Informace pro biskupy pěti kontinentů Obroda duchovního jádra v církvi

Dnes je plodem tohoto heretického proudu lžipapež Bergoglio, který už dokonce legalizuje hřích homosexuality a veřejným rituálem s démonem Pačamamou intronizuje pohanství.

Modernismus pod pláštíkem historicko-kritické metody popřel božskou inspiraci Písma. Po II. vatikánském koncilu tyto skryté hereze pronikly všechny teologické fakulty.

Na adresu liberálních teologů kardinál Ratzinger, pozdější Benedikt XVI., řekl: „… Vždy žasnu nad jejich obratností, s jakou se jim daří hájit pravý opak toho, co stojí napsáno v jasně formulovaných dokumentech učitelského úřadu, a šikovnou dialektikou to prezentovat jako ‚pravý‘ smysl dotyčného dokumentu.“

Profesorka Linnemannová, žákyně Bultmanna, se po svém obrácení k této pavědě vyjádřila takto: „Historicko-kritická teologie (HKT) je založena na lži. Věda zde proto není synonymem pravdy, ale vzpourou proti Bohu, která nespravedlivě potlačuje pravdu. Kdo chce sloužit Bohu (a studuje současnou heretickou teologii), musí se odhodlat dát ve svém myšlení prostor ateizmu. Zbožné pocity se mu laskavě povolují, ale jeho myšlení musí přijmout zásadní ateistický axiom, že Bůh prakticky neexistuje. Toto je perverze.“

Stručně řečeno: tito samozvaní teologičtí experti vůbec neznají duchovní podstatu Písma svatého a nepřiznávají, že hlavním autorem Bible je Duch svatý. Nebyli a nejsou to pokorní muži víry a modlitby. Neobjasňují Bibli, ale skrytými herezemi odvádějí od její podstaty. Vytvořili bludné teorie o Kristu historickém a Kristu mytologickém. Motivací jejich tzv. bádání je snaha přizpůsobit Písmo duchu světa.

„Exegeze, která již Bibli nežije a nečte v živém těle církve, se stává archeologií: mrtví pochovávají své mrtvé.“ (Kard. Ratzinger, 1984)

Kde skončila tato tzv. vědecká německá teologie? V německé synodální cestě, která prosazuje sňatky homosexuálů a queerů. Tuto teologii veřejně odsoudil kard. Müller slovy: „Celé to nastolení německo-katolické ekleziologie je falešné a sebevražedné.“

Kořen tzv. historicko-kritické vědy je třeba jasně označit jako otrávený: „Bylo rozhodnuto postavit se proti Božímu Slovu jako zjevené pravdě... Tato metoda není vědecká, ale demagogická.“ (Prof. Linnemannová)

Tvrzení, že evangelia vznikla až za dlouhou dobu po Kristu, je očividnou manipulací. Rozumný člověk, který předává důležité učení druhým, a chce, aby ho i oni přesně předávali dalším, vždy používá písemný základ. Známé je i přísloví: „Co je psáno, to je dáno.“

V den Letnic se obrátilo 3000 židů. Byli pokřtěni a naplněni Duchem svatým. Mnozí z nich byli poutníci z různých národů (Sk 2). Aby nedocházelo k rozporům, musel být dán jasný písemný základ, na němž už při misii budovali a na jehož autoritu se odvolávali. Dvě evangelia vznikla následně po Letnicích. Pro jejich napsání byli vyčleněni apoštol Jan a apoštol Matouš. Později Marek zkrátil Matoušovo evangelium a Lukáš něco vynechal a něco přidal. Především je ale třeba si uvědomit, že autorem Písma svatého je Duch svatý. Písmo je Boží slovo dané nám pro život a k následování Krista s cílem získání věčného života.

I dnes, aby bylo Boží slovo skutečně duchovním pokrmem a bylo správně vykládáno, kazatel potřebuje inspiraci Ducha Božího – dar proroctví. Bez Ducha pravdy by služba Božímu slovu byla jen mlácením prázdné slámy. Nikdo by se z takového kázání neobrátil ani nedostal sílu bojovat s hříchem. Proto služebník Božího slova má být člověk, který má kontakt s Bohem v osobní modlitbě a který se sám snaží to, co káže, také žít. Takový pak dostane ke slovu duchovní moc.   

