Podstata problémů

Údaje o majetkovém rozdělení vycházejí z odhadů každoročního přehledu Credit Suisse Research Institute. Ukazuje zajímavou koncentraci na vrcholu české majetkové pyramidy. Už samotné jedno horní procento ohromí vlastnictvím 36 procent veškerého českého majetku. Ale málokdo tuší, že polovinu z toho drží pouhá jedna tisícina této skupiny čili 85 nejbohatších Čechů.

Nejbohatších 0,001 procenta české společnosti, alespoň těch, jejichž jména známe ze žebříčků Forbes, vlastní 16 procent veškerého majetku. Je to víc než v Americe. A když k tomu přičteme nejvyšší faktický odliv dividend v poměru k HDP, vidíme jasně, „kam jsme to dopracovali“.

Premiér Babiš nedávno sdělil, že z republiky odchází ročně asi 600 mld do ciziny. A zde jsme de facto u kořene našeho problému, který je ovšem už 30 let před veřejností „úzkostlivě“ co nejpečlivěji tajen. Nebo to snad naši současní drazí politici i novináři ani neví? Nebyl to náhodou V.Klaus, kdo velebil privatizaci majetku podniků nebo premiér Zeman, kdo prodal za pakatel banky?

Vysvětlení: privatizovaný (státní) majetek (podniky , elektrárny, banky, pojištovny atd) byl z velké části vytvořen ze staletých úspor českých a slovenských lidí na stáří. Pokud ho stát v rámci privatizace zdarma rozdal, zůstává mu penzijní břemeno spojené s výplatou budoucích penzí. Připravil se ovšem o zdroj jejich financování. Novým majitelům odtékají dividendy více než 30 let, a co více, se bude dít do nekonečna. Z toho plyne, že ať bude u vládních vesel opět Fiala, Babiš, Kuba nebo Havel 2 či nestárnoucí Kalousek nebo Svatý Petr žádná radost to nebude. Prokazatelně dnes máme 110 miliardářů, kdy prvních deset má majetek od 50 miliard do 400 miliard.

„Aby stát zachoval stejnou úroveň služeb sociálního zabezpečení, bude muset ztracené příjmy nahradit novým zdaněním. Tyto nové daně nepostihnou každého stejně. Čím mladší občan, tím déle je bude platit..

Dojde tak nakonec k situaci, že lidé, kteří nic v privatizaci nedostali, budou platit daň za majetek, jejž někdo jiný dostal zdarma,“

To předpověděl před 34 lety v Anglii žíjící ekonom František Nepil. V dopise, který koncem července 1990 publikovaly Financial Times, byl Nepil ještě explicitnější: „Stát se nezbavuje svého příslibu penzí, ale současně se zbavuje svých (příjmů z) penzijních fondů.

“Premiér Babiš spoléhá, že se mu podaří sliby splnit odprodejem části ČEZu, Explozie nebo Letiště PRAHA, když bude více investovat, aby oněch 600 mld ročně nějak nahradil. Zda se mu to podaří je otázka. Privatizace části Letiště Praha již prý sice získává podporu napříč politickým spektrem, ačkoliv minulá praxe nebyla férová. Řešením by bylo zdanění nejvíce ziskových firem.V Americe se již objevují podobné návrhy na miliardáře.

Často slýcháme tvrzení, že soukromý vlastník hospodaří vždy efektivněji než stát. Přesto je na místě položit si otázku.

Proč Česká republika po více než třiceti letech od privatizace stále čelí problémům s financováním důchodů, zdravotnictví i dalších veřejných služeb a proč významná část vytvořených zisků odchází do zahraničí.

A perlička nakonec: nedávno procitl oblíbený europoslanec Saša Vondra, když v ČT kritizoval, že u nás nefunguje kapitálový trh a mladí tak nemohou dlouhodobě šetřit. Vláda premiéra Babiše to dnes prokazatelně napravuje.