PROČ SE GENERÁL V.V. ROZHODL K PREZIDENTSKÉ KANDIDATUŘE

Ale na druhé straně si jasně uvědomuji, že jsem voják, že nemám žádné zkušenosti v politice a nemíním se ani touto cestou ubírat... . Líbí se mi staré české přísloví ‘Ševče, drž se svého kopyta’. Tím mým je obrana a mezinárodní vztahy v oblasti bezpečnosti, ne politika“.

Je ale poctivé zdůraznit, že v rozhovoru šlo o volby v lednu roku 2018. A v lednu roku 2016 byl Pavel čerstvým funkcionářem NATO, takže dále hovořil takto: „Mám před sebou ještě dva a půl roku práce ve funkci, která je pro Českou republiku prestižní a důležitá a chci ji dotáhnout do konce tak, jak jsem se snažil dělat kteroukoliv práci před tím, tedy na sto procent. Takže nepřipadá v úvahu, že bych se jakkoliv zapojil do kampaně k volbám v roce 2018. Líbí se mi staré české přísloví ‘Ševče, drž se svého kopyta’. Tím mým je obrana a mezinárodní vztahy v oblasti bezpečnosti, ne politika. Budu se držet svého a věřím, že osobností vhodných pro prezidentskou kandidaturu má Česká republika více v jiných prostředích než v tom armádním…”

Pan generál ukončil svou funkci v NATO v polovině roku 2018, aby jeho koncem odešel do výslužby. Generála v.v si hned za měsíc na to pozval Jiří Kubík k rozhovoru. Z něho se veřejnost dověděla nejen to, že Petr Pavel nemá zájem o funkci prezidenta, ale dokonce širokou škálu argumentů, kterými to zdůvodňoval. Přepis této části rozhovoru je naprosto jasný.

Pěstují si vás určité kruhy jako kandidáta?

Já musím říct, že jsem mnohokrát opakoval, že takovou ambici nemám. Ne. To že se objevuji občas ve veřejném prostoru koresponduje s tím, co jsem dělal celou dobu a co dělám i teď. Snažím se trochu popularizovat otázky spojené s bezpečností, s obranou, s našim členstvím v NATO, Unii. A vyjádřit svůj názor, samozřejmě mohu využít toho privilegia, že mě mnoho lidí zná, že si chtějí poslechnout můj názor, a tak jim ho zprostředkuji. Ale to rozhodně neznamená, že bych dělal buď skrytou, nebo otevřenou kampaň. Nepřemýšlím o tom a skutečně zas si myslím, že by to měl dělat minimálně člověk, který politiku reálnou vykonávat chce. Já se mezi ně nepočítám.

Co vám k tomu chybí?

No, já bych řekl nátura trochu, protože na to, aby se člověk mohl pohybovat úspěšně v politickém prostředí, a zvláště v českém politickém prostředí, tak musí mít hodně odolnou nátur. A já jako voják jsem spíš přímočařejší, takže vím, že bych v politickém prostředí se asi dlouho pohybovat nedokázal.

Vy sám o sobě občas mluvíte jako o angažovaném nezávislém občanovi. Mě by zajímalo, kam v té angažovanosti jste ochoten zajít, protože třeba teď tady byl spousta demonstrací, nebo série demonstrací v uplynulých osmi týdnech. Vím, že vás zvalo Milion chvilek pro demokracii, abyste vystoupil, vy jste do toho nešel. Proč?

Já se necítím být tím typem aktivisty, který by mohl oslovit dav na náměstí nějakým krátkým úderným heslem. Já se to spíš snažím dělat cestou, která je i mě příjemnější, to znamená tím bezprostředním kontaktem s občany, a kde mám možnost si s nimi promluvit. Říct jim nějaký ucelený názor, vyslechnout si jejich názor, reagovat na jejich otázky, tady ta forma interaktivní je mi mnohem bližší a jí ji využívám, protože jezdím k besedám po celé republice, přestože se mi samozřejmě nepodařilo zatím oslovit 250, 280 tisíc lidí, ten počet je určitě mnohem menší.

Už znění první otázky mě vede k přesvědčení, že zmíněný rozhovor je fakticky ostrým začátkem předvolební kampaně ze strany spolčení „Pražské kavárny“ a Pětikoalice. Naznačuje to, mimo jiné mnohomluvnost generála, která jenom slabě zakrývá, že mu o post prezidenta jde a jenom si hraje na skromného. Stejně jako to dělal Havel po politickém zvratu v roce 1989.

Údajně jediný důvod, který ho donutil změnit své předsevzetí.

