“Francie se už nyní ve své schopnosti pokračovat ve válce proti Německu nachází až na samé hranici snesitelného – mimochodem s obdivuhodným obětováním. Podaří-li se nám však teď předvést francouzskému lidu před jeho vlastními zraky, že už mu nezbývá žádná vojenská naděje, pak bude hranice (válečné francouzské obětavosti) překonána, a Anglii bude její nejlepší meč vyražen z ruky.“, a rozpoutal tím tak pověstnou bitvu o Verdun, známou jako hlavní jatka I. světové války. 

(generál von Falkenhaym, vánoce 1915 : “Frankreich [ist] in seinen Leistungen bis nahe an die Grenze des noch Erträglichen gelangt – übrigens in bewundernswerter Aufopferung. Gelingt es, seinem Volk klar vor Augen zu führen, dass es militärisch nichts mehr zu hoffen hat, dann wird die Grenze überschritten, England sein bestes Schwert aus der Hand geschlagen werden.“)

Pokud by nyní náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov psal (otázka – už napsal?) Vladimíru Putinovi podobné válečné memorandum o současném stavu Ukrajiny, bylo by v něm zřejmě opět nějakou formou uvedeno “Ukrajina je už přes své obdivuhodné oběti na samé hranici jejich další snesitelnosti. A proto. Ukážeme-li nyní před zraky jejího vlastního obyvatelstva marnost jejího veškerého dalšího vojenského odporu. Vyrazíme tím Západu jeho nejlepší meč z ruky“. 

Generál von Falkenhaym svým vánočním memorandem 1915 rozpoutal největší bitvu I. světové války. Aby císařské Německo vůbec mohlo tuto bitvu o Verdun několik potřebných měsíců vést, muselo záměrně přesměrovat velkou část svých válečných zdrojů určených původně na podporu bojů na anglické, italské, turecké a ruské frontě, pouze do prostoru bojů na úzké části francouzské fronty u města Verdun.

Francii nezbylo, vzhledem ke strategickému významu města Verdun pro vlastní francouzské obranné linie, než masivní nákladnou obranou bitvu, jejíž jediný smysl spočíval pouze v obrovských počtech vzájemně vyvražďovaných vojáků, které jsou obě země ochotné při svém krvavém střetu o Verdun obětovat, přijmout. A vytrvat v ní dokud, s několika měsíčním zpožděním, nezahájí na svých frontách obdobně vyčerpávající opotřebovávací bitvy proti Německu její spojenci Rusko, Anglie a Itálie. A tak nevyprostí Francii z verdunské bitvy, protože Němci budou nakonec těmito spojeneckými ofenzívami donuceni, své další mobilizační posily původně předurčené pro pokračování verdunské bitvy, proti těmto spojeneckým ofenzívám přesměrovat.

Plán generála von Falkenhayn počítal, že Francie (40 milionů obyvatel) se touto vyvražďovací bitvou o Verdun vyčerpá, a v důsledku toho zhroutí dříve než Německo (68 milionů obyvatel), protože má značně méně, a staršího, obyvatelstva, a slabší válečný průmysl. Francie se v průběhu bitvy sice skutečně v důsledku frontových ztrát málem zhroutila, a její vyčerpaná armáda se už začala bouřit. Ale nakonec krizi překonala. A ve všech následných a současně probíhajících opotřebovávacích bitvách roku 1916 nakonec zvítězili spojenci, protože součet jejich lidských a průmyslových zdrojů byl mnohem větší, než součet stejných zdrojů Německa a jeho spojenců. A generál von Falkenhayn byl z funkce náčelníka Velkého pruského generálního štábu za selhání svého plánu na “Materialschalcht” odvolán. 

Dosavadní válečná strategie ruského generála Garasimova byla opřena o skutečnost, že populačně a ekonomicky mnohem slabší Ukrajina musí “falkenhaynskou” opotřebovávací vyvražďovací válku na relativně úzké frontě na Donbasu nutně prohrát, morálně ji nevydržet, a vnitřně se zhroutit. Časové okno pro bezpečné a pohodlné vedení této omezené formy “falkenhaynské” války na Ukrajině se však letos začalo Gerasimovovi rychle uzavírat.

Jestli byl generál von Falkenhayn donucen, respektive jeho nástupce ve funkci von Hindenburg, po 10. měsících trvání bitvy o Verdun, ji nakonec před vánocemi 1916 ukončit, protože spojenci svými novými ofenzívami ukončili časové okno, kdy mohli Němci posílat takřka všechny své čerstvě zmobilizované kontingenty výlučně k Verdunu, aby nahradili své ztráty a mohli v bitvě pokračovat, pak generál Gerasimov bude brzy donucen opustit svoji dosavadní strategii opotřebovávací vyvražďovací “falkenhaynské” bitvy na Donbase rovněž tak, avšak z jiných důvodů.

