Neustupujte strachu. Bez vás se vize lepšího světa nekoná.

Podle psychologa Štrobla Izraelci boj s teroristy zvládají mimo jiné proto, že jsou aktivní.

Nesedí doma s rukama v klíně. Dostávají sice občas "po hubě", ale také ty rány teroristům účinně vrací. V Izraeli tedy nevidíte paniku, úzkost a volání "Co teď budeme dělat?!".

A co je také důležité: až na výjimky tam nedochází k odvetnému lynčování Palestinců.

Je pravda, že na sebevražedné útoky teroristů si zvyknout nelze, ale také nemůžeme žít v permanentním napětí či válečném stavu. Je důležité se z těchto velmi bolestných a tragických událostí jen tak nesložit, nenechat se zastrašit.

Podle Štrobla je důležité být - zvláště v těchto kritických chvílích - aktivní. Pokud sedíte, přemýšlíte a neděláte nic zřítíte se do depresí z bezmoci a strachu.

I minimální podíl na boji proti teroru snižuje naši úzkost a v nemalé míře odbourá agresivitu, kterou bychom mohli obracet proti nevinným lidem.

Podle psychologa se Čeští politici chovají zatím standardně. Nepanikaří. Někteří evropští politici ale vhánějí lidi do stavu bezmoci například i tím, že si nechtějí připustit jednu zásadní věc: islámský terorismus jsme si v Evropě způsobili sami nezvládnutou integrací příchozích v posledních třiceti letech.

Lidé si samozřejmě uvědomují, že islám, imigrace a integrace muslimů s terorismem souvisí. Jen politici to ve jménu jakési korektnosti neumí zatím pojmenovat.

Ve jménu bezbřehé tolerance k náboženské svobodě nejsme schopni jasně říci, že i tahle naše svoboda někde končí.

V tomhle směru veřejnost očekává od politiků jasné a zodpovědné kroky ke zlepšení bezpečí.

Podle psychologa Daniela Štrobla evropská společnost potřebuje informace o tom, že jsou bez pardonu vyhošťováni radikální islámští kazatelé. Že bylo uzavřeno tolik a tolik mešit, v nichž se kázal radikální islám... Pokud se tak neděje vede to k popularitě extremistických či neonacistických hnutí a stran.

A hlavně jak jsem napsal. Neustupujte strachu. Hlavním cílem teroristických útoků je vyvolat strach.

A když toho máte opravdu dost, prostě zmáčkněte dálkový ovladač u televize, odejděte od internetu, vezměte partnera /partnerku/ za ruku, jděte se projít do přírody, zajděte do fitka, společně můžete zalévat kytky na zahrádce. Vnímejte, jak zpívají ptáci, jak svítí a hřeje slunce, usmějte se na své blízké.

Prostě - neustupujte strachu a vězte, že bez vás se vize lepšího světa nekoná.