Už v pondělí přitom ruský premiér Dmitrij Medveděv mluvil o ohrožení životů ruských občanů na Ukrajině, a ruské agentury už informují o oddílech ruské armády, které dorazily do Jalty, aby tamní sanatoria patřící právě Černomořské flotile„ochránily před vandalismem a zajistily spokojenost rekreantů“. Spojené státy pro změnu vyslaly posily příslušníků námořní pěchoty, aby navýšili zabezpečení americké ambasády v Kyjevě.
Ve stejné době do Kyjeva dorazil i náměstek ministra zahraničí USA William Burns, který nejspíš převzal kauzu po neslavně „fuckující“ Victorii Nulandové. Podle dostupných zprávs nejmenovanými „ukrajinskými lídry, podnikatelskou komunitou a občanskou společností konzultoval, jak USA mohou ekonomicky a politicky podpořit stabilizaci země“. Kyjevská média tuto formulaci trochu upřesňují – William Burns se setkal s čerstvě propuštěnouJulií Tymošenkovou, která se z hlediska aktuálního vývoje v zemi mnohým aktérům jevíjaksi nadpočetná, to ale na jejím vlivu nic nemění.
Výsledkem je, že – přesně, jak nastínila Victoria Nulandová ve „slavném telefonátu“ – premiérem nové ukrajinské vlády bude Arsenij Jaceňuk z Tymošenkové strany Baťkivšina, ministrem financí by se měl stát bývalý ministr hospodářství a náměstek šéfa centrální banky Oleksander Šlapak a ministrem zahraničí kariérní diplomat Andrij Dešica. Parlament se pak ještě s představiteli Majdanu ve středu shodl na jménech Pavla Petrenka (ministr spravedlnosti, ročník 1979, místopředseda Baťkivšiny), Pavla Šeremety (ministr hospodářství, kdysi šéf Vysoké školy ekonomické a mimo jiné předseda malajsijského Institutu Blue Ocean Strategy), někdejšího ministra zahraničí a vyhlášeného rusofobaBorise Tarasjuka (vicepremiér pro evropské záležitosti) a penzionovaného admirála Ihora Teňucha, který za grizínsko-ruské války blokoval ruskou černomořskou flotilu v Sevastopolu (nyní ministr obrany).
Majdan, čili lidé z námětí, kteří si nárokují rozhodující slovo při sestavování kabinetu, navrhli navíc své kandidáty: šéfem tajné služby SBU by se měl stát „komandant Majdanu“ a zástupce šéfa Pravého sektoru Serhij Parubij, ministrem školství Serhij Kvit a třeba ministrem mládeže a sportu by se měl stát mediálně slavný Dmytro Bulatov. Úřad pro boj s korupcí by měla dostat aktivistka a novinářka Taťjána Černovolová, lustrace dostane na starosti aktivista Jehor Sobolev. Lídr Pravého sektoru Dmytro Jaroš prý kývl na křeslo náměstka bezpečnostní rady státu.
Celkem má mít nikým nevolená „vláda“ 21 členů z Baťkivšiny a Svobody/Pravého sektoru, což značí, že Julia Tymošenková a Oleh Ťjahnibok zůstávají u moci i bez formálního postu. Opoziční strana UDAR, v jejímž čele stojí Vitalij Kličko, je podle všeho zcela mimo hru – její poslanci prý v parlamentu novou vládu sice podpoří, nemají ale v plánu se na ni podílet. Možná tento postoj souvisí s tím, že UDAR je úzce navázán na německou vládu a její ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier se nyní se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem shoduje, že na Ukrajině je „bezpodmínečně nutné znovu nastolit vládu zákona“, což ovšem nová vláda, nové zákony přijímané parlamentem a další kroky „našeho“ ukrajinského vedení příliš nesplňují. Parlament mezitím navíc zrušil i oddíly Berkutu, čímž se zbavil poslední síly schopné uchovat v zemi jakýs takýs pořádek.
