Dobu bez cenzury
jsme si užili také. Pokud nepočítáme následující roky po osvobození od Německé okupace, tak jsme se svobodně nadechli až na jaře 1968 pod vedením Alexandra Dubčeka, prvního tajemníka ÚV KSČ, který chtěl zavést Socialismus s lidskou tváří, tedy v podstatě socialistickou demokracii bez hlavní úlohy KSČ. Naděje většiny občanů skončila 21. Srpna 1968 po okupaci Československa především Rudou armádou. Oběť Jana Palacha a dalších jsou mementem vyzývajícím k ochraně demokracie.
Další období svobody nastalo
po listopadu 1989, kdy komunistická vláda na nátlak lidu byla nucena odevzdat moc Občanskému fóru pod vedením budoucího prezidenta Václava Havla. Zda svoboda slova a názorů dosud trvá si může každý vyhodnotit sám. Doufejme, že osoby s jinými názory nebudou omezovány, postihovány, či dokonce pronásledováni s tím, že ústavní ochranu svobody slova a názorů pro všechny občany zajistí skutečně nezávislá justice. Justici, policii i tajné služby sloužící jedné ideologii jsme tu už měli. Připomínka osudu Milady Horákové a dalších zůstává na tu dobu varovnou a otřesnou vzpomínkou.
Přijatelným bojem proti dezinformacím
a hybridní válce musí být výhradně a především pravdivé informace. Nikdo nebrání nikomu, aby dle něho chybné názory veřejně odmítl, či kritizoval. Naši občané jsou v naprosté většině dost vzdělání na to, aby si poskytované informace dobře vyhodnotili. Demokracii musíme chránit a nemůžeme připustit její omezování. Za snahu o omezování svobody slova a názorů by se někteří jedinci i případně poslanci měli stydět. Rovněž Američané v kolébce demokracie považují omezování svobody slova a názorů,
jako zcela nepřijatelné.
Zdroj: https://jiricumpelik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=797974