Dnešní krizová doba v církvi vyžaduje novou formaci budoucího kněžstva. Nutné jsou tyto základní principy:

1) Prvním principem je absolvovat duchovní cvičení

Hned zpočátku je třeba vést studenty k hlubokému osobnímu obrácení a vztahu ke Kristu. Rovněž je třeba, aby tak jako učedník pod křížem přijali duchovně Ježíšovu Matku. Dále, aby se otevřeli Duchu pravdy a zřekli se falešných cest. Jsou jimi hereze a psedoduchovno New Age s ezoterikou, okultismem a úctou k pohanství. Tato duchovní očista je dnes velmi aktuální.

2) Druhým principem je teologie na kolenou

Je třeba, aby studenti byli zakořeněni v Kristu. Na tom je ale nutné pracovat. To znamená, že studenti se mají stát muži modlitby. Ve vnitřní modlitbě se jim bude otvírat pravá Boží moudrost k poznání Písma, ale i k orientaci v životním duchovním boji o spásu duše.

3) Třetím principem je bratrské společenství (koinonia)

Živé bratrské společenství vede k očišťování od pýchy, vtělené v našem egu. Svatý Basil vysvětluje, že nejefektivnějším prostředkem k očištění od našeho skrytého a hlubokého egoismu není poustevnická askeze, ale malé bratrské společenství.

Je-li vybudován tento základ, pak k uvedení do studia Bible stačí znát několik principů. Nejprve je třeba, aby studenti Písmo svaté znali, tedy musí ho číst. Pak je třeba, aby byli uváděni do hloubky Božího slova. Zde hraje velkou roli právě vnitřní modlitba, ochota následovat Krista a pravdivá sebekritika, tedy pokora. Pak bude uvádět do hloubky sám autor Písma, Duch svatý. Rovněž je důležité společně po modlitbě věnovat čas výkladu, do něhož se zapojí ostatní, aby se tak připravili na službu slova.  

Biblické a modlitební buňky by měly být tvořeny čtyřmi až sedmi bohoslovci. Zde by měli zažívat osobní zkušenost s Bohem i svou osobní formaci Božím slovem v pravdivém pokání, tedy v duchovní očistě. Světci mluví o cestě očistné, osvětné a spojné. Po ukončení takového studia teologie budou bohoslovci schopni hlásat zdravé principy, zdravou dogmatiku a věrouku a rovněž živou víru, která je ochotna i k mučednictví za Krista. Budou pak předávat duchovní život a později utvrzovat další znovuzrozené zdravé buňky církve. V síle slova a Ducha budou přetvářet vlažné křesťany na Kristovy učedníky – martyrés (Mt 28,19). Sami rovněž budou dál pokračovat v kněžské formaci v živých buňkách kněžských společenství.

Znamená to, že kněží budou žít polořeholním životem. Dva dny v týdnu budou spolu na modlitbách, nad Božím slovem a v bratrském společenství, aby načerpali světlo a sílu do dalších dnů služby. Tam, kde jsou, budou formovat z mužů učedníky, aby ti pak budovali domácí církev. Učedníci i jejich ženy budou pak moci přirozeným způsobem v kontaktu s druhými svědčit o Kristu. Několik obrácených rodin se bude setkávat a vzájemně povzbuzovat ve věrnosti Kristu i v novodobé formě pronásledování. Budou si předávat zkušenosti ohledně výchovy dětí a jejich ochrany před mimořádně rozkladným tlakem ducha tohoto světa. Budou si vzájemně příkladem následování Krista.

Kněží, kteří rovněž budou mít své kněžské bratrské společenství, budou laickým společenstvím předávat své zkušenosti. Jak bojovat s pýchou vlastního egoismu, jak se pokořovat, jak se zapírat, jak vítězit nad duchem lži, jak ve vnitřní modlitbě spojovat své bolesti s Kristem ukřižovaným. Tento duchovní kvas pak pronikne celé křesťanství. Stane se znovu sloupem pravdy a solí světu.

První křesťanská obec v Jeruzalémě měla čtyři základní principy: modlitbu, apoštolské učení, bratrské společenství a eucharistii (srov. Sk 2,42). Postaví-li se živá společenství na tento základ, všichni získají zkušenost s Ježíšovým zaslíbením: „Zůstanete-li v mém slově, budete opravdu mými učedníky, poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (J 8,31n)

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

30. 6. 2023