Nové zákony se ostatně nepozdávají ani Evropskému parlamentu. V návrhu rezoluce k Ukrajině sice mimo jiné poukazuje na potřebu vzdát hold ukrajinskému národu za „spořádanou změnu moci a za občanskou vytrvalost v posledních několika měsících“, s tím, že tento „občanský a národní protest bude příkladem a tvoří bod obratu v dějinách Ukrajiny“, požaduje ale zároveň „nezávislé vyšetření“ násilí z obou stran a zároveň vyzývá novou moc, aby se distancovala od extremistů a chránila práva menšin, čímž je na mysli nejspíš nový zákon rušící ruštinu coby úřední jazyk. Podle polského ministra zahraničí Radka Sikorského ukrajinští poslanci zrušením zákona „udělali chybu“. Obyvatelé Lvova, bašty ukrajinského nacionalismu, pak ve středu na znamení solidarity s etnickými Rusy celý den mluvili rusky, připomíná EUobserver.
Nicméně, český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se vším souhlasí: „Říkáme nahlas, že uznáváme legitimitu ukrajinského parlamentu, bereme vážně jeho rozhodnutí.“ To, k čemu na Ukrajině došlo, je podle Zaorálka citovaného na Novinkách „porušením elementárních zásad,“ Praha prý proto chápe rozhodnutí ukrajinského parlamentu Janukovyče sesadit. (Na Pražský Hrad mezitím dorazilo osmnáct odstřelovacích pušek. Ironická shoda náhod.)
Švýcarské a rakouské úřady zmrazily konta ukrajinských politiků a podnikatelů spojených s Janukovyčem a jeho rodinou, včetně Janukovyče samotného, kyjevská vláda mezitím oznámila, že zvýší spotřební ceny za zemní plyn a seškrtá sociální programy, aby získala půjčku od Mezinárodního měnového fondu.
Dvě videa, která sice nemusejí plně ilustrovat, jak to nyní na Ukrajině mocensky chodí, ale určitou představu přece jen nabízejí. Na prvním se jeden z velitelů Pravého sektoru, Olexander Muzyčko, ptá zastupitelů v Rovně, který z nich si troufne sebrat mu samopal nebo pistoli, na druhém týž Muzyčko „rozmlouvá“ s prokurátorem (a překladu netřeba, nebo když tak „suka“ je čubka).
Muzyčko, přezdívaný Saša Bílý, mimochodem v řadách ukrajinských žoldnéřůbojoval proti Rusům v Čečně, za což získal od Džochara Dudajeva v roce 2004 řád „Hrdiny národa“ za „vynikající vojenské úspěchy proti ruským jednotkám“. Prý se podílel na mučení a popravách zajatých vojáků.
Poloostrov v poločasu rozpadu
Pozornost se nyní raději upírá na Krym, který v zásadě kopíruje události v Kyjevě, ovšem s opačným znaménkem. Tamní parlament rozpustil vládu a do čela nového „kabinetu“ sijmenoval Sergeje Aksjonova, etnického Rusa a lídra Ruské Jednoty. Ozbrojenci v hlavním městě krymské autonomie, Simferopolu, obsadili vládní budovy a nad parlamentem zavlála ruská vlajka. Parlament rovněž přijal návrh na uspořádání referenda o budoucnostipoloostrova, které by se mělo konat 25. května, tedy v den, na který „vláda“ v Kyjevě vypsala prezidentské volby. Ozbrojení příslušníci „oddílů sebeobrany“ v pátek ráno obsadili letiště v Sevastopolu, aby prý „zabránili příletu jakýchkoli bojovníků“. Obsazeno je i letištěv Simferopolu. Podle dřívějších informací letiště obsadili příslušníci ruské armády, ale to se nepotvrdilo. Do Sevastopolu prý přiletělo několik ruských bitevních vrtulníků. Moskva argumentuje, že pohyb její bojové techniky po Krymu je v souladu s mezistátní smlouvu s Ukrajinou.
