Komunismus a komunisté – část čtvrtá – Druhá světová válka.

Za úspěch nacistů v Německu mohla částečně i nejednotnost levice a neochota sociální demokracie a komunistů bojovat bok po boku. Tento problém dělil a tříštil levici v té době ve všech zemích, kde tyto strany existovali společně. Sociální demokracie se tak stala se svou nereálnou lživou vizí sociálního kapitalistického státu největší brzdou skutečného spojení a jednotného postupu proletariátu evropských zemí proti nacismu.

Sociální demokraté tehdy, stejně jako dnes vnucovali pracujícím myšlenku, že není třeba systémové změny, že není třeba národního hospodářství a že nevadí, když dál budou výrobní prostředky, lesy, louky a pole vlastnit bohatí jednotlivci, korporace a církve. Víru, že stačí jen drobné kosmetické změny a sociální cítění mocných, kterým na milost a nemilost je obyčejný pracující v kapitalistickém systému vydán.

Jenže pudrem a rtěnkou prostě ze žáby princeznu neuděláš, a z kapitalisty, nebo nacisty se lidumil nestane, ať se snažíš sebevíc. Tak se stalo, že v Německu se k moci dostala strana hlásající nadřazenost jedné rasy. Paradoxně prvními oběťmi nebyli jen němečtí židé a komunisté, ale také sociální demokraté, protože Hitler nechtěl mít v zemi žádnou opozici, s tak velkým vlivem.

Po nástupu k moci Hitler nastartoval obrovskou zbrojní výrobu, čímž dal německým lidem práci a tím zažehnal hospodářskou krizi a získal si ještě větší podporu.

Sovětský svaz viděl nebezpečí nacismu ohrožující Evropu. Proto jako první a v té chvíli jediný, navrhl ostatním evropským velmocím Francii a Velké Británii společný postup proti Německé nacistické hrozbě.

Francie s Velkou Británií však nabídku odmítli, spoléhajíce na to, že se nakonec nacisté a komunisté zničí navzájem.

Hitler povzbuzený jejich přístupem a nečinností si začal klást pozemkové nároky na sousední Československo, konkrétně na jeho pohraniční část Sudety, kde žila početná německá menšina.

Ačkoli Československo mělo vojenskou smlouvu s Francií a ta zase s Velkou Británií, takže by mu obě země v případě napadení nacisty měli přijít na pomoc, nestalo se tak.

Francie s Velkou Británií, nejenže odmítli Stalinovu nabídku společného postupu se Sovětským Svazem proti Německu, dokonce proradně a zrádně porušili smlouvu a při jednání s nacisty nabídli Hitlerovi na schůzce v Mnichově za mlhavý příslib míru Československé pohraničí, aniž by přizvali zástupce Československa k jednání.

Jediná nabídka pomoci Československu v té chvíli přišla ze strany Sovětského Svazu. Byla však komplikovaná tím, že Sovětský Svaz v té době přímo nesousedil s Československem, část jeho území totiž okupovalo od konce první světové války Polsko, které využilo oslabení Sovětského Svazu po válce a revoluci k vlastním územním ziskům.

Polsko v roce 1938 odmítlo nechat přejít cca 30 sovětských divizí připravených pomoci Československu přes své území, částečně z důvodu vzájemné nevraživosti a částečně proto, že Poláci doufali, že zatímco si Němci zaberou Sudety, oni zaberou Československé republice Těšínsko, což také později udělali…!!!!!

Podobný problém s přístupem měl Sovětský Svaz i s Rumunskem. Tento stát nebyl sice úplně proti jako Polsko, ale povolil přejít přes své území jen 100 000 sovětských vojáků a přelet omezenému počtu letadel.

Neochota přijmout sovětskou pomoc a zákeřná zrada našich západních spojenců, spolu s nečekaným nepřátelstvím našich sousedů Polska a Maďarska (Maďaři také zabrali část československého pohraničí), vedla československou vládu a prezidenta ke zbabělé kapitulaci a k vydání pohraničí proti vůli většiny národa.

Komunistická strana Československa, byla po otevřeném nesouhlasu s MNICHOVSKÝM DIKTÁTEM, volajíce po obraně vlasti, jako údajně příliš radikální rozpuštěna a široká koalice pravičáků, socialistů a sociálních demokratů ve vládě, dala raději přednost nacistické okupaci, než boji s komunisty po boku.

