Jsou či nejsou dětmi?

A právě v úrovni vědomostí, schopnosti myslet a vědomosti využívat, vycházet i z vlastních životních zkušeností, dávat věci do souvislostí se (kromě věku, vzrůstu a vzhledu) liší dospělý od dítěte. Pokud toho tito lidé nejsou schopni, s hlasitým pokřikem o tom, že nejsou děti, si nevystačí. Cítí to nepochybně i oni sami, a proto se navzájem hlasitě ubezpečují o pravém opaku. (Stejně jako některé parlamentní strany, které sebe i nás chtějí přesvědčit o tom, že jsou demokratické, zatímco jejich praxe svědčí o pravém opaku, o čemž svědčí jak jejich činy, tak i výroky některých jejich představitelů). Myslící veřejnost tím ale oklamat natož přesvědčit nemohou.

Přitom nedávný útok na ministryni Benešovou je jen zástěrkou účelového útoku na A. Babiše a M. Zemana. Je to ale současně též:

• záminka k odvádění pozornosti části lidí od skutečných problémů;

• záplata mající zakrýt skutečnost, že ty „nejdemokratičtější politické strany“ u nás nemají již roky žádný politický program (kromě neustálého omílání příjezdu vojsk Varšavské smlouvy do ČR v r. 1968, a to bez řádné analýzy událostí a souvislostí, o to však více náležitě účelově upravených a to poté, kdy se jim podařilo téma V.H. občanům již náležitě otrávit);

• nácvik přípravy k převratu "ukrajinského typu", jak se o to pokoušejí loutkovodiči i v dalších zemích vč. Ruska s cílem zvrátit výsledky demokratických voleb v těchto zemích a

• důkaz o rozpadající se státní moci v ČR.

Na to by ti demonstrující lidé při troše vlastního přemýšlení mohli přijít sami, ještě než vyrazí trávit svůj volný (a možná i placený) čas někam na náměstí na akci proti někomu, na koho mu místní loutkovodiči právě ukážou…. Inu, mohli, kdyby chtěli či spíše kdyby toho byli ještě schopni.

Na práci justice je přitom hodně stížností (kdy neexistuje často ani jednotný výklad práva v praxi, práce justice je pomalá, některá soudní rozhodnutí jsou přinejmenším velmi nestandardní atd.), jak slýcháme a čteme stále dokola. Mnozí z nás s tím mají i vlastní špatné zkušenosti.

Pak ale jdou určité skupiny "bojovat za nezávislost justice". Jako kdyby ji snad někdo ohrožoval v případě náhrady jakoby téměř neviditelného ministra spravedlnosti Kněžínka, který je spíše dobrým úředníkem než ministrem. Takže buď jsme s prací justice spokojeni, tak si nestěžujme, nebo nejsme a pak buďme rádi, že nová ministryně chce zavést některé změny, doufejme, že k lepšímu. Zatím nedostala ani čas ani prostor k tomu, aby to mohla prokázat. Občané tedy nemají skutečný důvod zatím proti nové ministryni demonstrovat. S výjimkou těch, kteří se mohou cítit být ohroženi tím, že se začnou vyšetřovat jejich zlodějny a nepravosti. Ti větší viníci ale na náměstí nepřijdou, k tomu si zaplatí svoji klaku, a to i z našich daní prostřednictvím neziskovek přes státní rozpočet.

Podobně je tomu v případě ČT, kdy na úroveň jejího vysílání a záměnu zpravodajství za propagandistické vysílání v ČR nadává téměř kdekdo, zatímco poté opět vyjdou stejní „bojovníci za svobodu a demokracii“ demonstrovat "za její nezávislost". Ta televize je státní, my si ji všichni platíme. Podle toho se musí její zaměstnanci i chovat. A pokud toho nejsou schopni, nechť jdou do soukromé televize a tam zkusí rozkazovat majiteli, co může a smí a co ne. A mohou začít na TV Barrandov.

Za daných okolností není ale na místě, aby se demonstranti sami srovnávali s malými dětmi. Jimi prováděná činnost se za těchto okolností označuje jiným již zavedeným a dostatečně frekventovaným pojmem. Tito demonstranti se tedy měli spíše snažit sebe i nás pokřikem přesvědčovat o tom, že nejsou „užitečnými idioty“. Problém je však v tom, že roli, kterou takto ve skutečnosti hrají, zatím nepochopili. Do doby, než to pochopí, tak budou i nadále „bojovat“ ve vykonstruovaných „kauzách“, a to za zájmy jiných, avšak s přesvědčením, jak u nás zachraňují demokracii a svobodu. A to na povel, jak jinak. Nás i sebe pak budou nadále přesvědčovat o tom, že nejsou dětmi. Ano, to opravdu nejsou.