Z čistě ruského geostrategického pohledu představuje nyní Ukrajina slovy generála von Falkenhayn “nejlepší meč třímaný Západem proti Rusku, který teď však může být rychle a definitivně vyražen”. Časové okno otevřené pro generála Gerasimova, aby tento ukrajinský meč vyrazil, a nejméně na půlstoletí století tak přelámal, je ovšem mnohem delší, než pár měsíců, jak trvalo okno generála von Falkenhaym v první polovině roku 1916, protože Ukrajině nyní nikdo ze Západu nemůže vojensky připochodovat na pomoc dříve než po roce 2030, a ani nikdo z jejích spojenců do té doby nemůže napadnout Rusko. Délka Gerasimovova časového okna proti Ukrajině je omezena jedině růstem počtů útoků ukrajinských dronů proti ruské ekonomice a infrastruktuře.

Na tyto útoky však Rusko, podle včerejšího vyjádření Vladimíra Putina, odpoví – stejným způsobem, ale s několikanásobnou razancí.

A protože Rusko má jaderné zbraně. Jakmile tyto ukrajinské útoky překročí hranici, kdy už Rusku nebudou jen snesitelně škodit a znepříjemňovat Rusům obyčejný život, a začnou Rusko a Rusy skutečně bytostně ohrožovat, pak bude Ukrajina nejprve jaderně varována, a pak případně i kompletně a nemilosrdně smetena.

Volodymyr Zelenskyj se sice před pár dny po svém zvyku opět plkal těžko uvěřitelné nesmysly do médií, tentokráte: “že mu čínský prezident v rozhovoru řekl, že Čína přísně varovala Rusko před jakýmkoli použitím jaderných zbraní proti Ukrajině”. Ve stejnou dobu, kdy však plkal, se v Tichém oceánu uskutečnilo ojedinělé společné námořní cvičení Ruska a Číny. A v jeho rámci, jedna ruská a jedná čínská ponorka, několik dní společně prováděly manévry zaměřené na odrážení útoků fiktivního nepřítele. A kdo není odborník na válečné ponorky, asi ani netuší, že společná námořní cvičení válečných ponorek nukleárních supervelmocí se konají – takřka nikdy. Protože válečné ponorky jsou natolik tajné, že každá velmoc si jako oko v hlavě hlídá jejich akustické charakteristiky i jejich elektronické komunikační schopnosti. A pouze ty mocnosti, které jsou těmi největšími přáteli, proto výjimečně pošlou své ponorky, aby tyto své supertajné schopnosti navzájem sdílely. Níže máte raritní historickou první společnou fotku vynořené ruské a čínské ponorky na společném cvičení. Zelenskyj si tak může do médií plkat. Leč Rusko a Čína jsou spojenci, a další existence nějaké Ukrajiny v jejich spojenectví nehraje žádnou roli. 

Tedy časové okno otevřené pro generála Gerasimova, aby v opotřebovávací bitvě zničil Ukrajinu, potrvá nejméně do roku 2030, protože před tím nebude Západ na válku s Ruskem připraven, a jakýkoli pokus Ukrajiny, uzavřít toto časové okno před rokem 2030 nějakými skutečně ničivými útoky proti ruské infrastruktuře a ekonomice, rychle skončí její jadernou likvidací. (Současné ukrajinské útoky ani zdaleka nedosahují začátku škály strategického ničení.)

Tedy generál Gerasimov má dalších 36 měsíců, aby Ukrajinu dorazil, jak si naplánoval. A zítra vyřešíme otázku, jak to asi provede. 

 

-------------------------------------------

  

II. část – Kolik času zbývá Rusku , aby porazilo Ukrajinu. A jak to provede? Analýza

 

15 července, 2026

 

Dnešní analýza je pokračováním včerejší. 

Na Ukrajině se množí spekulace, že populární ministr obrany Mychajlo Fjodorov už nebude součástí nové vlády, kterou Zelenskyj právě formuje. Obyčejní Ukrajinci mají z těchto spekulací o nečekaném pádu ministra obrany Fjodorova pořádně zamotanou hlavu. Ukrajinská média Fjodorova, který se stal ministrem teprve 14. ledna 2026, celou dobu líčila jako strůjce všech ukrajinských úspěchů, jak na doněckém pozemním válčišti, tak i úspěšných útoků proti ruským rafineriím a přístavům. A nyní ta samá média spekulují o jeho konci. Podivné? Nikoli.

Mychajlo Fjodorov letos v lednu vtrhnul do funkce ministra obrany jako velká voda, a hned začal do všeho strkat nos. A tak si prý znepřátelil všechny zavedené ukrajinské armádní korupční kliky. Fjodorov také ihned spustil velkou chlubivou mediální ofenzívu, o tzv. ukrajinských válečných úspěších, a zcela při ní zastínil Zelenského, a jeho vlastní stejnou propagandu. A jakmile začal Fjodorov v žebříčcích popularity rychle stoupat i nad generály Budanova i Zalužného, bylo všem jasné, že svou raketově rostoucí popularitou už začíná ohrožovat i politickou budoucnost Zelenského. A ten se ho prý, právě proto nyní rozhodl zkusit zbavit. 

