Zachránce Kuby nepřipluje z Key West

Podrobnosti

ze světa / Latinská Amerika|

26. duben 2010|

TEN|

8609 x

Kuba zvolila poněkud složitější systém, v němž kandidáty navrhuje 2200 společenských organizací (175 je společností vědeckých), a tak by bylo a priori nespravedlivé konstatovat, že volby 25. dubna byly jen v režii PCC, místní komunistické strany, vzniklé v roce 1965.

Hovoří se o 200 tisících členech volebních komisí ve 29 856 volebních okrscích, kterými prošlo 36 766 prenominantů, a 15 093 delegátů bude, jistě více než 90 procenty hlasů (není na tom nic špatného), zvoleno. Zhruba tři čtvrtiny volených (a zvolených) jsou ve věku 16-50 let a více než 35 procent zastupitelů budou ženy.

Kuba má 8,4 milionu voličů, a je celkem unikátní -- a Kubánci to vydávají za součást přímé demokracie -- že jeden zastupitel připadá fakticky na 700-800 voličů. Kdyby stejný systém měly mít Spojené státy americké, muselo by v některých městech pracovat i několik tisíc zastupitelů. Kromě technické obtížnosti je ale zapotřebí připomenout, že na rozdíl od amerických, kubánští zastupitelé pracují zdarma.

Kubánské volby umožňují i tzv. spouštění legislativních procesů na základě petice 10 000 voličů, tzv. Projecto Varela, ovšem administrativa dokáže tento proces - asi jako všude -- anihilovat iniciací protipetice. Přesto, i když si přímo nemyslíme, že jsou „es la elección más democrática del mundo", tedy nejdemokratičtější na světě (Fidel Castro), přímou nominaci můžeme Kubáncům někdy i závidět. Jak uvádějí opoziční blogy, kromě pionýrů u volebních uren (k vidění) se v neděli Kubánci možná „naprali", protože by k mání měly být zvýšené příděly. Nepochybuji o tom, že byly „hecho en Venezuela", tedy venezuelského původu, ale buďme protentokrát shovívavější.

Naše rodiny to také zažily. Kuba, stále embargovaná USA, je na tom bídně. Výkladní skříň socialismu, kterou jsme plnili my našimi výrobky, Kubánci neprozřetelně „vytunelovali" -- neznajíce význam tohoto slova -- svými četnými vojenskými dobrodružstvími v Africe i jinde. Poslední výstřel na Caprivi Stripu padl ostatně v roce 1988, a bez sovětského vědomí. Následoval pád SSSR, Toricelliho a Helms-Burtonovy zákony a nebýt venezuelského záchranného kruhu, Kuba by skutečně změnila své společenské zřízení, tak, jak o to usilují miliony Kubánců v USA.

Délka pobytu na Kubě pro exulanty -- jednou za tři roky -- byla Američany zkrácena, příliv dolarů se ztenčil. Američtí Kubánci slaví 30. výročí odplutí ze základny Mariel a na rozdíl od jiné hispanoamerické emigrace v USA denně žijí problémy své bývalé vlasti, svého města, čtvrti. Pro ně jsou také určeny pochmurné stránky psané kubánskými blogery v údajné internetové nesvobodě. Blog Yoani Sanchézové, jsem zde ostatně už kdysi probírala. Dodám jen, že tato „nevýjezdní" filoložka ukončila v roce 2000 studium filologie na Havanské univerzitě, 26. srpna 2002 odjela za svým německým manželem Karlem G. do Švýcarska, kde vyučovala španělštinu, velmi tesknila -- a proto se 12. srpna 2004 vrátila do Havany. Chvíli po jejím boku vystupoval španělský manžel a dnes je v této roli nově Kubánec Reinaldo Escobar. Yoani a Generación Y vychází souběžně v 18 jazycích (v některých se zpožděním několika měsíců) a čte jej 10 milionů čtenářů měsíčně (podle údajů autorky).

Kuba je nereformovatelná a podle diskuze ve španělštině to praskne dnes, za hodinu, nejpozději zítra. Já sama, ač mám ke Kubáncům značné výhrady, tento názor nesdílím. Každý politik může překvapit (nemyslím Castry) podobně jako bývalý rektor Univerzity v Bogotá, Kolumbie, který na své rebelující studenty vystrčil v prostorách zvící Kongresového centra Praha své ctěné pozadí. Stálo ho to místo rektora, ale stal se respektovaným kolumbijským politikem, který po dvou funkčních obdobích zavedl jakýs takýs řád do chodu velkoměsta, totiž Bogoty. Řád pro lidi, nikoli proti lidem. Kuba ovšem zatím svého Anastase Mockuse hledá. Možná ho i najde. Faktem je -- a to snad víme všichni -- že z Key West nepřipluje.

Komentáře