Jeden malý já sám nic, všichni velcí spolu všechno

Co dokáže jeden malý člověk? Téměř nic, utvrzujeme se vzájemně mezi sebou. Činíme to dokonce tak často, že i kdysi nenapravitelní snílci tomuto tvrzení postupně podléhají a ztrácí víru ve schopnosti a sílu jedince. Ztrácíme víru v sebe samé.

Možná nám brání starosti a strasti všedního života, možná pocity marnosti takových snah. Ku škodě vlastní a zejména těch, kteří příjdou po nás. Jako bychom zapomínali na ty, díky nimž jsme tu dnes my.

Nebýt Josefa Dobrovského s Josefem Jungmannem, zřejmě by byl jazyk český již dávno zapomenut. Nebýt Jana Komenského, svět by nepoznal moderní pedagogiku. Nebýt Karla Čapka, svět by nikdy nepoznal slovo robot. Nebýt Otta Wichterleho, neměl by svět příležitost odložit brýle. Nebýt Raye Kroce, svět by nikdy nepoznal McDonalds. Nebýt Radko Seidla, svět by jen obtížně dobýval vesmír. Jsou jména tisíců jedinečných čechů, kteří dali světu víc, než dal svět jim.

A možná se každý z nich cítil na počátku malým, jediným a samotným. Možná si každý z nich připadal nejprve bláhovým. Jejich čin, byť sebemenší, zdál se zprvu obtížným a nepřekonatelným. Ale nakonec jejich sny, touha, odvaha a víra v lepší budoucnost, dala vzniknout věcem skutečně velikým.

Nejsme malý, bezvýznamný národ. Nejsme malá, nevýznamná zem. A Vy nejste malí, nevýznamní lidé. Tedy pokud se sami nerozhodnete pro opak... Vždyť i já jsem nakonec tento článek dopsal a Vy dočetli.