„Kyjevský“ ministr vnitra Arsen Avakov mezitím na svém Facebooku obvinil Rusko z „ozbrojeného vpádu a okupace“, s tím, že obsazení letišť je „přímá provokace ozbrojeného krveprolití na území svrchovaného státu“. Poslanec kyjevského parlamentu za Svobodu Michail Holovko byl radikálnější a pžaduje, aby Kyjev v reakci na ruský postup „obnovil svůj jaderný statut“. Nový ukrajinský prezident Oleksandr Turčinov mezitím oznámil, že otázka Krymu bude předložena k projednání Radě bezpečnosti OSN, načež kyjevský parlament vyzval USA, Británii a Rusko, aby „garantovaly“ bezpečnost Ukrajiny.
Volání po odtržení Krymu od Ukrajiny nicméně sílí dál. Za stávajících pravidel vize o jeho připojení k Rusku nejsou reálné, nicméně ruská strana Spravedlivé Rusko už iniciovala změnu zákonů, kterým by se „zjednodušil vstup nových subjektů do Ruské federace“, což vedle Krymu otevírá nové možnosti například Jižní Osetii, Abcházii, případně Podněstří. Nový krymský "premiér" Aksjonov mezitím už oznámil, že pro poloostrov dojednal ruskou finanční pomoc, bližší podrobnosti však neuvedl.
Proti „ruské“ budoucnosti Krymu ostře protestují (a v pouličních střetech bojují) Krymští Tataři, na což reagovalo vedení „ruského“ Tatarstánu, které je vyzvalo k „mírovému soužití“s etnickými Rusy (a vyslalo na Krym svou delegaci).
Spojené státy a další země NATO v posledních dnech opakovaně požadují respekt k územní celistvosti Ukrajiny, čímž možnost oddělení Krymu odmítají, není ale pravděpodobné, že by tento nárok stvrdily vojenskou intervencí. Ruské uznání „integrity“ukrajinských hranic považují za souhlas s tím, že Krym zůstane ukrajinský, a tak podle všeho potlačení krymské vzpoury zůstane na Kyjevu. Prvotní rozkol mezi západem a východem země se tím ale ani v nejmenším nevyřeší.
Postoje Ruska
Po několika dnech skrývání se v Rusku vynořil svržený prezident Viktor Janukovyč. Dnes na tiskové konferenci pronášel fráze, neboť bylo v podstatě jedno, co řekne. The Saker soudí, že Moskva slíbila Janukovyčovi ochranu na svém území, aby si pojistila, že má k ruce posledního legitimně zvoleného prezidenta Ukrajiny. Z politického hlediska je to sice mrtvola, ale z toho legálního svůj význam stále má. Významné je, že po krátkých konzultacích v Rusku se na Ukrajinu vrátil primátor Charkova Michail Dobkin, který se vzdal funkce a oznámil svou kandidaturu na prezidenta Ukrajiny. Pokud budou volby alespoň z poloviny poctivé, jeho šance jsou vysoké, protože většina Ukrajinců „ozbrojené povstalce“ nepodporuje, soudí Saker. Krym se podle něj v květnu – pokud se nestane zázrak a Dobkinovi nebude umožněno stanout v čele země – promění v nezávislý stát, který ale bez masivní ruské finanční a ekonomické pomoci nebude s to přežít. Vůči východu Ukrajiny naopak Kreml zaujal vyčkávací postoj a totéž platí pro Ukrajinu jako celek: ať se opozičníci pobijí mezi sebou, ať si USA a EU rozdělí náklady za barevnou revoluci, tedy oněch 35 miliard dolarů, které Kyjev požaduje pro své přežití, a až ty peníze zase zmizí a dojdou, skoupí Rusko Ukrajinu kousek „po kousku, fabriku za fabrikou, politika za politikem, oligarchu za oligarchou“, předpovídá The Saker. Nacionalisté mohou zopakovat hrátky s uzavřením ruských plynovodů, ale tím ve své podstatě poškodí Evropu a Rusko už mezitím beztak postavilo dva plynovody, které Ukrajinu obcházejí. V podobném duchu nejspíš bude postupovat i Čína -- Peking už nyní novou kyjevskou „vládu“ žaluje o tři miliardy dolarů za porušení obchodních smluv.
