Kam s maďarským prezidentem?

Podrobnosti

ze světa / Evropa|

23. srpen 2009|

TEN|

4920 x

Maďarsko-slovenské vztahy se opět dostaly do hledáčku médií. Ostatně, stěží ve vzájemné novodobé historii obou zemí vůbec kdy nalezneme období, kdy vody na obou březích hraničního Dunaje plynou stále stejně poklidně. Silnou averzi Slováků tentokrát vyvolal maďarský prezident a právník, László Sólyom, který chtěl přejít most z Komárom do Komárna, kde měl odhalit sochu Maďarům blízkého svatého. Dunaj je citlivé téma, 21. srpen též. Hůře už si vybrat nelze - vyjma 20. srpna. Onoho dne v roce 1968 totiž na území ČSSR vstoupila vojska pěti okupačních armád, v operaci s krycím názvem - Dunaj. Možná známe záběry prvo a druhosledových jednotek ruské armády z Prahy. Nevíme

 

téměř nic o maďarské okupaci jižního Slovenska. Z prolongovaného cvičení armád Varšavské smlouvy, trvajícího od jara do léta 1968, se ruská armáda stáhla na pozice v MLR, severně od Dunaje. Tam se připojily ony 4. „oslabené" ruské divize, pobývající v Maďarsku (40 až 60 tisíc mužů). Maďarsko uvedlo vlastní armádu do stavu bojové pohotovosti (měsíc před okupací) a od 15. srpna Maďaři cvičili (rozuměj „přesunovali se") pod sovětskou taktovkou. Přesto se první tajemník MSDS János Kádár odvážil tajného setkání s Alexanderem Dubčekem v Komárně 17. srpna 1968, kde mu snad vše chtěl sdělit...ale nesdělil. Maďarská armáda zahájila nástup spolu s Rusy přes všech deset hraničních přechodů na 608 km dlouhé hranici. Hlavním směrem byl směr Rajka-Bratislava, kterého bylo dosaženo v 21:00 dne 20.8.68. Ještě v 17:00 dostává Černínský palác šifrou velvyslance Jozefa Púčika z Budapešti zprávu, že ve večerních hodinách nastupují maďarská vojska proti čs. pozicím. Týž den je také kontrarozvědnými službami evidován zvýšený pohyb maďarských zpravodajců legalizovaných při velvyslanectví MLR v Praze, kteří prováděli kontaktáž „kolegů" a zájmových osob, jejichž vědecká a odborně obchodní činnost byla podstatná pro zajištění zájmů Maďarska v dalším období. Provoz na řece D. byl zastaven, do vzdušného prostoru země nesměla jiná, než vojenská letadla. Přesto armády nepočítaly s diváky, a tak hned o dva dny později vychází péčí DPA informace, že přechod Rajka přejíždělo 3.600 obrněnců. V noci 20. srpna „padly" Nitra, Trnava, Nové Mesto nad Váhom, Košice i předměstí Bratislavy. Ve chvílích, kdy MTI tiskne dálnopisem komuniké, že „jednotky maďarské lidové armády se na svém postupu nesetkaly s odporem a splnily zadané úkoly bez materiálních i lidských ztrát", bratislavský rozhlas „žije Prahou". Jakoby jih ČSSR neexistoval.

Jenže existoval. Maďaři vítali Maďary, byť okupanty, a fotočky o tom, jak jsou „osvoboditelé v ČSSR" vítáni byly v každé Krasnoj zvezdě (sovětská Obrana lidu). Spojené velení vojsk Varšavské smlouvy mělo radost, ovšem do té doby, než bylo upozorněno, že zatímco polibek tankistovi kontrarevolučně nevypadá, převrácené směrovky s nápisy „Dubčekovo" už ano. Sblížení není kolaborace se Západem, usoudili štábní stratégové, a Maďaři jeli do týdne domů. Zůstal v nich jen pocit. Stejně jako u Slováků. A Slováci ten pocit mají pořád stejný. Kolaborace je prostě kolaborace. A proto pan Sólyom na Slovensko nesmí. Alespoň ne v den slovenské (ale i české) národní tryzny.

 

Komentáře