Nedlouho po zradě pravice a sociálně demokratických stran, které nechtěli bojovat za svou vlast a zrušili mobilizaci vojsk, vstoupila nacistická vojska i do zbytku země. Československá republika po osobní návštěvě triumfujícího Adolfa Hitlera přestala existovat. Stala se pouhým německým protektorátem Čechy a Morava.  Ze Slovenska se stal samostatný fašistický stát.

Touto svou zradou západní spojenci, pravicové strany a všechny nekomunistické strany tvářící se jako levicové ukázali svou pravou tvář. Bez váhání vydali ve strachu o své životy a majetky do nacistických rukou celou naší krásnou zemi a sami buď začali kolaborovat s Němci, nebo utekli do anglického exilu.

 Mnozí dnes nechápou, jak vůbec mohli události dojít tak daleko, jak se mohl Adolf Hitler dostat v první světové válce poraženém Německu k moci. Proč něco takového dovolili vítězné kapitalistické mocnosti a nezastavili něco takového hned na počátku…???

Odpověď je jednoduchá, kapitál, tedy továrníci, korporace, vlastníci dolů a lesů, mezi něž patřili a patří v kapitalistických zemích i církve (zejména církev katolická) se natolik báli rostoucího vlivu komunistů, že nechali nacistickou ideologii vybujet záměrně.

Spoléhali na to, že zlikviduje rychle rostoucí komunistické hnutí v Evropě a nakonec možná ve vzájemném souboji se Sovětským svazem zvítězí a zažehná tak pro ně nepředstavitelnou hrozbu možnosti, že by si dělnictvo a rolnictvo (proletariát) mohli vládnout a hospodařit sami a nenechali se od nich nadále zneužívat a vykořisťovat…!!!!!

Proto světový kapitál a katolická církev vycházeli nacistům vstříc, nehledě na to, jaký jejich plán může přinést ztráty na lidských životech a jak může změnit osudy mnoha národnostních menšin a národů. Šlo jim jen o to, aby si udrželi majetek, vliv a moc nad osudy obyčejných lidí, jejichž životy pro ně nic neznamenali…

Jediní, kdo proti fašismu, nacismu a jejich představitelům od začátku brojili, byli komunisté, kteří viděli celou zrůdnost této ideologie postavené na nadřazenosti jednoho národa a jedné rasy nade všemi ostatními.

Ať již to byl Stalin v Sovětském Svazu, nebo Gottwald v Československu a další komunisté v jiných zemích, všichni ukázali ochotu a vůli proti tomuto zlu společně bojovat.

Kdyby Francie s Velkou Británií neodmítli nabídku Sovětského Svazu na společný postup proti nacistickému Německu dříve, než zesílilo a dozbrojilo svou armádu v obsazených zemích, válka pokud by vůbec začala, by trvala nejvýše několik měsíců a ztráty na lidských životech by byli stonásobně menší.

Ze strany kapitalistických velmocí však nebyla vůle s nacisty bojovat, pro ně byla komunistická ideologie rovnosti a bratrství větší hrozbou, než rasistická ideologie nacistů, která nic neměnila na nadřazenosti bohatých a mocných nad proletariátem…!!!!!

Teprve po odmítnutí společného vojenského postupu proti německému nacismu všemi evropskými velmocemi, po vydání Československa bez boje Němcům, poté co zůstal ve své snaze boje proti nacistům osamocen, zvolil Stalin, který ještě nebyl připraven vést válku samostatně bez spojenců mír, aniž by tím na rozdíl od ostatních evropských mocností někoho zradil, nebo porušil nějakou smlouvu.

Ribbentrop a Molotov (ministři zahraničních věcí Německa a SSSR) tak za obě země podepsali smlouvu o vzájemném neútočení.

Později, aby sami ospravedlnili vlastní ústupky a zrady a nenechali na sobě vinu za všechny oběti války, se západní kapitalistické mocnosti snažili z tohoto paktu o neútočení udělat něco úplně jiného, než ve skutečnosti bylo a lidem tvrdili, že šlo dokonce o spojenectví a rozdělení vlivu mezi těmito zeměmi. Zmiňují hlavně údajný sovětský útok na Polsko, zapomínaje mluvit o tom, že území, o něž šlo, bylo Poláky okupováno a patřilo původně Rusku. Tím, že si ho Stalin vzal zpět, ho zachránil před nacistickou okupací.

