Napětí mezi Venezuelou a Kolumbií roste

Ve vyjednávání s FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie), které jsou zdrojem skoro již 50-leté civilní války v Kolumbii, byl velkou měrou zapojen nedávno zesnulý prezident Venezuele Hugo Chavez. Jeho role byla pro tento proces nepostradatelná a i přes jeho podporu organizace FARC, jak finanční tak politickou, dosáhl toho největšiho zlepšení v jeho křehkých vztazích s Kolumbijskou vládou.

V březnu byl zesnulý kontroverzní levicový vládce Venezuele nahrazen jeho bývalým víceprezidentem Nicolasem Madurem, který vyhrál v dubnu prezidenteské volby pouhým rozdílem 1.5%. Ty označil za zfalšované jeho oponent Henrique Capriles a i se značnou mezinárodní podporou se marně domáhal přepočtu hlasů. Čerstvě nastoupený Maduro ihned začal s otevřenou kritikou všech jeho zahraničních kritiků a pokračoval tak ve stejné "proti-imperialistické" rétorice jako jeho vzor Chavéz.

Situace se zhoršila, když minulý týden přijal kolumbijský prezident Juan Manuel Santos Caprilese na oficiální návštěvě. Maduro ihned označil návštěvu za politováníhodné poškození vztahů mezi oběma zeměmi, nazval ji ranou do zad a vyhrožoval přehodnocením své role ve vyjednáváních mezi FARC a kolumbijsou vládou.

Prezident Santos pak přidal vodu na mlýn když na začátku týdne prohlásil, že Kolumbie se společně se snahou navázat blizké kontatky s NATO se také bude ucházet o členské místo v Severoatlantické alianci. Toto prohlášení vyvolalo silnou vlnu odporu nejen ze strany Venezuele, ale i Bolivie a Nikarague. Jakákoliv iniciativa Kolumbie o připojení se k NATO byla odsouzena ze strany jak Madura tak i bolívijského prezidenta Evo Morálese jako "hrozba, provokace a spiknutí proti anti-imperialistickým zemím". Kolumbie představuje již několik let zdroj politického i armádního vlivu Spojených Států na region. Jejich sedm vojenských základen představuje jednu z posledních "kolonií" v Jižní Americe, která od začátku nového tisíciletí prožívá vlnu levicové proti-americké politiky. Kolumbie je tím pádem trnem v oku většině států.

Nová vláda prezidenta Nicolase Madura může znamenat ještě větší radikalizaci venezuelské zahraniční politiky. Hugo Chavez měl mnoho zkušeností z mezinárodního pole a rozuměl mezinárodním vztahům velice dobře. Uvědomoval si, že důležitější než ideologické přesvědčení je udržet politickou moc a stabilitu, zatímco Maduro a jeho ministr zahraničí Elías Jaua orientují svou politiku pouze na základě jejich ideologie a jako jediné důležité spojence vidí spřátelené režimy v Bolívii, Ekvádoru, Nikarague a zejména na Kubě.

Maduro už jako Chavezův ministr zahraničí stál za vážnou diplomatickou krizi mezi Kolumbii a Venezuelou v roce 2010, takže se neocitá v nové situaci. Ale pokusy kolumbijského prezidenta Santose o začlenění se do Severoatlantické aliance situaci jen přitěžují. Zlepšení se můžeme dočkat s pokračováním vyjednávání mezi FARC a kolumbijskou vládou 11. června.