Jenže ani my nemáme čistý štít. Jsme pokrytci. Další balíček sankcí EU proti Rusku opět nebude obsahovat zákaz dovozu plynu z Ruska, ale dovoz zlata a dalších věcí ano. Vybíráme si co se nám zrovna hodí. Rusko je zlé a nechceme s ním mít nic společného, ale brát si od něj plyn potřebujeme, takže to je ok. Na druhé straně Rusko budeme osekávat ve všem ostatním a to do takové míry, až nám i ten plyn přestane posílat a pak si popřejme klidné a veselé Vánoce v “teple” díky plynem poháněným ústředním topením. Problém je v tom, že Unie není v taktické výhodě, ale chová se tak. To je velká chyba.
Její chování mi připomíná podprůměrného, zato nadprůměrně sebevědomého zaměstnance s hypotékou, leasingem a 2 dětmi, který vyhrožuje vedení firmy, že odejde, pokud mu nedají vyšší plat, služební auto a prémie. Tak hodně štěstí. Když mu totiž řeknou, že mu nic dávat nebudou, dotyčný obvykle zacouvá zpět ke svému stolu a sklapne. Jen to zkouší a spoléhá na to, že si z něj HR sedne na zadek. Jenže brzy narazí a skončí, protože ve skutečnosti jsou tihle lidé zbabělci bez opravdové síly, kuráže, inteligence a schopností. Nemají páku, stejně jako ji nemá EU.
Jestli chci s někým vyjednávat, někoho k něčemu nutit, zachovat si nezávislé postavení anebo harašit zbraněmi, tak musím držet skvělé karty, umět je perfektně hrát, vědět kdy a jak blafovat a ve správný moment umět zasadit ránu. To ale není v arzenálu našich ani evropských politiků. Máme hrozné karty a hráči jsou banda naivních, užvaněných, diletantských úředníků, kteří nejenže nechápou pravidla hry, oni tu hru ani nikdy nehráli. EU není silný, flexibilní hráč; o ČR ani nemluvě. Nejsme na tom dobře ani ekonomicky ani vojensky. Země jsou předlužené a po Covidu ekonomiky dostaly další tvrdou ránu. Nedokážeme se momentálně postarat ani o vlastní ekonomickou a energetickou stabilitu, tak přestaňme blbnout. Nevyhrožujme někomu, kdo má něco, na čem jsme závislí. Podřezáváme si větev sami pod sebou a s tím jestli jsme morálně v právu nebo ne, na tom teď nezáleží. Teď záleží na naší vlastní stabilitě a budoucí prosperitě. Nakonec kvůli neuváženým akcím a bezmezné finanční pomoci na úkor naší vlastní stability skončíme v drtivé ekonomické recesi. Kdo pak pomůže nám? Nikdo. Musíme si pomoct sami. Tak prosím, přestaňme se dokola střílet do vlastní nohy a volme naše “zbraně” s rozmyslem a jen tehdy pokud na to opravdu máme a umíme je použít.
Láska a pravda vždy nezvítězí. Zvítězí ti silnější, chytřejší a odolnější. A to my momentálně nejsme.