Měli jsme dlouho o Spojených státech iluze. Tamější společnost se nám jevila svobodná a demokratická. Pomineme-li světovou dominanci amerických médií, dostávalo se nám především informaci od našich emigrantů, kteří zcela přirozeně malovali situaci spíš na růžovo.Ve vzpomínkách na osvobození v roce1945 av nesvobodě totalitního režimu jsme se na Spojené státy upínali jako na vzor státního uspořádání.
Teprve po pádu totalitní ruské, tehdy sovětské imperiální velmoci, jíž jsme byli kolonií, se totalitou rozostřený pohled mohl na dočasně jedinou světovou supervelmoc soustředit. Ukázalo se, že ne vše je tak ideální, jak jsme skrz totalitní propagandu, mediální cenzuru, ostnaté dráty a střílející „péesáky“ na hranicích vnímali.
Potřebovali jsme však zakotvit ve svobodném světě s jeho dvěma pilíři, bezpečnostním a hospodářským, v NATO, fakticky stojícím na Spojených státech, a v Evropské Unii, naším přirozeným historickým, kulturním a hospodářským prostředím.
Stále jsme tedy měli dost starostí se sebou samými, než abychom si všímali takových drobností, jako jsou hrůzné důsledky absolutní svobody držení zbraní ve Spojených státech nebo mezinárodní nepostižitelnost zločinů páchaných americkými občany, zejména vojáky v zahraničí a naopak excesy samotné americké spravedlnosti. Teprve administrativa mladého Bushe, která rozdělila i samotné Spojené státy, náš pohled poněkud změnila.
Tomu však zdatně napomáhal vývoj demokracie u nás. Začala nás děsit její posttotalitní zkarikovaná podoba, důsledky divoké privatizace bývalého státního majetku do rukou jeho dřívějších totalitních správců, následné rozevírání sociálních nůžek, ale především korupce, arogance a faktická nedotknutelnost těch, kdo pochybným způsobem závratně zbohatli, skutečný způsob výběru kandidátů pro tzv. svobodné volby i snaha o privatizací demokracie ve stylu totalitní národní fronty dvěma jejími pohrobky.
I to by možná lidé při všeobecně stoupající životní úrovni především díky našemu členství v EU překousli. Arogance, kastovnictví a pocit výjimečnosti a nedotknutelnosti zbohatlické vrchnosti, honba za penězi, ať to stojí, co to stojí, však dostaly programový základ ve stále bezuzdnějším zbožšťování ekonomiky, adoraci tzv. neviditelné ruky trhu, onoho lassez-faire ekonomů počátků kapitalismu, jakoby u nás historie začínala teprve rokem 1989. Ahistorická média tomu bohužel poslušně sekundují.
Ruku v ruce s touto ideologií počátků kapitalismu šlo i zatracování evropské tradice sociálního státu doprovázené rostoucím odporem k Evropské unii. Bohužel v tom hlavní roli sehrál autor divokého tunelování státu a hlavní eurofob, současný dosluhující prezident. Jak jeho éra končí, zaujímá stále extrémnější stanoviska. Na jeho stranu stále více sklouzává dnes již menšinová, ale díky kupčení s hlasy poslanců stále ještě hlavní vládní strana.
Tou měrou, jak nositelé této ideologie opovrhují Evropskou unií a zbožňují americkou svobodu (a také si v ohromném sebeklamu myslí, že naším spojencem v EU je Velká Británie), vyjevují se negativa bezbřehé americké svobody, jako je právě vážné bezpečnostní riziko, jež představuje volné držení zbraní, jemuž na rozdíl od silničního provozu (abych předešel jednomu z argumentů zastánců nekontrolované držby zbraní), lze zcela zabránit. Je těch amerických negativ, jež dnes vidíme, více, například nerovný přístup ke zdravotní péči, vysoké procento chudoby, všeobecně nižší úroveň vzdělanosti a s tím spojený společenský tlak ultrakonzervativizmu a náboženský fanatismus, ale i nezdravá strava nebo obezita.
Jsou však i americká pozitiva, úcta k jiným kulturám, multikulturalismus, boj proti kouření nebo ochrana životního prostředí (i když jen relativní, viz např. chování velkých ropných společností). V tom se naši ekonomičtí extrémisté kupodivu nezhlédli, zmítají se v osidlech xenofobie, vybíjející se při nedostatku cizinců na našem území na Romech, kouření je pro ně nezadatelná svoboda, tabákové monopoly posvátnou krávou a ochrana životního prostředí překážkou v rozvoji ekonomiky.
Ale Česko je naštěstí evropský stát, na americký středozápad ho přestěhovat nelze, tak u nás vždy převáží evropské hodnoty a politické tradice. Vždyť i ty americké z nich nakonec vzešly, jen se zaoceánskou izolací trochu zakonzervovaly. V minulém století to dvakrát Evropě pomohlo, dnes už je ale Evropa díky EU stabilní a hlavně svět je globální. Už není na světě jen Amerika, i když nové nebezpečí představuje kapitalismus bez demokracie jako přímý důsledek (Rusko) či pokračování totality (Čína). Jen aby nás do tohoto marastu vyznavači bezuzdné svobody těch, kdo si ji koupí, nezatáhli.
