porušit. Prakticky lze říci, že porušit jej je vaší morální povinností. Stejně tak je dovoleno porušit druhořadé zákony, pokud to poslouží záchraně Země."

Aktivisté většinou nepromíjejí násilné činy namířené vůči lidem, ale také je zásadně neodsuzují - často argumentují tím, že hněv, který k takovémuto násilí podněcuje, je ve světle toho, co vnímají jako ekologické bezpráví nebo kruté zacházení se zvířaty, „pochopitelný".

V posledních letech došlo v hnutích za ochranu životního prostředí a práv zvířat k polarizaci. Radikální aktivisté se dostávají do větší izolace a stávají se agresivnějšími, a je tudíž pravděpodobnější, že při svých útocích budou stále více používat potenciálně smrtící prostředky jakými jsou například podomácku vyráběné výbušniny.

 

Násilí jen poroste

Samotný název ASLTAH - Podvratná aliance za osvobození země, zvířat a lidí - ilustruje zajímavý souběh práv zvířat, ekologického aktivismu a antiimperialismu/anarchismu, který se v radikálním křídle projevuje. Není nijak neobvyklé, že se jedna buňka nezávislých aktivistů přihlásí k tomu, že své útoky provedla ve jménu „organizací" jako je ELF, ALF nebo SHAC. Tyto organizace jsou však ve skutečně anarchistickém duchu amorfní a hierarchie v nich neplatí - takže žádná jediná ELF, ALF nebo SHAC vlastně neexistuje. Jednotliví aktivisté a buňky, které působí ve jménu té či oné organizace, řídí spíše jen své vlastní aktivity a přitom zachovávají směrnice, které se dostávají do oběhu na různých setkáních, konferencích, přes internet a díky rozličným časopisům, letákům a dalším publikacím. Tito jednotliví aktivisté a buňky se řídí pouze vlastním svědomím nebo skupinovým rozhodováním v rámci dané buňky. Výsledkem je, že se v takovém prostředí dodržování zákona stává velmi těžko vynutitelným a pro bezpečnostní orgány jsou takové struktury prakticky neproniknutelné.

Jak už bylo řečeno, tito aktivisté jsou mnohem aktivnější v Mexiku než ve Spojených státech. Jedním z důvodů je, že se prostředí na sever od hranice od situace v Mexiku zásadně liší.  Ve Spojených státech se FBI a místní a státní policie na tento druh aktivit zaměřily a skupiny jako ELF a ALF jsou označovány za vnitrostátní teroristy, kvůli čemuž se v posledních letech staly předmětem důsledného vyšetřování.

Jižně od hranice je to ovšem něco jiného. Mexické úřady sužuje celá řada problémů od drogových kartelů přes marxistické teroristicko-povstalecké skupiny jako EPR až po kontrole se vymykající korupci policejních a vládních orgánů. Jednoduše řečeno, panuje tam právní vakuum a absence jakéhokoli řádu, což se jasně odráží i v takových statistických údajích jako je například každoroční počet únosů v zemi. Celková úroveň násilí v Mexiku a právní vakuum poskytují prostor bezpočtu kriminálních aktivit a stát je zaměstnán natolik, že není schopen se soustředit na vyšetřování aktivistických útoků a zajištění pachatelů. Pozice aktivistů je proto prakticky neohrožená a s tím související pocit beztrestnosti pak často vede k nárůstu násilí - zvlášť v kontextu tak násilného místa, jakým Mexiko v současné době je.

Tato atmosféra naznačuje, že aktivistické buňky stojící za nárůstem pumových útoků budou ve svých kampaních proti rozmanitým kapitalistickým, zvířecím a ekologickým cílům schopny dál pokračovat, a to s minimálním rizikem, že budou nějak vážně stíhány. Následkem toho se pumové útoky pravděpodobně stanou častějšími a také ničivějšími. A vzhledem k tomu, že jsou mexická města silně přelidněna, vzhledem k poloze aktivistických cílů právě uvnitř hustě obydlených měst, lze zaručit i to, že se útoky se nakonec stanou i smrtonosnými.

Publikováno v Literárních novinách

Komentáře