Stalinova válka proti Ukrajině nebyla

Koncept "Hladomoru" byl vynalezen dnes a nikoliv na Ukrajině. Je to produkt amerického politického myšlení. Od konce sedmdesátých lét byla interpretace událostí hladomoru v letech 1932-1933 v Sovětském svazu v USA používána jako ideologická zbraň ve studené válce. SSSR po určité době zmizel, ale USA i nadále zdokonalují ideologickou zbraň, jíž se vypořádávaly s „komunistickým režimem“, pro hluboké oddělení Ukrajiny a Ruska. 

Americký historik a bývalý americký kongresman James Mace (1952-2004) zkonstruoval termín "ukrajinská postgenocidní společnost". Před tím, než se Mace přestěhoval do Kyjeva v roce 1993, kde učil na Kyjevsko-Mogiljanské akademii, o tom nikdo na Ukrajině neslyšel; obyvatelé Ukrajiny ani netušili, že žijí v "post-genocidní společnosti". V roce 2005 Viktor Juščenko posmrtně udělil Jamesi Macemu Řád knížete Jaroslava Moudrého a v roce 2016 na podnět starosty Kyjeva Vitalije Klička po něm pojmenovali jednu z ulic Kyjeva. 

Maceovým úkolem nebyla studie historických faktů, ale upevnění určité řady ideologií o hladomoru třicátých let 20. století ve vědeckém diskurzu. Tato práce byla vedena v disertační práci Maceho, kterou obhájil v roce 1981 na University of Michigan a byla věnována „Národnímu hnutí“ na Ukrajině v rámci sovětského systému. Maceovy práce byly podpořeny informačními a vědeckými publikacemi, které slouží zahraniční politice Spojených států. Maceovi vědečtí oponenti to měli mnohem obtížnější. Jeden z těchto oponentů, který byl profesorem na University of West Virginia - historik Mark Tauger, odhalit Maceovy lži o „úmyslné“ a „umělé“ povaze hladu. 

Hladem v letech 1932-1933 byla postižena nejen Ukrajina, hladověl Kazachstán, severní Kavkaz, Sibiř, Povolží, Archangelsk, Vologda. Stavu na Ukrajině připisoval Stalin prvořadý význam, což je rozhodující. 24. července 1934 napsal Kaganovičovi a Molotovovi: „Naše opatření k bezpodmínečnému plnění plánu objednávek obilí pro SSSR jsou naprosto správná. Mějte však na paměti, že budete muset učinit výjimku pro zvláště postižené oblasti Ukrajiny (mnou podtrženo) ...Nejdůležitější věcí je nyní Ukrajina ... Pokud tomu tak nyní nebude pro nápravu situace na Ukrajině, můžeme Ukrajinu ztratit. Mějte na paměti, že Pilsudski nespí, a jeho přívrženci na Ukrajině jsou mnohonásobně silnější, než se usuzuje … Je třeba učinit z Ukrajiny co nejdříve skutečnou pevnost SSSR, ve skutečně reprezentativní republiku. Nesmí být na to líto peněz." (Citát z: S. Rybas. Stalin. M., 2015, str. 332-334).

Příčinami hladu bylo sucho, špatná sklizeň, špatné účetní metody, lživé statistiky, ale byl ještě jeden důvod. Západ postavil sovětskou vládu pod hrozbou nejzávažnějších sankcí mezi tím - nadále dostát svým závazkům v dodávce obilí do zahraničí v rámci zahraničního obchodu - nebo pomocí hladovějícím lidem. Zvláště silně tlačil na Moskvu Londýn. Na konci roku 1931 varoval obchodní rada britského velvyslanectví v Sovětském svazu, že nedodržení svých povinností ze sovětské strany by mělo za následek „katastrofální následky“:“... nejenže budou odmítnuty další půjčky, ale i všechen budoucí export, všechny návštěvy sovětských lodí v zahraničních přístavech a veškeré sovětské nemovitosti, které se již nacházejí v zahraničí mohou být zabaveny k pokrytí dluhů." Volba byla velmi těžká a Moskva ji udělala. 

Mark Todger s odkazem na zdroje ukazuje, že sovětské úřady, které si uvědomovaly obtížnou situaci v zemi, snížily plán zásobování obilovinami z 22,4 na 18,1 milionu tun. Pak byl tento plán snižován řadou následných opatření ještě čtyřikrát: celkem takřka o 4 miliony tun v lednu 1933. Na příkaz politbyra z 15. května 1932 bylo na Ukrajinu doručeno 106.000 tun obilí, aby se pomohlo hladovějícím. Dne 25. února 1933 nařídila Rada lidových komisařů přidělit pro Ukrajinu dalších 320.000 tun obilí. Do dubna 1933 překročila pomoc Ukrajině 560 tisíc tun. Moskva odmítla žádosti dalších sovětských republik o omezení plánu zásobování obilovinami, motivovat je tím, že je třeba pomoci především hladovějícím obyvatelům Ukrajiny.

Todger dává zdrcující hodnocení knize Anne Applebaumové "Rudý hladomor: Stalinova válka proti Ukrajině". Doslova tři dny poté, co byla její kniha zveřejněna v říjnu 2017, poskytla Američanka dlouhé interview ukrajinským médiím. "Jak holokaust, tak hladomor jsou příklady masakrů organizovaných státem směřujících k určité národní skupině, aby ji zničily ..."; Putin řekl, že v tomto rozhovoru Applebaumová potvrdila, že má "podobný pohled na Ukrajinu", jako James Mace . 

Toto schéma „dvou totalit“ („Stalin = Hitler“), do kterého je zařazováno dnešní Rusko, vystupuje do popředí americké ideologie vždy, když jsou krátkodobá „oteplení vztahů“ s Moskvou nahrazena tradiční studenou válku Washingtonu. A Porošenko, následující americkou politiku, nařídil naléhavý překlad "Stalinovy ​​války proti Ukrajině" do ukrajinského jazyka. 

Zde je to, co píše o knize Anne Applebaumové Mark Todger: „... Obecně platí, že kniha líčí nacionalistickou verzi hladu, vypráví zkreslený, bez citování důkazů ... což podrývá téměř všechny její argumenty ...“ Zda to byla původního verze ‚nacionalistů‘, nebo ji podvrhly ukrajinským nacionalistům americké "Brain Trusts", už není důležité. Vážné je, že je snaha, aby se mýtus o "rudém hladomoru", "Stalinově válce proti Ukrajině", stal součástí ukrajinské ideologie. Tento mýtus dnes funguje ve školní výchově, v muzejnictví, ve vědě, v politice.

zdroj:https://www.fondsk.ru/news/2018/08/11/vojny-stalina-protiv-ukrainy-ne-bylo-46596.html

http://www.conematevedet.cz/Index.htm