10 amerických bank vlastní 77% aktiv

Podrobnosti

ze světa / Amerika|

22. září 2011|

BY NIEIL|

8495 x

Během krize v roce 2008 nám bylo namlouváno, že největší banky v USA byly příliš velké na to, aby zbankrotovaly - "too big to fail" a bylo nezbytné, aby do ringu vstoupila vláda a zachránila je. Základní teze spočívala v tom, že pokud několik největších bank padne ve stejném čase, finanční systém nebude dostatečně silný na to, aby takovou tíhu unesl a jakákoliv ekonomická aktivita by se zastavila.

Kongres byl přesvědčován, že pokud tyto banky nebudou zachráněny, chaos se přenese do ulic a země vstoupí do další Velké deprese. Avšak ani po třech letech od těchto bailoutů nebyla vyvinuta žádná snaha na decentralizaci amerického bankovního systému. Právě naopak, "too big to fail" banky se stávají ještě většími. V roce 2002 kontrolovalo 10 největších amerických bank 55% všech amerických bankovních aktiv; dnes je to 77%. Naneštěstí, tyto banky představují obrovské množství rizikových dluhů a operují s příliš velkým pákovým efektem. Jsou nestabilní a mohou se začít rozpadat prakticky kdykoliv. Žádný z hlavních problémů, které byly příčinou krachu z roku 2008, nebyl vyřešen. Ve skutečnosti je dnes americký bankovní systém více centralizovaný a zranitelný než kdykoliv předtím.

Možná si někdy ani neuvědomujeme, jak velkou roli hrají banky v samotné ekonomice. Tak například, 6 nejvýznamnějších amerických bank (Goldman Sachs, Morgan Stanley, JPMorgan, Citigroup, Bank of America a Wells Fargo) vlastní aktiva, která jsou ekvivalentní 60% amerického HDP. Tyto obrovské banky jsou takříkajíc gigantické finanční vysavače. V posledních desetiletích proběhla v USA finanční konsolidace, která nemá historický precedens. Tento trend ještě nabral na síle během nedávné finanční krize. Zatímco "velcí kluci" přijímali masivní bailouty, stovky menších bank krachovaly, nebo musely najít nějakou velkou banku, která by byla ochotna je převzít.

V roce 2000 vlastnily Citigroup, JPMorgan, Bank of America a Well Fargo dohromady přibližně 22% všech bankovních vkladů, které jsou součástí fondu na ochranu vkladů; v polovině roku 2009 to bylo již 40%. To už nevypadá jako rostoucí trend, ale spíše jako lavina. Menší banky pokračují v nesčetných likvidacích podniků, zatímco ty velké rostou, rostou a rostou. V současnosti existuje více než 1000 amerických bank, které se nacházejí na "neoficiální listině" problémových bankovních institucí. Pokud nebudeme svědky fundamentální změny, konsolidace v bankovním průmyslu bude pokračovat.

Rozhodující banky sedí momentálně na hromadě hotovosti a seriózní uvažují o další expanzi. Fed k nim byl mimořádně shovívavý a velká zvěř dychtí po dalším růstu. V posledním období najímal Citigroup tucty nových investičních bankéřů a spustil agresivní marketingovou kampaň, která má propagovat stovky nových poboček v USA a ve světě, které tato banka plánuje otevřít.

Všichni finanční inženýři doufají, že banky začnou opět půjčovat. Jediný cíl záchran a kvantitativního uvolňování spočíval v tom, že Fed poskytne peníze velkým americkým bankám, aby mohly tyto peníze půjčit běžným Američanům a opět tak "nastartovat" ekonomiku. Avšak stala se zajímavá věc. Banky si vychutnávají vůni hotovosti, což znamená, že velkou část z poskytnutých finančních prostředků uložili do centrální banky a nyní z nich inkasují úrok. Od roku 2008 vzrostly přebytečné rezervy ve Fedu o téměř $ 1,7 bilionu.

