Podvod projektu Apollo

Navzdory rozšířenému přesvědčení, že „by to přece nešlo zfalšovat“, byla realizace velmi proveditelná. Málokdo ví, že poslední zkoušky rakety Saturn 5 v dubnu 1968 NASA vyhodnotila jako selhání, selhalo mnoho klíčových systému a hlavně vibrace překročily povolené meze. Pak následuje půl roku pauza a rovnou ostrý let s lidmi – drtivý úspěch, a pak následuje mnoho dalších stoprocentně úspěšných misí bez jediné katastrofy. Dává smysl? Jen pokud si uvědomíme, že v dubnu 1968 poté, co poslední zkouška skončila selháním, bylo rozhodnuto v NASA přejít k programu imitace letů. Žádný kosmický projekt neprobíhal tak úspěšně a tak bezchybně jako ty, co následují v období programu ,,imitace letů". Jak imitace v rámci projektu Apollo probíhala?

Veškerá mazanost spočívala v tom, že téměř nikdo ani v samotném programu, v NASA, nevěděl, že se i v případě Apollo jedná o imitační projekt. Věděly to vybrané struktury v armádě a tajných službách, které operaci podporovaly, vědělo to pár lidí ve vedení projektu a věděli to samotní „astronauti“. Řídící středisko v Houstonu a tisíce a tisíce dalších lidí neměli o ničem podezření a skutečně celou dobu svědomitě řídili průběh misí, jen nevěděli o tom, že se nebaví s posádkou na oběžné dráze, ale s vojenským satelitem, který funguje jako retranslátor na vojenskou základnu, kde astronauti sedí v teple a v suchu. Stačí se upřímně zeptat, proč poslední mise s lidskou posádku na měsíc údajně proběhla v roce 1972, tedy před 47 lety. A od této doby nejenže

žádná další mise nenásledovala, ale dokonce údajně revoluční technické řešení umožňující dopravit člověka na Měsíc nezanechalo žádnou technologickou stopu! V současné době by totiž takový podvod neušel pozornosti, kvůli rozšíření komunikačních technologií do široké populace. Funkční technická řešení a objevy totiž mají tendenci zanechat v technice nesmazatelnou stopu. Například motor současného tanku T-90 je několikátá vylepšená generace motoru tanku T-34, který byl ve své době převratný, s několikanásobně menší spotřebou a vyšším výkonem. Současné špičkové rakety Sojuz jsou několikátou generací vylepšení původní rakety Sojuz ze 60. let, která byla taktéž převratná ve své době. Všude, kde vznikne nějaké převratné technické řešení, pozorujeme bez výjimky další evoluci daného řešení, vylepšování parametrů a tak dále.

V případě všech bez výjimky technologií a řešení, které údajně byly použity v programu Apollo, však nic podobného nepozorujeme – zmizely stejně rychle, jako se objevily. Máme tedy věřit, že geniální úspěch amerických vědců a inženýrů, ve své době špičkové a převratné řešení, po sobě nezanechalo žádné stopy, a kromě toho NASA ztratila veškerou dokumentaci a know-how, takže dnes už na tento úspěch není možné navázat, a ani nikdy v minulosti na něj nebylo navázáno, ani nebyl učiněn žádný pokus na něj navázat? To je zhruba totéž, jako kdyby například Škoda auto prohlásila, že vyvinula revoluční motor s výkonem 100kw a spotřebou 1 litr na sto kilometrů, který byl úspěšně nasazen v jednom případě a pracoval bezchybně, a následně se vrátila k vývoji motorů s spotřebou 5-7 litrů, a veškerou dokumentaci k převratnému motoru ztratila a zapomněla v čem ta převratnost spočívala, takže to nejde zopakovat.

A tak následujících 47 let, po těchto ,,galaktických úspěších" , dolují horníci uhlí, těžaři ropu a břidlicový plyn z vrásek naší krajiny a místo starostí s dopravou kosmických kolonizátorů na zpět na naši Zemi řešíme, zda státní dluhy nezničí celé státy. Ať žije ,,pokrok"! Jeden krok vpřed, dva kroky vzad...

Daniel Novák