Co mají společného Putin a Kaddáfí?

Ruský prezident je přesvědčen, že se dnes rozmělňuje samotný pojem státní suverenita - nepohodlné režimy, země, které vedou nezávislou politiku, nebo pokud stojí v cestě něčích zájmů, čelí státním převratům vyprovokovaným a proplaceným z vnějšku.

Podle jeho slov se často sází na radikální, nacionalistické, neofašistické a fundamentální síly.

Vzpomeňme na Libyi.

Proč se země, která byla nazývána africkým Švýcarskem, utápí v chaosu? „Nálety NATO uvrhly tuto kdysi podle afrických standardů prosperující zemi zpět do středověku, a co hůř, ponořily ji do občanské války. Západ použil vojenské síly, aby tu instaloval poslušný, leč nepopulární režim neschopný si poradit se zakořeněnými náboženskými a kmenovými rozepřemi, které zemi trhají na kusy. Libyjská ropa a plyn – byla hlavním cílem vojenské intervence NATO ve jménu ušlechtilého cíle osvobození obyčejných Libyjců od diktatury plukovníka Kaddáfího, jak to řekl jeden francouzský televizní program.“

Tento nešťastný výsledek je těžko překvapením a analytici jej předpovídali už před tím, než ta intervence začala.

Libye je daleko od cesty ke stabilizaci. Ve skutečnosti je ohniskem nestability pro celou Severní Afriku.

Osobně si kladu otázku jestli právě to nebyl cíl celé „libyjské“ operace podporované NATO. Dnešní Libye je „územím naprosté nezákonnosti“, jak ji nazývají někteří arabští analytici, nebo je to spíš sud prachu, do kterého už někdo hodil hořící pochodeň.

Muammar Kaddáfí se dostal k moci v roce 1969 jako člen Organizace Svobodných důstojníků unionistů-socialistů, která i s podporou západních demokracií svrhla monarchii. Washington i Londýn však podcenili libyjskou revoluci a její antiimperialistické charakter. Prvním odvážným libyjským krokem bylo vystoupení Kaddáfího na Valném shromáždění OSN v roce 1969, kdy libyjský vůdce vyslovil záměr zrušit zahraniční vojenské základny na svém území. Dalším důvodem pro podepsání ortelů nad Libyí bylo znárodnění všech zahraničních bank a ropných společností v zemi v sedmdesátých letech. V roce 1977 se Kaddáfí svou teorií přechodu podniků pod kolektivní řízení pracovníků dostal do rozporu se zájmy kapitalismu. I v době nedávné se libyjský vůdce postavil proti západnímu světu, když odmítl odejít z čela země a rozhodl se neustoupit protivládním protestům. Ty nastaly krátce po nedávných nepokojích v Tunisu či Egyptě. Je však třeba zdůraznit, že Kaddáfího režim neposluhuje USA a EU do té míry jako egyptská či tuniská diktatura. A tak se záměrem vytvoření silnější pozice v Libyi západní svět zaútočil proti Kaddáfímu, využitím záminky potlačení “lidového” povstání. Pod záminkou ochrany civilistů v konfliktu vládních jednotek s ozbrojenými vzbouřenci iniciovali Francie, Británie, Libanon a USA na půdě OSN hlasování o vytvoření bezletové zóny nad Libyí.

Přijetí rezoluce potvrdilo, že i tato organizace je dnes nástrojem Západu sloužícím k přerozdělení světa. Za návrh hlasovalo deset z patnácti členských států RB OSN, pět se zdrželo hlasování – Rusko, Čína, Německo, Brazílie a Indie. Nikdo ze stálých členů nevyužil své právo veta a neřekl globální moci rozhodné “ne”. Zřízení bezletové zóny a tzv.. ochrana civilistů znamená ve skutečnosti bombardování libyjských cílů spojeneckými silami. Již dříve Muammar Kaddáfí ostře kritizoval její případné zavedení a vyzval své stoupence, aby se připravili na ozbrojenou konfrontaci se Západem. Vladimir Putin přirovnal rezoluci k středověké výzvě na křižáckou výpravu a prohlásil již tehdy, že zasahování do záležitostí jiných zemí se stává trendem zahraniční politiky USA. Český prezident Václav Klaus označil vytvoření bezletové zóny za klasickou válku a odmítl uznat libyjskou opozici sídlící v Benghází za legitimních představitelů země. Venezuelský prezident Hugo Chávez odsoudil USA a jejich spojence za vojenskou intervenci v Libyi a prohlásil, že se chtějí jednoduše zmocnit libyjské ropy.