Americkému lidu se neustále slibovalo, že politika nulových úrokových sazeb a záchranné balíčky financované jeho penězi umožní velkým bankám půjčovat velké množství těchto peněz, což následně zlepší celkovou ekonomickou situaci a život se dostane do starých kolejí. Ukázalo se však, že v roce 2009 (první rok po tom, co Kongres schválil zákon umožňující poskytnutí finanční záchrany problémovým bankám) vykázaly americké banky nejprudší pokles při udělování půjček od roku 1942. Úvěrová aktivita se nedokázala dostat na úrovně před rokem 2008. Finanční instituce sice dostaly veškerou potřebnou hotovost, o kterou se ale nepodělily s průměrným Američanem. Pravda je taková, že tyto obří korporace zredukovaly za poslední tři roky půjčky malým podnikatelům o 50%. Banky mají s penězi, které dostaly "za nic" úplně jiné plány. Platí jimi přehnané bonusy svým manažerům, používají je na stejné neregulované spekulace, které téměř zničily finanční svět, kupují jimi menší banky, nebo je investují do vládních dluhopisů, které poplatníci splácejí 2,5% úrokem. Celou situaci ještě více zhoršuje skutečnost, že velké banky téměř vůbec neodvádějí daně. Mezi lety 2008 a 2010 dosáhlo Wells Fargo celkový zisk ve výši $ 49,37 miliardy dolarů. Ve stejném období představoval jejich daňový výměr negativních $ 681 milionů. Co to znamená? Během této tříleté periody získalo Wells Fargo zpět $ 681 milionů od americké vlády.

Velké finanční ústavy se rovněž nedokázaly poučit z vývoje, který předcházel krizi a jejich byznys model zůstal od začátku krize prakticky nezměněn. Dnes je Wall Street jedno velké finanční kasino. Více peněz je vydělaných prostřednictvím finančních derivátů jako investicemi do samotných podkladových aktiv. Jestliže při těchto sázkách stojí finanční instituce na správné straně, mohou dosáhnout nepředstavitelné výnosy. Ale pokud se směr větru náhle změní, může tyto firmy zkolabovat za jeden, dva dny - největší společnost na světě v oblasti pojišťovnictví, AIG, má s tímto vývojem přímou zkušenost.

Nebezpečí derivátů je tak enormní, že je jednou Warren Buffett nazval finančními zbraněmi hromadného ničení. Odhaduje se, že nominální hodnota celosvětového derivátového trhu dosahuje téměř jeden kvadrilión amerických dolarů. Největší banky mají expozici vůči derivátům několik desítek bilionů dolarů. Když proběhne další finanční kolaps, můžeme si být téměř jisti, že deriváty budou v epicentru dění. Tyto sázky na pohyb doleva nebo doprava nevytvářejí v ekonomice nic reálně - pouze vydělávají nebo předělávají obrovské množství peněz. Nikdy nevíme, kdy nás zasáhne další mohutná derivátová krize. Deriváty jsou něco jako Damoklův meč, který neustále visí nad celým americkým, resp. globálním finančním systémem.

Dnes si můžete za pomoci derivátů vsadit téměř na cokoliv, co si jen dokážete představit. Přímo všichni ve finančním světě jsme se stali tak "závislými" na všelijakých divokých sázkách, že si bez nich snad už svět ani nedokážeme představit. Pokud by dnes někdo přišel s propracovanou koncepcí jak omezit trh s deriváty, sklidil by, hlavně ze strany bank a finančních institucí, vlnu kritiky a byl by určitě považován za konzervativce, který nerozumí dynamice dnešních finančních trhů. Jednoho dne však domino začne padat a domeček z karet se rozsype. Je pouze otázkou času, dokud se některé z rozhodujících finančních center znovu dostanou do problémů a až pak zjistíme, zda jsou opravdu "too big to fail", nebo zda dokážeme žít i bez nich. Právě zmiňovaná zvětšující se centralizace bankovního průmyslu by mohla sled událostí ještě více urychlit. Každý systém, který se uměle pokouší o větší centralizaci, se stává křehčím a obecně platí, že to, co je křehké se nakonec rozbije.

Economic Collapse , Překlad: Peter Margetiny

zdroj

Komentáře