Hodně drahá elektřina.

V Čechách, slunce si svítí jak chce. Pět minut hodně ,pět málo a pět minut je úplně za mrakem. Stejně tak vítr. Z hlediska zásobování veřejné sítě se jedná vlastně o rázové petardy. Čím větší podíl foto a větrných elektráren v síti, tím hůř. Ty se dají bez následků použít tam, kde to tak nevadí. Třeba čerpadlem krmit vodou rybník na kopci. Nejde proud, voda neteče. Nic se neděje. Nebo dělat elektrolýzu. A podobně.

Kombinovat u nás, tyto zdroje, s výrobou u parních elektráren je zvěrstvo. Parní turbína je k dokonalosti vymakanej stroj. Naplno využívá materiály. Nejvyšší teploty, co materiál snese. Nejvyšší otáčky a tlaky páry na hranici bezpečnosti. Lopatky na jednotlivých oběžných kolech, kudy tryská pára, mají úhel nastavení pro nejvyšší možný výkon stroje. Když náhle musíte drasticky snížit výkon, potom je účinnost turbiny až minimální. Spalujete uhlí – pánubohu do oken.

Prvním pokynem pro změnu pracovního režimu turbíny je: obsluha soustrojí změnu oznámí kotelně. Pak se třeba sníží přívod uhlí do kotle. Po chvíli se zmenší množství vývynu páry. Aby se nemusela pouštět komínem. Rychlost průtoku páry lopatkama se změní. Zakřivení lopatek je méně vhodné. Účinnost klesá. Razantně. Cena za takto vyrobenou elektřinu se zvyšuje. Hodně. Je to, jako by jste formuli jedna, honili na jedničku. Vypnutí a nebo znova rozjetí parní turbiny není žádná legrace.

Na spuštění turbiny potřebujete, (aby jste ji nerozmlátili, třeba kapičkami vody), pomalu asi třicet, po sobě jdoucích pokynů. Je neskutečný, že tento dopad na provozy výroby elektřiny zajímá pouze nějakého laika. Co ta záplava ministrů a jejich náměstků, nejrůznějších ředitelů, expertů na energie? Že tato otázka nikoho nezajímala? Že si žádný z nich netroufl o tom doteďka byť jen ceknout?