Příměří na Ukrajině aneb vím, že nic nevím.

Ve hře byl sedmibodový ruský a čtrnáctibodový ukrajinský plán a předpokládám, že nakonec došlo k nějakému kompromisu (poslední co prosáklo na veřejnost je, že mírový plán má pravděpodobně 12 bodů).

Jediné co se mi zdá být téměř jisté je, že představitelé Doněcké a Luhanské republiky, by těžko přistoupili na ten bod z Porošenkova ukrajinského plánu, který předpokládal úplné odzbrojení domobrany a odchod všech bojovníků kteří dosud bránili Novorusko proti ukrajinské armádě ze země. Nasvědčuje tomu nekompromisní výrok Doněckého premiéra, který prohlásil, že příměří neznamená konec snahy obou republik o nezávislost vůči Ukrajině.

Doufám, že se světová veřejnost brzy dozví podrobnosti tohoto plánu, aby mohla posoudit, zda je vůbec reálný a v případě jeho porušení věděla, kdo je zodpovědný za to, že nevyšel. Osobně si myslím, že toto příměří bohužel nakonec příliš dlouho nevydrží, i když bych se rád mýlil a přál bych si opak.

Na závěr si neodpustím poznámku, že mi na celé věci přišlo úsměvné, když jsem slyšel, jak se prezident USA Barack Obama bil na summitu NATO hrdě do prsou a tvrdil, že toto příměří je výsledkem protiruských sankcí a nikoli toho, že Kyjev je nyní, když ukrajinská armáda prohrává a ustupuje najednou ochotný jednat s těmi, které ukrajinský prezident Porošenko nazýval ještě před pár dny teroristy, s kterými se nejedná. Stejně úsměvné mi připadlo Obamovo holedbání jak díky americkému letectvu dochází pomalu k obratu k boji proti islámským radikálům z IS, zapomínaje dodat, že kdyby je USA nevycvičilo a nevyzbrojilo ve snaze svrhnout syrského prezidenta Bašára Asada, žádná takto velká a silná muslimská armáda, by v současné době neexistovala a všichni ti, kteří byli těmito extremisty zavražděni, včetně obou amerických novinářů, by byli dnes naživu.

Ladislav Kašuka.