Stejně Kaddáfí opakovaně obvinil Západ, že se s podporou povstalců snaží zmocnit ropného bohatství v zemi. Libye má totiž největší zásoby mimořádně kvalitní ropy v Africe, proudící především do zemí EU. Americkými analytiky nadsazené odhady zásob umožnily nákup ropy za uměle vytvořené nízké ceny, což Libye přestala akceptovat. Je nezbytné zarazit to sankcemi a rezolucemi OSN či protesty prozápadních demonstrantů. Dalším důvodem k sesazení Kaddáfího, mohlo být podle jiných analytiků, právě obrovské naleziště vody pod Saharskou pouští.

Když Libyjci hledali v roce 1953 na jihu své země zdroje ropy, objevili vodu – obří podzemní rezervoáry, které vyživují oázy. Záhy jim došlo, že ruku v ruce s černým zlatem narazili na skutečný poklad – vyprahlá Afrika, která si doslova šlape po zásobách „fosilní“ vody. V srpnu 1984 se začal budovat projekt Velké umělé řeky, jehož realizace má trvat více než půl století. Voda se bude přivádět do obydlených oblastí kolem Středozemního moře systémem podzemního potrubí a sítě čerpadel. Po dokončení má zemi zásobovat 3,68 miliony m³ vody denně s cenou 35 centů za m³. Zásoby fosilní vody by měly při této spotřebě vydržet tisíce let. Navíc tak bude možné obdělávat 155 000 ha dosud neúrodné půdy a Libyjci budou mít hojnost pitné vody i menší závislost na dovozu potravin.

Kdyby se projekt podařilo dokončit, změnila by se Libye z nehostinné pouště v úrodnou část světa, podobně jako Evropa či Amerika. A problém byl na světě. Projekt osobně zaštítil sám Kaddáfí, který ho nazval „osmým divem světa“. V současnosti tvoří jeho síť 1300 vrtů o hloubce 500 m a 4000 km potrubí vedeného pod zemí zásobuje vodou města Tripolis, Benghází, Sirtu aj. Kaddáfí nabídl vodu i svým sousedům a byl přesvědčen, že jednou bude Libye moci exportovat ječmen, oves, pšenici a kukuřici. Podle plánu mělo být celé vodní dílo dokončeno za 25 let, ale…

…na počátku roku 2011 zasáhla Libyi občanská válka a Kaddáfí byl 20. října 2011 zabit. Soudí se, že hlavním důvodem byla snaha o ovládnutí ropných zásob země. Podle některých spekulací ale byla důvodem jeho smrti právě voda. Za prvé: Mnohé země zásobují (nejen) Libyi potravinami, a pokud by se Afrika změnila z odběratele v dodavatele, utrpěly by velké finanční ztráty. Za druhé: Populace ve světě neustále roste a s tím se zvyšuje i potřeba pitné vody. Jejím nedostatkem trpí už dnes některé evropské státy. A tuto životadárnou tekutinu, kterou by bylo možné čerpat 4000 až 5000 let, by najednou měli mít v rukou Libyjci? Podle některých se v blízké budoucnosti nepovedou války o ropu, ale o vodu. A Kaddáfí byl podle všeho první obětí této nové „vodní“ války.

Podle více než jen mála pozorovatelů plánoval Kaddáfí ukončit prodej libyjské ropy za US dolary – s tím, že bude požadovat místo toho platby ve zlatem podložených „dinárech“ (jednotné africké měně založené na zlatu) – a to že bylo skutečnou příčinou. Tento režim seděl na masivních hromadách zlata, odhady se blíží 150 tunám, a tlačil i ostatní vlády v Africe a na Středním východě, aby ho následovaly. A to mělo podle analytiků potenciál doslova strhnout dolar a světový monetární systém. Francouzský president Nicolas Sarkozy údajně šel tak daleko, že Libyi prohlásil za „hrozbu“ finanční bezpečnosti světa. „Insideři“ z Kaddáfího plánu zjevně panikařili.

