V listopadu nějaký Číňan snědl netopýra a v březnu už máme v Evropě uhlíkovou neutralitu.

Myslel jsem si, že některých věcí se už nedožiji. Například uhlíkové neutrality, ke které mělo dojít v roce 2050. Svatá Greta sice tlačila na pilu jak mohla, aby přestala přes Atlantik létat velká dopravní letadla, ale nevěřil jsem, že se tak v dohledné době deseti až dvaceti let stane. A tu ho máš. Stačilo, že nějaký Číňan někde na tržišti v čínské provincii Chu-pej si v listopadu koupil nakaženého netopýra a zřejmě bez náležité tepelné úpravy ho snědl a celý svět se fakticky na povel zastavil. Letadla přestala létat, vlaky a autobusy jezdit. Postupně se zastavila průmyslová a řemeslnická výroba a lidi sedí doma pěkně na zadku a přestali za sebou zanechávat uhlíkovou stopu. Stávkovat s Gretou Thunbergovou proti CO2 už nemá smysl. Školy se vyprázdnily. Místo CO2 teď frčí polozapomenuté CO /civilní obrana/.

Taky jsem bral na lehkou váhu temnou předpověď, že ti chudáci z Blízkého a Středního východu a z Afriky, co se tlačí z jihu a východu do Evropy, by mohli protlačit i všeobecnou povinnost, aby naše české ženy a dívky musely po venku chodit se zakrytým obličejem. V tomhle směru jsem očekával hlavní úder spíše ze strany stále radikálnějších feministek, které po ženském zadku a hrudi by zakázaly i sexistický pohled do ženského obličeje. Fakt jsem si myslel, že se nedočkám masového nošení burek a hidžábů. A je to tady. Stačilo aby momentálně nejmocnější muž v zemi prof. Prymula zavelel a nejen ženy, ale i muži chodí se zahaleným obličejem, jen oči jsou vidět pokud i ty nejsou zakryté hygieniky doporučovanými brýlemi.

Kdyby ještě předtím, než neznámý Číňan snědl svého zavirovaného netopýra, vystoupil náš předseda vlády v televizním provolání k národu v černé masce přes obličej, každý by si myslel, že právě došlo ke státnímu převratu a Strakovka teď bude patřit Agrofertu. První den v roušce byl nezvyk, ale z nezvyku se pomalu stává zvyk. Ministr zdravotnictví přitom řekl, že povinnost nošení hidžábů bude odvolána až jako poslední. Za ty dlouhé týdny a měsíce si naše ženské nakonec na roušky zvyknou a třeba se budou za svůj opět nahý obličej stydět. Ostatně čínský koronavirus, který k nám doputoval po hedvábné stezce, jen tak nezmizí. Bude stále číhat a čekat na svou druhou a pak třetí vlnu. Tak jako ďábelské onemocnění AIDS ukončilo sexuální revoluci, kdy holky chodily bez podprsenek a v kratinkých minisukních, tak koronavirus z nás udělá chodící reklamu na všechny druhy gumových ochran.

I nejtrvalejší zvěstovatelé všelijakých krizí nepředvídali, že jednou nebude co číst na zadních sportovních stránkách novin a na co se dívat na neustále se rozrůstajících sportovních televizních kanálech. I ti největší světoví diktátoři nenašli v sobě tolik odvahy, aby zakázali nejglobálnější sportovní hru – fotbal. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se nedohraje anglická, italská nebo španělská liga. A přece se tak skoro ze dne na den celoplošně stalo. Kromě světové války se vždycky konaly olympijské hry – snad jeden z největších byznysů na světě.

I kdyby ruský prezident Putin, čínský prezident Si Tin-Pching nebo dokonce i americký prezident Trump se snažili sebevíc, olympijským hrám by nezabránili. Olympiáda, největší symbol globalizace, kterou nezastaví zdánlivě nic, zvláště, když se do těch letošních v Tokiu investovalo tolik miliard. To, že se nebude konat, by ještě v listopadu nepředpověděla ani blogerka Markéta Šichtařová. Pak si však na venkovském trhu kdesi v provincii Chu-Pej koupil neznámý vesničan mrtvého netopýra nebo luskouna , snědl ho a pár měsíců poté se svět zatřásl v základech.

Autor: Vilém Ravek

Zdroj: https://ravek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=748536