Položme si tedy otázku, proč se Stalin nakonec rozhodl podepsat s Německem mírovou dohodu?

Sovětský Svaz neprožil po první světové válce dvacet let míru jako zbytek Evropy.

Proběhla v něm revoluce a krvavá občanská válka, byl napaden intervenčními vojsky 14 kapitalistických evropských zemí.

Prožil si pokus o smíšenou ekonomiku a návrat zpět k národnímu hospodářství, zažil dobu plnou krve a zvratů a celý národ toužil po chvilce klidu a míru pro svou zem.

Stalin se potřeboval stejně jako celá země nadechnout a odpočinout si před dalším bojem, o němž věděl, že nakonec stejně nastane.

Mnozí mu mírovou smlouvu s Německem vyčítají a označují jí za zradu. Tvrdí, že měl vyhlásit Německu válku a bojovat. Zkusme se tedy na věc podívat Stalinovýma očima.

Sovětský Svaz neměl v Evropě žádné spojence, komunisté byli u moci pouze tam. Socialistická národní ekonomika také existovala jen v Sovětském Svazu.

Země, které do té doby napadl a obsadil Hitler, ještě nedávno posílali svá vojska do Sovětského Svazu bojovat proti komunistům, byly tedy spíše nepřátelské.

Přesto Stalin než se odhodlal k podpisu mírové smlouvy s Německem, nabídl nejprve spojenectví Velké Británii a Francii a navrhl společný postup proti nacistům.

Poté, co obě velmoci spojenectví odmítli a předhodili v rozporu s dohodami v Mnichově nacistům Československo jako psovi kost, byl Sovětský svaz jedinou velmocí neuznávající tuto dohodu a tím jediným, kdo nabídl Československu pomoc.

Hitlerovo nacistické Německo do té doby nepodniklo vůči Sovětskému Svazu jediný nepřátelský krok.

Za koho měl tedy Stalin bojovat, pro koho měl nasazovat krky sovětských vojáků?  Pro ty, kteří odmítli jeho spojenectví, nebo pro ty, kteří se sami bez boje vzdali?

Továrny v Sovětském Svazu v té době chrlili traktory a jiné stroje, ne tanky, letadla, nebo děla. Potřeboval čas zemi připravit k válce, najet na válečnou výrobu, získat strategický oddech, protože v Československu a jinde dozbrojená nacistická vojska nebyla snadným nepřítelem.

Snažil se, dostat Sovětský Svaz do pozice, kdy by válka nebyla vedena na jeho území a nebyli tak zničeny výsledky těžké, dlouholeté práce sovětského lidu.

Hitler však nakonec dohodu porušil.

Nacistická aliance vrhla proti Sovětskému Svazu sílu do té doby nevídanou. Hranice překročilo 191 divizí o síle 5.5 milionu vojáků 4.300 tanků, 47 200 děl a okolo 3. 500 bojových letadel. Vojska zaútočila z území Polska, Slovenska, Maďarska a Rumunska. Menší uskupení pak z území Finska a Norska.

Nesmíme si myslet, že Sovětský svaz snad v oblasti u hranic neměl žádná vojska, tak naivní a důvěřivý Stalin nebyl. Bránit zemi v případě porušení mírové smlouvy bylo připraveno 187 sovětských divizí o síle tří milionů mužů. V počtu tanků a letadel měla rudá armáda dokonce převahu, jenže se bohužel jednalo převážně o starší stroje, proti nacistickým technicky zastaralé. Rudá armáda, totiž v té době teprve procházela modernizací. To byl jeden z důvodů, proč se Stalin snažil získat čas.

Po prvních tvrdých bojích byly jednotky rudé armády, které se střetli s vojky postupující nacistické aliance, poraženy a rozprášeny a Hitlerova vojska mohli obsadit obrovský kus sovětské země bez většího odporu, obtěžována pouze partyzánskými útoky a menšími bojůvkami zbytků jednotek Rudé armády.

