Jde naše současná podpora fašizmu až tak daleko?

Při té příležitosti poskytl interview německé televizi ARD, ve kterém řekl: „Ukrajinu a Německo pojí společný osud. My všichni si dobře pamatujeme na vpád Sovětského svazu na Ukrajinu a do Německa na podzim 1944. To se nesmí opakovat“.

Takže zbrusu nové dějiny Evropy a Světa byly v tom okamžiku na stole. Hitlerův vpád na území Sovětského svazu, které stály jeho národy 20 milionů mrtvých, byl v Jaceňukově podání naprosto v pořádku, a zlo začínalo teprve až v okamžiku, kdy Rudá armáda začala hitlerovská vojska z území SSSR vyhánět. Konkrétně, když si ve svém postupu dovolila vstoupit i na území Ukrajiny a nacistického Německa.

Teprve až tohle byl tedy podle Jaceňuka válečný zločin. Takže Hitler měl – podle Jaceňukova vkusu, který byl z hlediska jeho postavení i vkusem celé nové ukrajinské vlády - v Německu vládnout dál a dál měla zřejmě trvat i nacistická okupace Ukrajiny.

Rokle Babi Jar poblíž Kyjeva měla tedy ke svým už třiceti tisícům povražděných ukrajinských občanů pojímat další tisíce obětí a dál zřejmě měly planout ohně v plynových komorách Osvětimi, Sobiboru, Majdanku a desítkách dalších koncentračních táborů. A po vyhlazení Židů v Evropě měla před vrata plynových komor připochodovat i celá rasa slovanská. V prvé řadě s námi Čechy.

Tak pochopil ideální vývoj Evropy ukrajinský premiér Jaceňuk. A pozor: Nikdo z představitelů současného ukrajinského vládního režimu se od Jaceňukova prohlášení do dnešního dne nedistancoval, takže jeho pojetí dějin zůstává i pojetím současného režimu Porošenkova.

A my tento režim, jak prokázala prohlášení našeho ministra zahraničí Petříčka při jeho nedávné návštěvě Ukrajiny a následná prohlášení místopředsedy vlády Hamáčka, oba to politiky České strany sociálně demokratické, plně a bezvýhradně podporujeme.

Čímž chtě nechtě platí odrazem i pro nás to, co na adresu pomajdanského ukrajinského režimu prohlásil Němec Günther Verheugen: Je to vláda čistokrevnýh fašistů z masa a kostí.

K čemuž pan Petříček dodává tuto zajímavou větu. „Mé pojetí zahraniční politiky nejen odpovídá politickému směrování naší vlády, ale je i mým niterným přesvědčením osobním“.

Řekl bych, že stát jen v úžasu nad tím, kam až jsme to dodneška došli, je skutečně málo. Opravdu si všechno tohle od lidí, kteří zjevně zešíleli, či nějak jinak ztratili rozum a soudnost, necháme líbit?

Lubomír Man