Církevní restituce = prolomení Benešových dekretů.

Katolická církev byla po válce právem v mnoha zemích Evropy označena jako organizace, která kolaborovala s nacismem od jeho vzniku až do úplného konce.

Katoličtí kněží žehnali nacistickým vlajkám a zbraním a bratříčkovali se s vysokými nacistickými hodnostáři i se samotným Hitlerem.

Zatímco jiné církve, jako například pravoslavná, byli fašisty i nacisty perzekuováni a její představitelé vězněni a popravováni.

V Čechách byl z pravoslavných kněží a věřících popraven například biskup Gorazd – vlastním jménem Matěj Pavlík, který od začátku okupace pohraničí ČSR německými nacisty, polskými nacionalisty, a maďarskými fašisty v roce 1938 protestoval proti tomuto aktu, a vyzýval pravoslavné věřící k vlastenectví a semknutosti.

Dalšími popravenými českými pravoslavnými byli Jan Sonnevend, Václav
Čikl a Vladimír Petřka. Tito představitelé pravoslavné církve byli zastřeleni za ukrývání výsadkářů, kteří provedli úspěšný atentát na Heydricha.

Jak je vidět, zatímco katolická církev s nacisty spolupracovala a aktivně jim pomáhala (někteří kněží se zapojili přímo do politiky, čímž vznikl klerofašismus), pravoslavná církev proti tomuto hnědému moru aktivně bojovala.

Když byli nacisté nakonec poraženi, katolická církev aktivně pomáhala organizaci ODESSA, (která byla složena z bývalých příslušníků SS) na jejich ukrývání a transportu do Jižní Ameriky, kam prchali před spravedlivým trestem ze strany SSSR a židovských organizací toužících pomstít své zavražděné bratry a sestry.

Po válce, tedy bylo jen spravedlivé a možná až příliš milosrdné, že byl katolické církvi jako kolaborantům pouze znárodněn majetek. To, že nebyla zakázána úplně, byla možná velká chyba, protože se ukázalo, že z tohoto hadího hnízda vyleze ještě spousta problémů.

Nikdo samozřejmě nechce zpochybňovat právo lidí věřit v boha, ale zakázat organizaci, která po celou svou historii našemu národu jen škodila a vždy stranila lidem, kteří si chtěli podrobit Čechy a ostatní slovanské národy, by bylo správné a prozíravé.

Věrozvěsti, kteří přinesli do našich zemí křesťanství, byli stejně z pravoslavné církve a nikoli z té katolické, která sem přinesla pouze habsburskou nadvládu, poněmčování, inkvizici a klerofašismus.

Proto si myslím, že katolická církev si nemá právo nárokovat vůbec nic, naopak její představitelé, by měli pokorně chodit dům od domu, prosit o odpuštění za křivdy, které způsobili, a rozdávat lidem peníze z vatikánského pokladu, dokud by z něj nezbyl poslední cent.

Pak, kdyby žili dále v chudobě a pokoře, tak jak kážou jiným, by možná konečně byli hodni odpuštění. Zatím však vidíme jen to, že se katolická církev vůbec nezměnila a jde jí pořád jen o to, jak získat jakýmkoli způsobem co největší majetek a moc.

Ladislav Kašuka.