Hned z prvního povolebního rozhovoru jsme se mohli dovědět, jak prezident in spe hodnotí svého předchůdce, cituji: „Miloš Zeman bohužel přinesl do naší politiky hrubost, zákulisní tahy, nevraživost a také dost velkou hodnotovou degradaci.“

O jaké že to hodnoty panu Pavlovi šlo především, ne-li jedině posuďte sami, Opět cituji z jiného povolebního rozhovoru: „…když jsem viděl, že Miloš Zeman začal hovořit o Andreji Babišovi, /coby prezidentském kandidátovi/ když jsem viděl, jak se Andrej Babiš inspiruje u Viktora Orbána, jakým způsobem přesvědčuje lidi o tom, že on bude tou správnou hlavou státu, tak mě to do značné míry vyděsilo a řekl jsem si, že tohle bych opravdu nechtěl. A v podstatě jsem to bral tak trochu jako povolání zpět do služby. Řekl jsem si, když bude šance s tím něco udělat, tak do té služby znovu půjdu. Když se mezitím v té době ukáže, že kterákoliv z těch politických osobností, které do volby šly a byl bych schopen je volit, bude mít na to, aby vyhrála, tak to bude čestný souboj a já se pak budu dál věnovat tomu, čemu jsem chtěl. Dopadlo to takhle, takže to beru tak, že jsem na dalších pět let připraven znovu naplno sloužit“ Konec citace.

Ano, pan generál je opět ochoten sloužit., sloužit mocným. Rozhodl se k tomu už jako voják. A jako generál logicky z titulu své politické hodnosti musí sloužit vždy a co nejlépe právě tomu, kdo má moc. A v naší zemi tu reálnou moc má v nejhlubší podstatě Deep State USA zprostředkovanou EU pod vrchním velením NATO, kde to pan generál velmi dobře zná.

Aby se nemohlo říct, že jsem si vybral jeden jediný rozhovor, z něhož dělám fantaskně magorské závěry, tak uvedu ještě jeden. Už zmíněný Jiří Kubík dostal po vyhlášení výsledků voleb příležitost, určitě ne z vděčnosti, k rozsáhlému rozhovoru s prezidentem in spe, a tak se mimo jiné zeptal na důvod změny názoru pana generál, který tak mnohomluvně odrecitoval před třemi klety. Dostalo se mu ještě obšírnější a tím nejzpochybnitelnější odpovědi, cituji: „Opravdu je důležité to, jak moc a co vás k tomu motivuje. V té době, kdy jsme o tom mluvili, tak pravděpodobnost, že by Andrej Babiš měl reálnou šanci být naším příštím prezidentem, byla spíš vzdáleně teoretická. I proto jsem se nijak ani nehrnul do toho, abych o tom uvažoval. Mě opravdu vyděsil ten konec roku 2019, kdy jsem si uvědomil, a možná i s tou zkušeností, když jsem do Maďarska jezdil jako předseda vojenského výboru NATO a viděl jsem, jak je všechno navázáno na Viktora Orbána. Když jsem jednal tehdy s prezidentem Arpádem a bavili jsme se o věcech, které se týkaly čistě jeho pravomocí, a on mi řekl, že to musí zkonzultovat s premiérem Orbánem. Stejně tak to bylo u ministrů. Stejně tak to bylo u vojáků. Když jsem se potom s kolegy bavil, tak oni mi řekli: No u nás to takhle je, všechno to řídí premiér. Já jsem si říkal, když uvážím osobnostně, jak se choval Andrej Babiš jako boss, měl to vždycky v sobě, a říkal jsem: No tak pokud by byl Andrej Babiš prezidentem, a někdo z hnutí ANO, kdo mu bude stoprocentně loajální, bude premiérem, uvážím kontrasignované pravomoci, tak by opravdu naše země se mohla velice rychle stát druhým a možná na vyšší úroveň postaveným Maďarskem. To mě motivovalo k tomu, že jsem všechny ty výhrady, případně některé nedostatky, které jsem sám cítil, že jsem je potlačil a řekl si, že to nemůžu nechat jen tak“.

Motorem pro vaše rozhodnutí byl tedy Andrej Babiš? Čistě Andrej Babiš? Zeptal se asi pro jistotu pan Kubík. „Hlavně to, co reprezentuje, protože Andrej Babiš samozřejmě jako osobnost je asi hlavní tváří toho, ale právě ty jeho vazby na Viktora Orbána, jeho přístup k politice, jeho dosazování lidí do vlivových orgánů, aby měl všude svoje tykadla, to mě na tom strašilo“. Zněla jasná odpověď.

Stručný závěr.

Vůbec není zapotřebí zkoumat kupříkladu skutečnost, jaký vliv měl exvelvyslanec v USA na změnu celoživotního předsevzetí pana Petra Pavla. A vůbec není nutné konstruovat spekulace o dalších skrytých vlivech. Ze samotného vyjadřování pana prezidenta in spe je zřejmé, že při jeho rozhodování budou nad zájmy Česka, nad zájmy našeho národa, nad zájmy jeho obyvatel vždycky nadřazovány zájmy nejméně tří jiných institucí; vládců USA, byrokratů EK, a generálských kolegů z NATO. Byl bych velice překvapen, kdybych se v tom punktu mýlil.

Stanislav A Hošek