Náboženství peněz a kult celebrit

Náboženství peněz

V dnešním blogu se budu věnovat otázce víry v peněžní systém a peníze vůbec, zároveň se budu snažit poodhalit skutečnost, že jádrem ekonomiky se stala zábava a kult celebrit.

Dnes krize sama o sobě zpochybňuje náboženství peněz. Není soudobá krize jen jedním projevem vleklé krize modernity?

Možná, že současné ekonomické podobě této krize je věnováno tolik pozornosti nejen proto, že se bolestně dotýká materiálního standardu mnoha lidí a otřásá sociálními jistotami, nýbrž i proto, že zpochybňuje sám "money-teismus" (náboženství peněz), který během novověkého kapitalismu tiše vystřídal monoteismus judeokřesťanské tradice.

Vědecký rozum, který se zdál být možným uchazečem o Boží trůn, a věda, která se zdála být "účelem sama o sobě", se postupně staly pouhým prostředkem. Naopak zisk a peníze (jak ukázal např. Max Weber) se z pouhého prostředku staly účelem a dostatečným, vše ospravedlňujícím nejvyšším cílem.

Smutné na tom je to, že náboženství peněz nahradilo také v církvích čistou víru ve vyšší ideál...

V tomto modelu náboženství se každá užitná hodnota stává hodnotou směnnou, každé potenciální uspokojení jen další investicí. Všechny dosažené věci se proměňují do prostředků

dosažení dalších věcí. Po každém uspokojení nastupuje touha po větším uspokojení. Po každém získání peněz nastupuje touha po ještě větším obnosu.

Tento princip nejen znemožňuje naplnění jednotlivce, ale ničí jeho vztahy k ostatním. Všichni musíme být individualitami, všichni jsme vedeni k sobectví.

Dnes jen málo koho uspokojuje, že přispívá ke společnému dobru, které sdílí s ostatními. Kult bohatství, individualismu a sobectví je novou normou společnosti. Hranice mezi politikou a zábavou, už dávno mlhavé, teď už doslova neexistují. Už neplatí to, co kdysi tvrdil Enoch Powell, že všechny politické kariéry končí neúspěchem, spíše platí, že neúspěšní politici končí jako estrádní umělci. V současné mediální kultuře všeodhalujících deníků a zpovědních pamětí, kiss-and-tell žurnalistiky (využívají intimní vztah "reportéra" s objektem mediálního zájmu...) a voyeurské televize hledají bývalí politici jako mnoho jiných lidí způsob, jak by se přeměnili v tržní zboží.

Nemožnost uvažovat jinak je průvodním znakem totality. Nacházíme se v situaci ekonomické totality kdy nekonečný růst HDP má zajistit naše štěstí a spokojenost. Všichni tomu věříme a sníme o tom. Dnes je však tato naše víra otřesena a spokojenost a štěstí uniká jaksi mezi prsty.

Nepokoje a hledání alternativ mají své kořeny právě v uvědomění, že pro naprostou většinu obyvatel "lépe už bylo", tj. že kapitalismus jim nemá co nabídnout. Aby se tento ještě nějakou dobu udržel snaží se nastolit autoritářství, ze kterého mohou vzniknout nějaké nové formy fašismu. Podle mnoha odborníků potřebujeme nový systém.

Kult celebrit

Abychom neprohlédli to co je zřejmé, je nám nabízen kolotoč iluzí, jejímž jádrem je zábava.

Ve společnostech, kde je pro většinu lidí bohatství samozřejmostí, se stala jádrem ekonomiky zábava. Hlavním nebezpečím pro takovou ekonomiku je pocit nudy, dostavující se s přesycením. Nové zkušenosti se stanou pasé ještě rychleji než nové fyzické zboží, zvláště když v nich často nic nového a úžasného není.

V kultu celebrit je nám podsouváno, že slavný a zbožňovaný může být dnes každý. V ekonomice poháněné potřebou vyrábět poptávku dokáže sláva prodat všechno ostatní. Platí to nejvíce tehdy, kdy může být slavný každý, což je v zábavním průmyslu novinkou. Víra, že každý může být slavný udržuje masovou spotřebu a tedy konzum všeho druhu. Z celebrity se udělala jakási lidová loterie, s jejíž pomocí se většina lidí smiřuje s fádností svého každodenního života.

Už George Orwell si všiml, že únikové filmové fantazie natočené Hollywoodem ve třicátých letech hrály významnou roli v potlačování masové nespokojenosti během hospodářské krize. Pomocí podívané na svět hvězd vytvořil Hollywood paralelní svět přeludů, který odškodnil diváky za pustou nejistotu všedního života.

Zábavní průmysl nicméně došel dál než Hollywood. Namluvil lidem, že každý z nás můžeme být slavný. Přeměna lidí v celebrity je další mediální iluzí, které člověk věří. Individualismus různých bláznivých celebrit je nám dáván za vzor a lidé tyto vzory baští.

Tato strategie je nejdále vyvinuta v interaktivních televizních programech jako Big Brother, které diváctvu vštěpují iluzi, že celebrita je všeobecné právo. Podobné je to v pořadu Vyvolení. Podstata výroby současné dočasné celebrity spočívá především ve výměně soukromí za peníze. Je to štvavá a podřízená existence. Život, s kterým mohou média nakládat, jak se jim zlíbí, může být stěží označen jako svobodný. Demokratický étos, reprezentovaný patnácti minutami slávy pro každého, je podvodem. Chris Evans zpozoroval, že když se dostanete na vrchol, zjistíte, že tam nic není. Je to opravdu pouze karneval iluzí.

Na druhé straně mnoha lidem sledujícím tento karneval, přináší pohled na pořad určité uspokojení. Mnozí z nás zjistí, že nejsou těmi největšími pitomci na světě...

Poslední událost: Francie truchlí! Při nehodě dvou vrtulníků v odlehlé části severozápadní Argentiny zemřelo osm jejích občanů, kteří zde natáčeli reality show, a dva argentinští piloti. Mezi mrtvými jsou významní sportovci.

Zdroj: Kniha John Gray - Kacířství

Sborník Jiří Pehe - Krize, nebo konec kapitalismu

http://www.novina.cz/10443705/srazka-vrtulniku-pri-reality-show-mezi-mrtvymi-jsou-znami-sportovci.aspx