Tehdy se zrůdnost nacistické ideologie ukázala v plném rozsahu. Německá armáda dostala rozkaz zabíjet, plenit a ničit. Bylo vypáleno a zcela vyvražděno obyvatelstvo více než 200 velkých měst a 9000 vesnic, tedy pokud by, jsme měli, toto zvěrstvo páchané nacisty přirovnat k nám všem známé tragédii v Lidicích a Ležákách, to co nacisté spáchali v Sovětském Svazu, bylo deset tisíckrát větší zlo…!!!

Ve vypálených městech a vesnicích byli bez milosti mučeni, zabíjeni a popravováni civilisté a znásilňovány ženy. Nacisté se neštítili ani vraždění malých dětí. Přesvědčeni o vlastní germánské nadřazenosti a méněcennosti slovanské rasy na tom neviděli nic špatného.

Německá nacistická vojska si po prvotní drtivé porážce vojsk rudé armády mysleli, že válka je již vyhraná a vypalování a drancování měst si opravdu užívali, pořizovali si na památku fotky, které po konečné porážce nacistických vojsk Rudou armádou Sovětského Svazu posloužili jako důkazy napáchaných zvěrstev.

Lidé, kteří stačili utéct před po krvi dychtícími nacistickými vojsky do lesů a hor se postupně nacházeli, spojovali a vytvářeli partyzánské oddíly.

Snažili se aspoň zpomalit postup nacistických vojsk, dávajíce tím víc času k demontáži celých podniků, zbrojovek a továren, které byli na pokyn Stalina rozebírány do posledního šroubku a převáženy do hlubokého zázemí na Sibiř, mimo dolet nacistických letadel a dosah jejich vojsk, aby mohli vyrábět zbraně, letadla a tanky pro přeskupující se rudou armádu, která sice prohrála první bitvu, ale nikoli válku.

Partyzáni tak hrdinně nasazovali své životy za životy lidí daleko od nich, mimo nacisty okupovaných území, dávajíce jim tak šanci připravit zemi na obranu a nadcházející boj.

Němci však v té době nepáchali svá nelidská zvěrstva jen ve vzdorujícím komunistickém Sovětském svazu, ale i dalších zemích, které obsadili, nebo se jim vzdali. Vystavěli koncentrační likvidační tábory, ve kterých mučili a zabíjeli lidi. Především židy, cikány a slovanské národy, ale jiné lidi z negermánských zemí.

Zvěrstva, která v nich byla páchána, jsou pro obyčejného člověka se zdravým mozkem naprosto nepochopitelná a neomluvitelná a nesmějí být zapomenuta…!!!!!

Již nikdy se nesmí nacisté dostat k moci a nikdy nesmí být zapomenuto, kdo a za jakou cenu je zastavil, porazil a zachránil svět.

Byli to komunisté a Rudá armáda pod vrchním velením soudruha Stalina, kdo nakonec vybojoval vítězství ve druhé světové válce a nesl 90% zásluh za poražení nacistické aliance a osvobození nacisty okupovaných zemí…!!!!!

Zkusme na takové věci nezapomínat a bojovat proti těm, kteří záměrně překrucují a přetvářejí historii, popírají zásluhy Sovětského svazu a umenšují zločiny nacistického Německa…!!!!!

Rudá armáda, na které byla 90% zásluha na porážce nacistických vojsk (na západní frontě, byli boje, co se týká počtu armád a techniky cca desetkrát menší), tak společně se západními spojenci, kteří se později také zapojili do bojů, vítězně uzavřela hrůznou kapitolu v dějinách lidstva rozpoutanou nacisty. Celkový počet obětí války byl 62 537 400 lidí. Sovětů padlo 23 200 000 z čehož celých 11 500 000 civilistů, kteří byli vyvražděni a umučeni při vyhlazovacích akcích nacistů, kteří chtěli Sovětský svaz zalidnit germánskou árijskou rasou a všechny ostatní prostě vyhladit. Anglie, Francie a USA měli dohromady asi 1 500 000padlých. Německé ztráty činili 7 500 000. V Československu činil počet obětí nacismu 365 000. Zbylé ztráty, mělo dalších 46 zemí, které se přímo, nebo nepřímo podíleli na bojích DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.

Ladislav Kašuka