Jde to v Rusku, Číně a Jižní Americe, musí to jít i u nás!

V takto získaných nových národních podnicích pak zahájí stát výrobu produktů, které budou nahrazovat výrobky z dovozu, potravinami počínaje a oděvy a obuví konče.

Tak bude postupně znovu vybudována hrdost na kvalitní domácí práci a na výrobky finančně dostupné pro širokou veřejnost. Z dělníků pracujících v těchto národních podnicích, se utvoří nový, uvědomělý dělnický proletariát, chápající svou moc a sílu a svůj rozhodující podíl na celkové životní úrovni a rostoucím blahobytu.

Dělníci pracující v soukromých podnicích pak budou samozřejmě chtít a právem požadovat po svých zaměstnavatelích stejné platy, podmínky a benefity, které budou pracujícím poskytovat národní podniky a soukromým vlastníkům, kteří se z velké většiny snaží ušetřit na platech svých zaměstnanců, jak jen můžou, se to brzy začne zajídat a raději odejdou pracující vykořisťovat jinam, do zemí, kde jim to zatím ještě bude tolerováno.

Jejich podniky pak budou při jejich odchodu vykoupeny za reálnou zbytkovou cenu státem a stanou se dalšími národními podniky.

Ti soukromníci, kteří zůstanou a budou dodržovat zákony a chovat se slušně k pracujícím, mohou dále pokračovat v provozu svých podniků. Živnostníci, malé rodinné firmy a výrobní družstva pak mohou počítat s podporou státu a daňovými úlevami v začátcích. Pokud však budou v cizím vlastnictví, budou muset začít danit v naší republice, ve které stojí a kde berou od našich obyvatel své zisky. Z těchto peněz navíc pak může být financována právě výstavba nových národních podniků. Všechen zisk z takového národního hospodářství pak bude plynout státu, který z něj bude moci dotovat sociální sektor, zdravotnictví, školství, výstavbu, obranu a infrastrukturu.

Další věcí, která se po výstavbě nového národního hospodářství nesmí zanedbat, je ošetření tohoto stavu takovými zákony, aby nešlo národ o tyto podniky znovu okrást a převést je do soukromého vlastnictví. 
Proto musí být dáno přímo do ústavy, že protože národní podniky patří státu a jejich výnosy jsou užívány ku prospěchu všech občanů, jejich prodej, či jiný druh privatizace, třebas i jen částečné, může být schválen pouze občany země v celonárodním referendu a jakýkoli jiný pokus jednotlivců, hnutí, nebo politických stran tak učinit, je závažným trestným činem a vlastizradou.

Jsou i věci, které bude nutné zakázat a trestat a proti kterým bude muset stát vystupovat se vší rozhodností a důrazem, aby se pro lidi uchránila tato sociálně spravedlivá společnost.

Jednou z těchto věcí je rasismus a neonacismus. Stát musí takové věci tvrdě potírat a jejich šiřitele trestat. Nikdo nesmí být urážen, ponižován, nebo jakkoli utlačován pouze na základě barvy pleti, přesvědčení, nebo vyznání. Na druhou stranu nesmí již nikdy více být preferována jakákoli menšina oproti většinové společnosti. Nikdy již nesmí mít žádná menšina, ani žádná většina jakékoli výhody, nebo úlevy oproti těm druhým. Pro všechny občany musí platit úplně stejné povinnosti a úplně stejné výhody a práva. Kdokoli, by se pokoušel tento stav změnit a nějakým způsobem z rasových, náboženských, nebo ideologických důvodů povyšoval jednu skupinu obyvatelstva na úkor druhé, musí být exemplárně potrestán. Budou zrušeny veškeré sociální dávky pro nezaměstnané a každý, kdo bude mít zájem, dostane díky národním podnikům práci. Pokud někdo nebude o práci stát, nedostane od státu žádné peníze a v případě, že se začne živit trestnou činností, bude odsouzen k vězeňským trestům, kde bude muset pracovat pod dozorem, aby uhradil státu náklady spojené s jeho trestem.

Další věc, která musí být exemplárně trestaná, je záškodnictví, hospodářské sabotáže a jiné akce zamířené především proti národním, ale i soukromým podnikům. Hospodářská kriminalita, kterou by pachatel poškodil národní hospodářství, je činem, který ve svém důsledku poškozuje každého občana země. Z tohoto důvodu nemůže být ani v sebemenší míře tolerována a musí být tvrdě potlačována všemi státu dostupnými prostředky.

