Jednoduchá zábava - nejlepší zábava?

Podrobnosti

Speciály CFP! / Zóna kultura|

7. červenec 2012|

Tomáš Zausin |

14079 x

Před několika lety byl v USA natočen film s názvem Idiocracy (u nás uveden jako Absurdistán), jehož název velmi dobře vystihuje, o co v něm šlo. Divák se octne v USA roku 2505, kdy je již lidstvo na tak nízké vědomostní a mentální úrovni, až máme pocit, že i pravěký člověk se pohyboval ve vyšších sférách IQ.

V rámci jakéhosi experimentu se v roce 2505 octne i mladý muž Joe Bowers, který v roce 2005 činil absolutně průměrného člověka, ale o 500 let později bude v porovnání s ostatními lidmi doslova génius.

Jde o dost slabý film, který nestojí za zhlédnutí. Pokud tedy nejste nějaký filmový publicista nebo fanoušek herce Luka Wilsona. Ale v tom případě jste ho už jistě viděli. Vzpomínám ho jen v souvislosti s tím, o čem chci psát.

Stále častěji totiž mívám pocit, že člověk spěje přesně k tomu, co představuje zmíněný film. Dostupnost informací je díky internetu, satelitu, kabelové televizi a pod. mnohem větší, než byla před 30 či ještě 20 lety. V dnešní době není problém sledovat zprávy na CNN, BBC, zda Al-Džazíra, stejně jako není problém kdykoliv si přečíst italské, španělské, britské či americké noviny. Hudba je díky MP3 mnohem dostupnější, než v časech vynilových desek, díky internetu se také rozšířila možnost prohlédnout si téměř jakýkoliv film. Zajisté bude téměř každý souhlasit, že tato snadná dostupnost informací přinesla do života každého z nás mnoho pozitiv. Člověk už nemusí pracně shánět zahraniční noviny v papírovém vydání za drahé peníze, pokud potřebuje získat nějaké zahraniční informace přímo a ne z překladu, ale z originálu. Stačí, že si naklikat internetovou adresu daného periodika do vyhledávače a najde si přesně to, co potřebuje. Za pár minut a nestojí ho to nic. Stejně tak i hudba se stala mnohem dostupnější, díky různým internetovým music-shopům, MP3 online shopům a pod. Totéž se týká filmů a ostatních médií. Jak se však říká, každá mince má dvě strany, a tak spolu s mnoha pozitivy se objevují i věci negativní. Ať už jde o nelegální stahování hudby a filmů (na které mám názor dost odlišný od vydavatelství a různých ochranných sdružení), pokles prodeje klasických papírových vydání novin na úkor internetových vydání, nebo mnohá jiná další.

No můj názor je takový, že tyto problémy nejsou tak vážné jako to, co tato dostupnost médií a informací způsobuje u mnoha lidí. Většina populace má problém vyselektovat ze všech těch možných informací, filmů či hudby to, co je skutečně podstatné a má nějakou hodnotu. Příjmu bez jakýchkoliv námitek to, co jim je podstrčené přímo pod nos, hotové a vůbec nezamyslí nad přidanou hodnotou daného produktu. Ta je v drtivé většině nulová. Lidé mají rádi jednoduché věci, při kterých netřeba zapnout mozkové závity, věci, jejichž jediným úkolem je pobavit, či šokovat. A to vědí velmi dobře dramaturgové v televizích, rádiích, či kinodistributoři. A proto nabízejí takovou absolutně jednoduchou, dost často až primitivní zábavu lidem velmi rádi a "plnými doušky." Samozřejmě lidé to přijmou velmi rádi, protože při tom netřeba přemýšlet, odpočinou si při tom a jsou spokojeni.

O tom všem svědčí zejména prodejnost a oblíbenost zmíněných segmentů, kde na nejvyšších příčkách figurují bulvární noviny a časopisy, milostné a detektivní romány autorů, kteří jsou schopni vyprodukovat ročně i dvě - tři díla, rádia, které omílají dokola, stejné "hity diskoték ", či filmy, které už při svém uvedení patří na smetiště filmových dějin. Pokud se na to podíváme blíže, tak zjistíme, že nejprodávanější noviny jsou bulvární plátek, plný absolutně nepodstatných informací typu - kdo, kde s kým a jak dlouho byl a proč má slečna X modrou sukni, když pan Y ji přece vysloveně řekl, že se ji hodí víc červená barva.

