Emoční inteligence - Co je emoční inteligence?

Vysoké IQ, tedy inteligenční kvocient, není žádnou zárukou prosperity, společenského postavení ani štěstí. Přesto se naše školy a naše kultura soustřeďují téměř výhradně na tento typ nadání a bez povšimnutí přecházejí emoční inteligenci, soubor vlastností - někdo by jej mohl nazývat charakterem -jenž má tak obrovský dopad na náš osud. Citový život je oblastí, kterou - stejně jako matematiku či čtení - můžeme zvládat s větším či menším úspěchem a pro niž potřebujeme několik zvláštních dovedností. Tyto jsou pak klíčem k pochopení, proč život jednoho člověka jen vzkvétá, zatímco druhý, stejně inteligentní člověk skončil ve slepé uličce: citové schopnosti jsou vyšším nadáním, jež rozhoduje o tom, jak dobře dokážeme použít naše ostatní schopnosti, včetně logického myšlení.

Na rozdíl od IQ s jeho téměř stoletou historií výzkumu je emoční inteligence zcela novým pojmem. Nikdo nedokáže přesně říci, do jaké míry právě tyto kvality určují průběh života. Avšak z výsledků dosavadních studií vyplývá, že se jedná o významný vliv, několikanásobně výraznější než IQ.

K emoční inteligenci EQ, patří schopnost dokázat sám sebe motivovat a nevzdávat se tváří v tvář obtížím a frustraci, schopnost ovládat svoje pohnutky, odložit uspokojení na pozdější dobu, schopnost ovládnout svoji náladu a zabránit úzkosti a nervozitě, schopnost ovlivňovat kvalitu svého myšlení, schopnost vcítit se do situace druhého člověka a ani v těžkých chvílích neztrácet naději.

Termín emoční inteligence se používá až v posledních deseti létech, ačkoliv psychologové už dávno tušili, že vedle inteligence rozumové musí existovat něco stejně důležitého a mnohdy důležitějšího než IQ. Praxe totiž ukázala, že samotné IQ nestačí, neboť osoby s vysokým IQ selhávaly v životě i ve škole, což nebylo logické. Ukázalo se, že za to do značné míry může právě emoční inteligence s obsáhlou strukturou. Poprvé popsal problematiku emoční inteligence americký psycholog práce Goleman.

D. Goleman, světově známý psycholog z Harvardu, testoval vysoce postavené manažery z jednoho telekomunikačního gigantu v USA. Nejúspěšnější nebyli ti s nejvyšším IQ nebo nejhodnotnějšími vysokoškolskými diplomy, ale ti, kteří se dostávali do středu komunikačních sítí díky svým osobním kvalitám, nikoliv z důvodu své pracovní pozice. Emocionální inteligence se stává novým klíčem k úspěchu. Manažeři s vysokou emocionální inteligencí jsou schopni výborné komunikace s okolím , lépe motivují sebe i své podřízené, jsou schopni v týmu efektivně pracovat a lépe řeší krizové situace a v případě potřeby se jim dostává pomoci dříve než těm, jejichž EQ je nižší.

Význam EQ je velice důležitý zejména pro manažery, lékaře, politiky, psychology, kazatele, učitele aj. Definice emoční inteligence je vykládána lehce odlišně u odlišných autorů. Všichni se však shodují v tom, jak název napovídá, že klíčové jsou emoce.

Emoční inteligence znamená v podstatě cit pro vlastní emoce se schopností jejich objektivního hodnocení a z toho je odvíjena regulace vlastního chování a chování k ostatním. Emoční inteligenci tvoří pět základních složek – schopností : • Sebeovládání – zvládat a kontrolovat vlastní city, • Sebeuvědomění – znalost sebe, umění číst vlastní emoce a podle toho jednat, • Motivace – umět využít emočního potenciálu k dosažení cíle, • Sociální dovednosti – navazovat a udržovat společenské vztahy, • Empatie – rozpoznat a dokázat vnímat emoce druhých a regulovat tak chování k nim.

Emoční inteligence zasahuje do všech oblastní osobnosti. Patří k ní např. sebecit, sebejistota, sebedůvěra, regulace impulsů, odpovědnost za vlastní chování a pracovní výkonnost, ctižádostivost, iniciativa, vytrvalost, chápání citů a pocitů ostatních, orientovat se v nich a podle toho jednat a rozhodovat, vžít se do nálady jiných, pozitivně zužitkovat rozdíly mezi lidmi, umění vyjadřovat svoje city a pocity, obratnost ve společenském styku, schopnost urovnávání konfliktů, nalézání kompromisů, sebekázeň, schopnost naslouchat a komunikovat, dokázat se poučit z vlastních chyb i úspěchů atd.

Z psychologické praxe dnes víme, že osobnost s vyváženým poměrem IQ a EQ může být dobrým manažerem a ještě lepším, je – li při vysokém IQ ještě o něco vyšší stupeň EQ. Naopak ten kdo má nadprůměrné IQ a pouze průměrné EQ mívá problémy v zaměstnání i ve společnosti. Naštěstí se dá emoční inteligence zkvalitňovat, ale chce to vůli a čas, zatímco IQ se v dospělosti zlepší soustavným tréninkem některých schopností jen o málo bodů. U psychopatů většinou emoční inteligence, nebo alespoň podstatná část složek, chybí a při tom někteří disponují vysokým IQ, někdy i nad 130 IQ. U těchto odchylných osobností nelze zpravidla s EQ nic dělat. Struktura osobnosti je trvale narušena a trvale bývá narušen jejich vztah k ostatním lidem a k společenským normám.

Je to srdce, čím vidíme správně; to nejpodstatnější zůstává našemu oku skryto.

ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY, Malý princ

Čerpáno z knihy - Emoční inteligence (Daniel Goleman)