Povinné očkování po volbách

Po prvních minutách jsem se začala skutečně bát - příště si větší část českých voličů patrně zvolí T. Okamuru. Jedinou nadějí pro ty, kteří mají ke covid - vakcínám nedůvěru, ale ještě je senátorka J. Chalánková.

I kdybych osobně, plně bez jakýchkoli výhrad, podporovala očkování proti covid-19, v tuto chvíli mi došly poslední síly být loajální jak k té odcházející, tak k nově se formující vládě. To se přece nedělá - před volbami vzbudit určitá očekávání voličů ohledně příznivější změny v postupu proti lokálním dozvukům covid-19 (už jsme někde úplně jinde než loni), a po volbách náhle zvolit zcela jiný obsah politiky v tak citlivé záležitosti.

H. Válková, jíž v době, kdy kandidovala na návrh prezidenta M. Zemana na funkci ombudsmanky, někteří vytýkali, že v 70. letech spolupracovala s bývalým prokurátorem čs. stalinistického období 50. let minulého století J. Urválkem (přímo zavinil protiprávní popravu političky a právničky Milady Horákové jako odpůrkyně komunistického režimu) - hájila se, že se nedopustila ničeho nesprávného - nyní tvrdě obhajovala zavedení povinného očkování.

 

 Její nesmlouvavý projev (alespoň já jsem měla ten dojem) mi připomněl fanatické vystupování prokurátora Urválka při vykonstruovaném politickém procesu s M. Horákovou a dalšími odpůrci totalitního režimu.
Válková uvedla, že považuje i z hlediska ústavní Listiny základních práv a svobod za přiměřené zavést povinné očkování proti covid-19. A doplnila: i německý Institut R. Kocha jednoznačně podporuje očkování.

 

Zapomněla ale doříct, že tento úřad nedoporučil vakcinaci povinně, že spolu s Institutem P. Ehrlicha nezastírá obyvatelstvu nejrůznější, postupně se vyskytující nežádoucí závažné účinky vakcín a že uznává protilátky pro prodělání covid-19.

Zapomněla nebo ani neví (?), že německá komise pro očkování STIKO dlouhé týdny odolávala tlaku politiků na očkování dětí od 12 let (její členové nejprve doporučili vakcinaci jen pro chronicky zdravotně oslabené mladistvé s tím, že u těch zdravých by individuálně mohlo převážit riziko nad prospěchem). A když STIKO nakonec doporučila tuto vakcinaci dětí a mladistvých všeobecně, zdůraznila přitom některé nejzávažnější reakce vyskytující se po očkování, např. u mladých mužů myo- / perikarditida v míře vyšší, než je v takové populaci bez očkování. (PEI.de, Sicherheitsberichte.)

Ano, úřad RKI skutečně podporuje očkování (nejen) proti covid-19, ale Německo hájí v rámci všech druhů očkování převážně jejich dobrovolnou bázi (podobně jako Skandinávie, Rakousko či Švýcarsko, odmyslím-li stávající tlak na neočkované, který se objevil také v Rakousku, jež ale zároveň uznává i postinfekční protilátky).

Zklamáním důvěry některých voličů se mohlo stát vystoupení zástupce STAN. Sice by tuto oblast snad neřešil tak rázně jako Válková, spoléhal by např. na další komunikaci mezi praktickými lékaři a jejich neočkovaným pacienty, ale i on se domnívá, že v ČR lze zavést povinné očkování proti covid-19. Jako právník si neuvědomil, že letos v lednu se všechny příslušné mezinárodní instituce dušovaly, že toto očkování je jen a jen dobrovolné, konečně - jde přece zatím o experimentální vakcíny, český stát pak tu dobrovolnost slíbil v našem v parlamentu? Jak krátkou paměť mají i odborníci, pokud se stanou politiky či se k mocným jakkoli přichomýtnou.

Tohle fakt není fér, usoudila bych, i kdybych se sama podílela na podpoře vakcinace. WHO, Rada Evropy, EU slibovaly celosvětové populaci očkování na dobrovolné bázi, mělo jít jen a jen o "nabídku" s plnou informovaností nejen o očekávaném prospěchu, ale také o očekávaných a v praxi již ověřených nežádoucích účincích u části očkovaných. Voliči ale také udělali chybu: měli jsme se všichni svých v politice námi oblíbených jedinců jasně zeptat a trvat na jasné odpovědi: co udělají s očkováním a dalšími opatřeními proti covid-19 po volbách. Nejlépe před televizními kamerami.

Mohli jsme si ušetřit dnešní zklamání a v den voleb zůstat doma. O faktu, že dceři pana premiéra Babiše lékař nedoporučil očkování, protože měla změřené protilátky po uzdravení z nákazy, už toho v médiích bylo napsáno dost. Připomíná to manýry členů komunistické strany před listopadem 1989, kteří si pro sebe a své rodiny vždy uměli zařídit jiná pravidla, pokud se jim nelíbila ta pro plebs.

Práva a hlavně vědy se nejvíce držela lékařka J. Chalánková. Vzhledem k tomu, že rok a půl vytrvale sleduju názory zejména západních odborníků a ověřuju, čím jsou podložena jejich (někdy různá) tvrzení, musela jsem se ztotožnit právě s ní. Dobře vím, proč se s kolegyní A. Dernerovou připojila k iniciativě u Mezinárodního trestního soudu v Haagu (spolu s Francií, Slovenskem, UK aj.): vakcíny mají násobně více závažných nežádoucích účinků, než se kdykoli dříve vyskytlo, a to i v přepočtu na jeden milión aplikovaných dávek (nejde tu jen o to, že se letos očkuje najednou mnohem více obyvatelstva než v minulosti).

