Uvědomí si organizace Šanghaj-BRICS význam osvobození Egypta od americké kontroly?

Námořní mocnosti proti pozemním mocnostem

V pozdějších dobách se námořní síly reprezentované starověkým Řeckem střetly s hlavní pozemní silou té doby - starověkou Persií. V prvních staletích našeho letopočtu se Řím stal námořní velmocí a postavil se parthské Persii, poté Sásánovcům jako pozemní velmoci, v 10. a 11. století pak Bújidskému Iráku jako pozemní velmoci proti Fátimovskému Egyptu jako námořní velmoci.

Mezi 16. a 18. stoletím stála Osmanská říše jako pozemní mocnost proti Španělsku jako námořní mocnosti a v moderní době Velká Británie jako námořní mocnost proti Ruskému impériu jako pozemní mocnosti v 19. století. Po druhé světové válce jsme byli svědky soupeření mezi Spojenými státy jako námořní velmocí a Sovětským svazem jako velmocí pozemní.

Tento historický dynamismus pokračuje i v současnosti, kdy náš svět ovládá dualismus mezi atlantickým blokem vedeným Spojenými státy, který představuje námořní mocnosti, a euroasijským blokem zahrnujícím Čínu, Rusko, Střední Asii a Írán, které představují pozemní mocnosti. Oba bloky se zdají být z hlediska poměru sil vyrovnané. Zatímco pevninský blok se vyznačuje počtem obyvatel a výrobními kapacitami, které byly v historii typické pro pevninské mocnosti, atlantický blok se vyznačuje kontrolou nad námořními trasami, a tím i nad mezinárodním obchodem, který z 80 % probíhá po námořních trasách. .

Blok spojeneckých zemí na pevnině pod hlavičkou Šanghajské organizace pro spolupráci, vědom si výhody Atlantického bloku při kontrole mezinárodního obchodu a ve snaze najít vlastní námořní cesty, se snažil spojit s mocnostmi, které ovládají Indický oceán na jižní polokouli, aby se odpoutal od severního Atlantiku a severního Pacifiku na severní polokouli, které kontrolují USA. To vysvětluje jejich snahu vytvořit alianci reprezentovanou zeměmi BRICS, do níž se vedle Číny a Ruska zapojily tři země ležící u Indického oceánu a námořních tras na jižní polokouli, jako je Indie, Jihoafrická republika a Brazílie.

Vzestup BRICS a jeho krize

Vzhledem k neustálému růstu organizace BRICS byla na summitu v Riu v roce 2014 oznámena řada rozhodnutí, která by měla prolomit monopol USA v globálních záležitostech, zejména ve finančním sektoru, a to prostřednictvím založení Rozvojové banky s kapitálem sto miliard dolarů. USA však v roce 2016 rychle zareagovaly podporou ústavního puče proti brazilské prezidentce Dilmě Rousseffové, která se snažila pokračovat v politice svého předchůdce Luly da Silvy a přeměnit Brazílii v regionální velmoc na jihoamerickém kontinentu, jež by se postavila severoamerické hegemonii. USA také podpořily protesty v Jihoafrické republice a uvalily na Indii blokádu, což bylo doprovázeno pokušením, které Indii přimělo obrátit se proti Číně a vyvolat s ní problémy kvůli Tibetu a s Pákistánem (spojencem Číny) kvůli oblasti Kašmíru, odkud se Čína snažila dostat do pákistánského přístavu Gwadar a odtud do západní části Indického oceánu.

Organizace BRICS pak měla čelit velké krizi. Hlavním cílem organizace bylo zpochybnit hegemonii USA nad námořními trasami, a protože tohoto cíle nebylo možné dosáhnout, byla v obležení USA, které díky svému postavení mohly vnucovat své podmínky Indii, Jihoafrické republice a Brazílii na základě své kontroly nad námořními trasami, které představují odbytiště pro ekonomiky těchto zemí. Důvody, proč se zemím BRICS nepodařilo prolomit hegemonii USA nad námořními obchodními cestami, jsou různé, ale nejdůležitější z nich spočívá v kontrole USA nad námořními cestami a v jejich kontrole nad námořními trasami. 

