Média z patnáctého května byla plná článků, vysvětlujících proč je taková dohoda nepravděpodobná. Když však další den došlo k podpisu, západní vlády, politici a média se rozdělily na zastánce názoru, že se jedná o geopolitické vítězství ruského prezidenta Vladimíra Putina (bohužel) a ty, kteří tvrdili, že celá věc nemá valný geopolitický význam.
Je zcela jasné – z diskuzí a hlasování v Radě bezpečnosti OSN v minulých několika letech – že Rusko a Čína sdílí averzi vůči návrhům, které v Radě předložily Spojené státy (často za pomoci svých evropských spojenců) aby autorizovaly přímou účast (a v konci konců otevřely cestu k vojenskému zásahu) v občanské válce na Ukrajině a v několika konfliktech na Středním východě.
Jednostranné sankce, které USA již uvalily na Rusko kvůli jeho domnělému zasahování na Ukrajině a hrozba dalších sankcí v budoucnu bezpochyby vedou Rusko k hledání alternativních výstupů pro svůj plyn a ropu. A to zase oživuje řeči o dalším kole studené války mezi Ruskem a Spojenými státy. Je to ale hlavní důvod nové rusko-čínské smlouvy?
Zdá se, že obě země se snaží o rozdílnou restrukturalizaci existujících mezistátních aliancí. To co Rusko doopravdy hledá, je dohoda s Německem. A to, co skutečně hledá Čína, je dohoda se Spojenými státy. A obě země přitom blafují, vyhlašujíce „věčný“ vzájemný svazek.
Německo je při pohledu na možnou integraci Ruska do evropské sféry jasně vnitřně rozděleno. Výhodou integračního řešení pro Německo je ruská zákaznická základnu pro jeho produkty, garance energetické potřeby a možnost včlenit (z dlouhodobého hlediska) ruskou vojenskou sílu do svého globálního plánu. To by ovšem znamenalo vytvoření „postNATOidní“ Evropy, a proto se takový plán neobejde bez opozice nejen v Německu, ale také v Polsku a pobaltských státech. Z ruského pohledu je pak pakt s Čínou způsobem, jak posílit pozici německých zastánců spolupráce s Ruskem.
Fundamentální zájem Číny je krotit USA a redukovat jejich roli ve východní Asii. Aby toho dosáhla, nechce Čína oslabit, ale naopak posílit své vazby na Spojené státy. Čína hledá možnosti jak v Americe investovat a myslí si, že to teď jde udělat za výhodných podmínek. Za to chce, aby ji Spojené státy akceptovaly jako dominantní regionální sílu v jihovýchodní Asii. Chce také, aby Spojené státy využily svého vlivu a nedovolily Jižní Korei a Japonsku stát se jadernými mocnostmi.
Samozřejmě, že to co Čína chce, není v souladu s převažujícím ideologickým způsobem uvažování made in USA. Nicméně zdá se, že existuje tichá podpora takového vývoje, především ve velkých korporátních strukturách. Stejně jako Rusko chce smlouvou o přátelství s Čínou bojovně naladit jisté skupiny v Německu, tak aby tlačily vývoj směrem, který mu vyhovuje, chce Čína udělat to samé ve Spojených státech amerických.
Může taková geopolitická hra fungovat? Možná, snad, ale ne s jistotou. Z perspektivy Ruska a Číny mohou obě země tím, že vsadily na trik s „věčným přátelstvím“ ještě všechno získat a velmi málo ztratit. Rozhodující otázkou je, jak bude v blízké budoucnosti probíhat vnitřní diskuze ve Spojených státech a v Německu. A co se týče argumentu, že svět se vrací ke studené válce mezi USA a Ruskem – můžeme ho považovat jednoduše za „protitrik“ těch, kdo rozumí jakou hru Rusko a Čína hrají a snaží se ji zabránit.
Z angličtiny přeložil Stanislav Vozka.
zdroj:http://prozitrek.cz/