„Jakýkoliv pohyb jako tenhle by určitě neuvítala ta současná mocenská elita, co odpovídá za kontrolu světového centrálního bankovnictví,“ poznamenal finanční analytik Anthony Wile, editor na volný trh orientovaného listu Daily Bell, v interview s RT. „Takže ano, to by určitě mohlo být něčím, co by mohlo způsobit jeho okamžité zavržení a nebylo by zapotřebí žádných dalších důvodů, aby se přikročilo k jeho odstranění od moci.“

Podle Wileho by Kaddáfího plán posílil v očích ekonomů podporujících zdravé peníze celý Africký kontinent – a to ani nemluvě o investorech. Mělo by to ale zvláště devastující účinek na US ekonomiku, Americký dolar a zvláště na elitu, co vede ten systém. Ať byl Kaddáfí odstraněn z jakéhokoli důvodu, faktem je, že Kaddáfího Libye neexistuje, a život Libyjců se obrátil v chaos a bezpráví.

Podle některých byl Kaddáfí diktátor, podle jiných geniální politik.

Vladimír Putin je bezesporu naprosto největší osobností politiky posledního desetiletí.

Podobně jako Kaddáfí se jako jediný otevřeně postavil imperiální mocnosti USA. Zcela zřetelně a srozumitelně popsal veškeré zákeřné praktiky USA na porobení světa a především rozbití Ruska.

Gorbačov a Jelcin dopustili rozvracení Sovětského svazu, když v roce 1991 dovolili vstup desítek tisíc amerických agentů a finančních poradců, kteří nastavili ekonomiku Ruska tak, aby USA mohly tuto zem ekonomicky vysávat.

Vladimír Putin tyto praktiky zarazil, veškeré zlodějské oligarchy dosazené USA buď zavřel nebo donutil opustit Rusko a během několika posledních let mnohonásobně zvýšil životní úroveň obyvatel Ruské Federace.

Stejně jako Kaddáfí je v zemi nejoblíbenějším politikem s nezávislou politikou na USA. Podobně jako Kaddáfího Libye, vlastní Rusko bohaté přírodní surovinové zdroje a stejně jako Kaddáfí prosazuje nezávislou finanční politiku na US dolaru.

Není bez zajímavosti, že Kaddáfí i Putin byli navrženi na Nobelovu cenu míru. Kaddáfí tuto cenu neobdržel. Jak všichni víme, byl veřejně popraven - zavražděn. Vraždu Kaddáfího odsoudila svého času Amnesty International a nazvala jej válečným zločinem.

Doufejme jen, že pana Putina nestihne podobný osud, i když mnohé západní státy by si nepřáli nic jiného než jeho odstranění. Věřím, že Putin je trnem v oku všem zemím navázaných na USD, zvláště když si uvědomíme, co Putin včele uskupení BRICS provádí. Brazílie, Rusko, Indie, Čína a JAR zakládají banku. Chtějí vyvážit vliv Západu.

Hlavní smysl instituce tkví v tom, že zájemcům nejen z řad uskupení bude půjčovat levněji a za méně tvrdých podmínek než tradiční instituce, jako je Světová banka či Mezinárodní měnový fond.

Globální finanční instituce, kterým tradičně dominovaly Spojené sáty a Evropa, mají nového konkurenta. Pět nových rostoucích zemí, které tvoří skupinu BRICS, chce získat snadnější přístup k půjčkám, především na projekty v oblasti infrastruktury.

Na pozadí těchto událostí a na pozadí skutečnosti narůstajícího významu skupiny BRICS je celkem pochopitelná hysterická protiruská kampaň. Ano, do jisté míry jde o ekonomickou válku ne již samostatných států, ale celých ekonomických bloků.

Měli bychom si uvědomit, že američtí jestřábi již zcela otevřeně tlačí celý svět do světového válečného konfliktu. Nešťastný Boeing 777 let MH 17 sestřelila podle mnohých expertů ukrajinská armáda. A možná právě tento let je předobrazem něčeho většího, děje, jehož skutečný dosah si nedokážeme ještě plně uvědomit.

Bude na současných politických elitách, aby události letu MH 17 nevedly ke stejným událostem jako pověstný atentát v Sarajevu před 100 lety.