V segmentu rádiového vysílání jsou nejposlouchanější rádia, hrající dokola stejné (s) hity, které jsou ve velké míře vykrádačkami starších hitů, které cílové publikum těchto radiostanic vůbec nezná. Tyto (s) hity jsou samozřejmě velmi často žádané i hrané na diskotékách, kde DJ asi v životě neviděl naživo mixpult. Samozřejmě všechno jsou to (s) hity, jejichž trvanlivost je menší než trvanlivost čerstvého chleba.

Samozřejmě nezapomíná se ani na klasické knižní čtenáře, kteří ještě nepodlehli síle elektronických čteček, nebo si neřekli - Vždyť i tak je vše na netu - a skálopevně se drží svých papírových miláčků. Brigádoval jsem měsíc před Vánocemi v jistém knihkupeckém řetězci, a tak vím, co lidé nejvíce nakupovali. Kdo by si myslel, že to byla díla Dostojevského, Orwella, Pasternaka a pod., tak ten by se velmi mýlil. (Myslím si, že tak naivní není nikdo). Pravdu by měl ten, kdo by řekl, že nejvíce prodávané díla byla právě ty od Danielle Steel, Rosamunde Pilcher a několika dalších autorek milostných románů, jejichž jméno se mi vypařilo z hlavy dřív, než jsem ho přečetl. Dále to byly Upíří deníky, knihy současného autora detektivních románů a samozřejmě biografie Steva Jobse, která přišla právě v té době na slovenský trh. Takže žádné čtení, kde by se vyžadovalo aspoň trochu pohnout mozkovými závity. Ne, na těchto knihách je ukryt nápis - Zákaz používání rozumu.

A nakonec se dostáváme k filmové oblasti, která je mi velmi blízká protože mám úspěšně ukončeno tři roky studia filmové vědy. Diváci jakoby si zvykli, že před vstupem do kina je povinností každého vypnout mozek, vzít si do ruky popcorn, kolu a co nejvíce se bavit. S výjimkou ASFK, která je orientovaná výhradně na náročnějšího diváka, si to uvědomují i filmoví distributoři a tomu přizpůsobují i svoji nabídku. Přiznám se, že když se podívám na filmy, které se za poslední dva roky objevili v české distribuci, (pokud nezapočítává výše zmíněnou ASFK) tak mám opravdu problém vybrat si deset filmů, o kterých bych mohl říci, že byly skutečné dobré. Ty nejlepší filmy se podařilo vidět právě mimo běžné distribuce, a to na MFF Bratislava, či na LFS Uherské Hradiště. Filmová distribuce je primárně zaměřena na průměrného diváka, kterému jen těžko cosi řeknou jména jako Truffaut, Jarmusch, zda Kaurismäki a jehož filmový (ale i estetický vkus) se vyvíjí (nebo degeneruje?) při filmech jako Paranormal Activity, Piráti z Karibiku 4 nebo Invaze do LA.

A na závěr: Myslím si, že programy jako Modré z nebe, Hotel Paradise, Farma a pod. ani nepotřebují komentář. Nezbývá tedy nic jiného, jen s rozumem selektovat přijímány informace, snažit se vlastnost správného výběru tříbit i u lidí kolem sebe, kterým tato schopnost chybí. Vždyť nakonec, vše zmíněné je závislé jen a jen na divácích, posluchačích a čtenářích. A čím méně jich bude, tím dříve je tu šance, že se tyto segmenty degenerující vkus, estetické cítění a rozum ztratí z dohledu. Nemyslím si, že se tato situace obrátí k lepšímu v dohledné době, ale budu se o to snažit, abych i já k tomu, co nejvíce a nejdříve přispěl.

zdroj: http://zausin.blog.sme.sk/c/302868/Jednoducha-zabava-najlepsia-zabava.html#ixzz1zxNSb2wl

Komentáře