Co je však nejzajímavější na spekulacích o náhlém nečekaném konci ministra obrany Fjodorova je, že se dostal do ostrého konfliktu i s mocným generálem Syrským. Ten nyní naléhavě potřebuje další čerstvé rekruty, protože urychleně buduje 3 nové pěší brigády, aby je mohl šmahem odeslat k severní ruské hranici táhnoucí se podél brjanské a kurské gubernie, kde se očekává podzimní ruská ofenzíva, a to nejkratším směrem na Kyjev. A ministr Fjodorov před měsícem zcela zpackal mobilizační reformu. A v jejím důsledku teď generál Syrskyj nejen nedostane nové potřebné vojáky, se kterými už napevno počítal. Ale severovýchodní Ukrajinu tak nebude mít, kdo bránit, až Rusové zaútočí. A protože času do očekávané ruské ofenzívy na Kyjev není na zbyt, spekuluje se na Ukrajině, že ministr Fjodorov bude v novém kabinetě vyměněn za osvědčeného ministra vnitra Ihora Klymenka, protože ten se s dobrovolnou mobilizací párat nebude. 

Fjodorov vsadil při své letošní mobilizační reformě na to, že dobrovolně naláká do armády nové rekruty na extrémně vysoké platy, a velmi krátkou několika měsíční službu. Tento plán však zcela ztroskotal, a Ukrajina ztratila letos celých 6 měsíců, kdy takřka nijak ne-mobilizovala.

Fjodorovův letošní dobrovolný mobilizační plán přitom ztroskotat musel. Už 26. července 2023 hlásila substruktura CIA Bidenově administrativě do Washingtonu, že už 78% Ukrajinců má v přímém příbuzenstvu někoho, kdo už byl zmobilizován, a už bojoval na frontě. Protože dobrovolná mobilizace je podle letité štábní válečné praxe vždy dobrovolnou záležitostí pouhého jednoho % mužské populace, a všechna další dobrovolná % nad tento historický limit jsou vždy pevně vázána na pozitivní očekávání, že se dobrovolně mobilizovaný voják z války s vysokou měrou pravděpodobnosti vrátí živý a nezraněný a s medailemi, mohl jenom naprostý válečný amatér a štábní analfabet předpokládat, že pro Ukrajince tato historická mobilizační pravidla neplatí, a že se tak nechají dobrovolně za pár tisíc dolarů nalákat, aby se nechali na frontě do pár týdnů s pravděpodobností “dozajista” sprovodit ze světa ruskými válečnými drony, a nebo nechat ruské drony ze sebe nadělat doživotní mrzáky.  

Ukrajina se tak tedy letos v létě svou současnou “extrémně vysokou mobilizační únavou” nachází přesně v okamžiku, který chtěl německý císařský generál von Falkenhayn v roce 1916 bitvou o Verdun vyvolat ve Francii, (viz podobně předchozí analýza MAP 2656), a ve kterém chtěl, už do Francie jenom nějakou svou další ofenzívou mírně drcnout, aby se úplně zhroutila. A stejný plán, zřejmě koncem léta 2022, zvolil i ruský generál Gerasimov. A teď už může konečně drcnout, jak Falkenhayn plánoval, a Ukrajina se zhroutí. 

Gerasimov musí, aby do Ukrajiny drcnul, nejprve zmobilizovat. Pro Rusko totiž platí stejná mobilizační pravidla jako pro Ukrajinu a celý svět. A protože Rusko už za 3 poslední roky války dobrovolně zmobilizovalo 36 krát 25 tisíc = 900 tisíc vojáků. Přičemž asi 1/3 z nich však jsou opakované kontrakty, a tak se nepočítají. A tak už bylo v Rusku dobrovolně zmobilizováno 600 tisíc, tedy skoro 1% celé ruské mužské populace. A příliv dobrovolníků se tak nyní nutně zastaví, a nebo spíš nebude potřebné výše.

Pro tuto Gerasimovovu podzimní mobilizaci však platí, že tito vojáci budou tvořit až doplňky, které budou nahrazovat ztráty budoucí ruské ofenzívy. A tak Gerasimov může drcnout do Ukrajiny už, jakmile bude mobilizace připravena k provedení, a nemusí čekat na její výsledek. 

Gerasimov může do Ukrajiny závěrečně drcnout, aby se zhroutila, buď z kurské, nebo z brjanské gubernie, případně z Běloruska, a nebo drcnout okolo Charkova. Nikoli však drcat na Donbasu, nebo přes jižní Dněpr.  Zítra vysvětlíme podrobně proč? A kde? A s jakými silami?

Zdroj: michalapetr.com – Just another WordPress site