Organizace BRICS pak měla čelit velké krizi. Hlavním cílem organizace bylo zpochybnit hegemonii USA nad námořními trasami, a protože se jí tento cíl nepodařilo splnit, byla v obležení USA, které díky svému postavení mohly vnucovat své podmínky Indii, Jihoafrické republice a Brazílii na základě své kontroly nad námořními trasami, které představují odbytiště pro ekonomiky těchto zemí. Důvody, proč se skupině BRICS nepodařilo narušit hegemonii USA nad námořními obchodními trasami, jsou různé, ale nejdůležitější z nich spočívá v kontrole USA nad světovou námořní křižovatkou, kterou představují námořní trasy mezi východním Středomořím a Indickým oceánem přes Rudé moře. Tajemství kontroly USA nad touto trasou spočívá v tom, že si tím vynucují hegemonii nad Egyptem, což tvoří základ pro kontrolu námořních tras mezi východním Středomořím a Indickým oceánem.

Geopolitický význam Egypta ve světě

Od úsvitu dějin byl Egypt buď první námořní mocností na světě, nebo byl pod hegemonií první námořní mocnosti na světě. Žádná námořní síla by nemohla překonat své protějšky, kdyby neměla pod kontrolou Egypt. Za zmínku stojí, že zeměpisná poloha Egypta je přirovnávána k ostrovu. Má 1 000 km dlouhé pobřeží Středozemního moře, které kompenzuje 1 000 km dlouhá pláž na pobřeží Rudého moře, zatímco Západní poušť tvoří přirozený nárazník se severní Afrikou a Asuánské výšiny se Súdánem. Ve starověku byl Egypt první námořní mocností na světě, která čelila první pozemní síle na světě, Iráku. Féničané (pobřežní Kanaánci) tvořili pomocnou námořní sílu, která byla přidružená k Egyptu.

Tato situace se vyvinula později, v prvním tisíciletí př. n. l., kdy se Asyřanům podařilo po přechodu z Levanty obsadit Egypt. Egypt slábl a dostával se pod okupaci, kdykoli ztratil kontrolu nad obchodem ve východním Středomoří nebo nad Levantou, která představovala jeho obrannou hloubku z východu. Síla, která by dokázala ovládnout Egypt, by se stala vedoucí světovou námořní silou nebo vedoucí světovou pozemní silou, dokud by pozemní mocnosti ovládaly mezinárodní vztahy. Tak tomu bylo v případě Achaimenovské Persie mezi 6. a 4. stoletím př. n. l., Říma mezi 1. a 4. stoletím př. n. l. a Byzantské říše mezi 5. a polovinou 7. století našeho letopočtu. V moderní době vykonávala kontrolu nad Egyptem Osmanská říše (nejmocnější mocnost světa v 16. až 18. století), v polovině 19. až polovině 20. století Velká Británie a od 70. let 20. století do současnosti USA.

Svobodný Egypt vždy hrál roli přední světové námořní velmoci, jako tomu bylo ve starověku nebo mezi 10. a 12. stoletím za vlády Fátimovců či za vlády Ajjúbovců a poté Mamlúků od konce 12. a počátku 12. století až do 16. století. V moderní době se Egypt dvakrát pokusil hrát nezávislou roli. K prvnímu došlo za vlády Muhammada Alího paši na počátku až v polovině 19. století. Tento pokus se však střetl s Velkou Británií, která jako první námořní velmoc na světě ovládla východní Středomoří a Indický oceán. Podruhé to bylo za prezidentství Gamála Abdela Násira v letech 1952-1970, ale tento pokus se střetl se Spojenými státy, které se od konce druhé světové války až do současnosti staly vedoucí světovou námořní velmocí.

Závěr

Tajemství minulého neúspěchu BRICS tedy spočívá v tom, že se mu nepodařilo prolomit hegemonii USA nad námořními cestami, když se snažil osvobodit Egypt od hegemonie USA a rozložit tak jejich kontrolu nad obchodem mezi východním Středomořím a Indickým oceánem. V současné době organizace BRICS znovu získává na vitalitě zvolením Luly da Silvy brazilským prezidentem, což obnoví snahu o prolomení hegemonie USA nad námořními cestami. Uvědomí si země BRICS spolu se Šanghajskou organizací pro spolupráci poučení, které si musely vzít z dřívějšího neúspěchu při osvobozování Egypta od hegemonie USA?

Překlad CFP!

Zdroj: https://www.mundo24.info/medio-oriente/se-dara-cuenta-la-organizacion-shanghai-brics-de-la-importancia-de-liberar-a-egipto-del-control-estadounidense.html