Návrh na přezkoumání vakcín proti covid-19 byl haagskou soudní institucí přijat. Stojí za ním mj. i nositel Nobelovy ceny, mnoho odborníků z různých zemí (vědci aj.), kteří mají vážné pochybnosti o letošním plošném očkování, tvrdí, že mají pádné důkazy a požadují vakcinaci zastavit. Odkazuji na své předchozí články (zprávy o vedlejších účincích německého Institutu P. Ehrlicha, francouzského lékového úřadu ANSM, norského lékového úřadu aj.).

 

Nejde ale jen o vakcinaci jako takovou, jde vůbec celkově o chování mj. českého státu, který začal systematicky diskriminovat neočkované občany, zvýhodňovat očkované, a to přinejmenším zčásti mimo vědecké poznatky a mimo celkový právní rámec (vč. mezinárodních úmluv). Např. očkovaní nemusí nosit roušky či jít do karantény, ač je úředně potvrzeno, že i oni mohou roznášet nákazu.

Chalánková mj. poukázala na fakt, že nyní jsme v úplně odlišné situaci, než tomu bylo loni v tuto dobu: velká část evropské i české populace již byla očkována, velká část občanů je již imunní po prodělání nemoci (a stát odmítá vzít na vědomí dlouhodobý seriózní výzkum trvanlivosti a spolehlivosti protilátek a buněčné imunity).
Něco jiného byla doba, kdy lůžka JIP nestačila pojmout nápor vážně nemocných, něco jiného je doba, kdy máme na JIP kolem stovky pacientů s nákazou (a to zčásti i těch očkovaných). Dnes jde asi o dvě procenta vytížení kapacit intenzivní péče. Zčásti jsou na nich i ti, kteří byli plně očkováni, ale vakcíny u nich dostatečně nefungují.
Žádost o soudní přezkum diskriminace neočkovaných v ČR je v rukou Institutu Pro Libertate. Mně osobně stačil např. televizní záběr na depresí strhanou tvář Češky, která se vypravila do fronty na očkování s tím, že se očkovat nechce, ale - už psychicky nevydrží ten stálý tlak a obavy, jaké všechny další postihy by ji ze strany státu či institucí ještě mohly potkat.

Chalánková mj. upozornila, že vakcíny stále ještě jsou experimentálními, nejsou známy potenciálně další nepříznivé účinky, jež se mohou vyskytnout v delším čase. Totéž konstatuje německá komise pro očkování STIKO ve svém 12. aktualizovaném doporučení vakcinace proti covid-19: pokud jde např. o zánět srdečního svalu (zvláště se vyskytujícího u mladších mužů), "nejsou zatím známy ev. dlouhodobější následky".

Když projdete na webech úřadů různých zemí základní informace k vakcínám proti covid-19 (FAQ), žádný vám nesdělí přesně, jak dlouho vám - aspoň v průměru - vydrží ochrana před nákazou po očkování. "Zatím není známo..." Stále více západních úřadů přiznává rostoucí počet infikovaných po plném očkování, v zásadě se počítá s tím, že po šesti měsících ochrana začíná slábnout. Občan, který by se rád rozhodl "správně", je tak postaven před dilema: očkovat se s výhledem na asi půlroční ochranu (bez změření protilátek ale stejně žádná jistota ochrany neexistuje) s potenciálním rizikem plicní embolie, anafylaxe, ochrnutí atd.?

U tohoto koronaviru (s těmito vakcínami) není zaručena kolektivní imunita, uvedla J. Chalánková s tím, že nejvíce se to ukázalo v Izraeli: nestačí ani třetí dávka.

Skandinávie ukončila omezení života občanů při 70% proočkovanosti (ve Švédsku to bylo méně) s tím, že uznala imunitu těch uzdravených na rok (v němž nemusejí do karantény po setkání s nakaženým, pokud nemají příznaky nemoci). Dánští politici to vyjádřili takto: covid-19 zůstává nemocí, vůči níž je třeba být i nadále opatrný, ale není již společnost závažně ohrožující. Totéž stanovisko zaujala o něco dříve UK, i když neměla dosaženo ani těch 70 % očkované populace, britští odborníci přesvědčili poslance, že vědecké poznatky vylučují dosažení kolektivní imunity - virus přenášejí i ti očkovaní. Je třeba s ním umět žít a není třeba kvůli tomu významněji omezovat společnost.

Tak jako si stěžujeme na chaotické či vědecky a právně méně uvážené přijímání, rušení, opravování opatření proti covid-19 ministerstva zdravotnictví, stejně se potácíme v netransparentním měnění pravidel vakcinace: od začátku plošného očkování se v jednotlivých zemích začaly různě měnit intervaly mezi dávkami vakcíny, počet dávek z jedné lahvičky, informace o délce účinnosti ochrany, údaje o spolehlivost ochrany před nakažením, vzápětí se riziko nakažení připustilo a slibovala se aspoň ochrana před vážnějším průběhem a úmrtím, nakonec se připustilo, že části očkovaných se vážný průběh či i úmrtí stejně nevyhne.

Před SARS-CoV-2 byla pravidla vakcinace přesnější, mezinárodně ucelenější, dnes si vakcinologové jednotlivých zemí prosazují zčásti patrně vlastní, subjektivní názory či i jen dojmy - nejsou zveřejňovány seriózní studie, jež by podpořily různé změny v očkování.

A tomu chceme povinně podrobit všechny občany?

 

Autor: Vladimíra Bošková

 

Zdroj: https://boskova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=777853