Stát musí také tvrdě a bez milosti potírat drogové dealery a veškeré kriminální aktivity s tímto odvětvím spojené, protože drogy jsou jedem otravujícím především mladé nastupující generace, které ničí dříve, než mohou dospět a uvědomit si, jaké zlo se v drogách skrývá. Proto proti šiřitelům tohoto moru musí být postupováno naprosto nemilosrdně a bez sebemenších kompromisů. Co se samotných drog týče, držení jakéhokoli množství musí být trestné a sazby za něj nepodmíněné (dealeři vysoké tresty v nejtěžším nápravném zařízení a uživatelé povinné ústavní léčby). Stejně tak musí být odsouzena a trestána tvrdá pornografie, zoofilie, pedofilie, nebo veřejné odhalování a pohoršování, jak ze strany homosexuálů, tak heterosexuální většiny.

Celkově, co se týká kriminality v jakékoli oblasti, musí mít policie pravomoci, které jí budou opravňovat zasahovat efektivně a beze strachu, že bude nakonec za svůj zásah popotahována úplatnými, mafii na ruku jdoucími státními zástupci a soudci, jako je tomu v kapitalistické společnosti, kde míra spravedlnosti, které se Vám dostane, závisí na plnosti Vaší peněženky …

Všechna politická jednání, by měla být vedena transparentně a o klíčových rozhodnutích ovlivňujících další směřování země, by mělo být rozhodováno v referendech vyhlášených buď vládou, parlamentem, nebo přímo voleným prezidentem země. Dalším, kdo by mohl vyhlásit referendum, by byl každý občan, hnutí, nebo politická strana, která by dokázala nasbírat aspoň 10% podpisů plnoletých občanů státu.

Všechny kraje a oblasti země by měli stejné ceny potravin a ostatních produktů, stejné tabulkové platy za práci, dle řemesla, nebo zaměstnání, všichni by měli zákonné právo na práci a na důchod po odpracovaných 25 letech. Muži by měli mít nárok na důchod v šedesáti letech, ženy pak v 55 letech, přičemž by se jim měl odečíst rok za každé dítě, takže by šli do důchodu o tolik let dříve, kolik vychovali dětí. Pracovní doba by měla být nejvíce osmihodinová a pracovních dnů pak pět v týdnu. Novomanželé by měli mít nárok na státní bezúročné půjčky a dobří pracovníci ve státním sektoru na podnikové byty a rekreace zdarma, placené ze zisku národních podniků. Životní úroveň by se zvyšovala na první pohled možná pomaleji, ale spravedlivěji a stejně pro všechny. Stát by přerozděloval finanční prostředky do krajů a do závodů podle potřeby, aby podržel ty, které mohou mít dočasné problémy a znovu tak nastartoval jejich růst.

Hranice se státy, které by respektovali cestu národního hospodářství, kterou si zvolil svobodně lid, by zůstali normálně otevřené a pouze běžně střežené. Obchod by se neměl řídit přednostně ideologií jednotlivých států, ale hlavně nabídkou a poptávkou, samozřejmě preferovány by byli obchodní styky se státy s podobnou národní ekonomikou, které by mohli zaručit dlouhodobé kontrakty a zároveň si tak navzájem pomoci při této cestě. Zahraniční obchod by měl být vyrovnaný a zahraniční výrobky by se měli dovážet ve stejném objemu, ve kterém byly domácí produkty prodány do zahraničí. Nikomu, by se nebránilo vycestovat, ani se vrátit, pokud by dodržoval zákony a nesnažil se nějakým způsobem konspirovat proti své zemi. Každý, by měl právo vyjadřovat svobodně, beztrestně svůj názor a přesvědčení, nebo se pokoušet dostat do parlamentu, či jiných zastupitelských úřadů země, krajů, okresů, nebo měst, pokud by svými projevy nenabádal k vraždění, výtržnictví, rabování, nebo hospodářské kriminalitě …

Armáda, by měla být složena ze dvou částí. Části profesionální, ve které by měli být vojáci vycvičení pro speciální akce a základní, ve které by měli být vojáci znovuobnovené základní roční vojenské služby. Dále by armáda měla být schopná sama, bez cizí technické pomoci ve všech směrech bránit republiku vlastní vojenskou technikou.

Policisté, profesionální vojáci, lékaři a učitelé, by měli být za svou službu lidem nadstandardně oceněni finančně i morálně a vysoce uznáváni veřejností. Dále by měli mít zvláštně oceněni lidé pracující v oborech, které poškozují zdraví, jako horníci a jim podobné profese. Tací lidé, by měli mít nárok na státní rentu vyplácenou po 15 letech odpracovaných v takovém oboru.

Politici pracující pro dobro celé společnosti, by za svou snahu a poctivost také měli být nadstandardně oceněni, aby se mohli plně věnovat pouze tomuto úkolu a nemuseli se zabývat žádnými vedlejšími aktivitami. Zároveň však musí být plně trestně zodpovědní za své činy a v případě prokázané trestné činnosti jejich tresty musí být posuzovány dvojnásobnou trestní sazbou oproti normálnímu občanovi, protože takovým jednáním zneužili důvěru voličů, tedy národa, kterému vstupem do vysoké politiky měli sloužit a nikoli ho poškozovat …

Ladislav Kašuka.