MANDELIÁDA SKONČILA

Mandela byl v roce 1955 zakládajícím členem Afrického národního kongresu, strany komunistů, jejíž členové i se zbraní v ruce bojovali za občanská práva černochů v Jižní Africe. Za pokus o násilný převrat a za členství v teroristické organizaci Umkhonto byl odsouzen k doživotnímu vězení. I jako vězeň však podporoval a obhajoval násilné akce Afrického národního kongresu. ( Blíže: http://neviditelnypes.lidovky.cz/svet-co-nesmime-vedet-o-nelsonu-mandelovi-f19-/p_zahranici.aspx?c=A130718_205305_p_zahranici_wag)

Udělejme si menší, ale důležitou odbočku.

Málokdo ví, a pokud ví, tak nepochybuje o tom, že mocenské elity nestojí se založenýma rukama, ale snaží se strategicky ovlivňovat politický vývoj ve světě i v jednotlivých státech. Jednou z cest je získávání lidí, kteří jsou nadprůměrně inteligentní, ctižádostiví a schopní si získat početné příznivce nejen mezi přáteli, ale v celé veřejnosti. Na takovéto osobnosti se upírá pozornost zvláštních služeb Východu i Západu. Asi jednou z nejúspěšnějších akvizic v tomto směru bylo získání Fidela Castra pro politiku SSSR, jinou naopak získání Václava Havla pro politické cíle USA. Mnohé významné osobnosti si ani svou faktickou roli nemusí plně uvědomovat a plně se do ní vžijí. S nadsázkou lze říci, že oni sami, i jejich příznivci, plní roli užitečných idiotů, jak je kdysi charakterizoval Lenin.

Po mnoha letech od uvěznění, jak se měnila vnitřní situace JAR, bylo Mandelovi už v r. 1985 nabídnuto propuštění s podmínkou, že nebude podporovat ozbrojený boj za černošská práva. To odmítl. Apartheid se stával stále neudržitelnějším a mocné elity v pozadí cítily, že je nutné jednat dřív, než bude pozdě.

Lze s velkou měrou pravděpodobnosti předpokládat, že vyjednavači mocenských elit nejednou navštívili Mandelu a v dlouhých diskusích nastínili unavenému stárnoucímu muži jeho další možnou životní roli. Roli člověka, který se stane symbolem ukončení apartheidu, bude hlásat usmíření a zabrání ozbrojeným střetům a rozkladu státu ovládaného bílými. Člověka, který tak získá světovou proslulost.

Za dané situace to asi bylo pro obě strany velmi přijatelné řešení, které navíc umožňovalo Mandelovi, aby si uchoval roli mluvčího černého lidu a mohl alespoň slovně dále brojit proti imperialismu. Situace ve světě i v JAR se dále měnila, slavný vězeň svou roli zřejmě akceptoval, a tudíž ho v únoru 1990 prezident Frederik de Klerk omilostnil.

Mandela svou úlohu splnil dokonale a na pomoc mu přispěla i superelitami vlastněná světová média. Ta z člověka, který strávil 27 let v kriminále, nemstil se, ale usmiřoval, udělala modlu. Vzestup až na nebesa pak potvrdilo udělení Nobelovy ceny míru. Je výmluvné, že se jejím prostřednictvím dostal do sousedství Jásira Arafata či „mírumilovného“ Baracka Obamy.

Mandelův politický život ukončila velkolepá mediální pohřební show, na níž se hlavy západních států pokusily zakrýt svou nepěknou krvavou minulost. Zvlášť toho využil Obama, který ještě před nedávnem málem vyprovokoval třetí světovou válku, a jenž ještě v r. 2008 vedl Mandelu na seznamu osob podezřelých z terorismu. Pokrytectví západních státníků neznalo mezí, když vzdávali úctu a klaněli se odkazu člověka, který svůj život zasvětil boji proti imperialismu, rasismu a vykořisťování. Poctivou poctu hrdinovi protiimperialistického boje vyjádřili latinoameričané, zejména Raul Castro, pro něhož zůstal Mandela vzorem revolučního bojovníka za sociální a politické osvobození nejen černých Afričanů.

Další divadlo, jehož diváky se staly miliony poctivých lidí na celém světě, skončilo.

Jaké další nám světovládci připraví ? Kličku s Timošenkovou?

Ivo Krieshofer