Jak se pozná totalita, pseudodemokracie, demokracie (díl 2. – Pseudodemokracie)

Podrobnosti

Speciály CFP! / Téma týdne|

1. duben 2012|

Jarmila Kubátová |

6546 x

Jak se pozná pseudodemokracie: Struktura obyvatelstva v pseudodemokracii vypadá takto: 10 procent rudých superboháčů, střední zelené vrstvy je 40 procent a černé barvy (chudáků) je 50 procent. Pseudodemokracie se dá nazvat více názvy, třeba i jako polodemokracie. Je to prostě nepravá demokracie, která se falešně tváří jako demokracie, ale má do ní hodně daleko.

Jako můžeme říct o láhvi, která je napůl vypitá, že je poloprázdná nebo poloplná, tak o nepravé demokracii můžeme tvrdit, že je to buď polodemokracie, nebo polototalita. Nebo jak ten divný režim nazval legendární písničkář Karel Kryl- demokratůra. O falešné demokracii pak složil tuhle píseň:

Pseudodemokracie je organismus sužovaný chronickými nemocemi, s nimiž se sice dá žít, ale není to ono. V pseudodemokracii prostě všechno funguje jen tak napůl. Je to demokracie jenom odsuď až podsuď, je jí jenom půl.V některých ohledech je pro běžné občany „polododemokracie" ještě nebezpečnější než otevřená totalita. V totalitě jsme alespoň přesně věděli, kdo je náš nepřítel. Věděli jsme, že jsme bezbranní, že proti nám stojí nebezpečný vlk, proti kterému nemáme šanci. Dnes žijeme v nebezpečné iluzi, že bezbranní nejsme, že se můžeme rovnocenně bránit. Ale není to pravda, jsme stejně bezbranní jako předtím. A je to o to záludnější, že svého nepřítele neznáme- vlk je schován v rouše beránčím.

Pseudodemokracie, nebo-li polototalita či polodemokracie se tedy bezpečně pozná podle těchto znaků:

- Slabá střední třída (40 procent) nemůže vzdorovat peněžní oligarchii. Ať nastoupí do vlády kdo chce- pravice, či levice, vždycky se snaží střední třídu oškubat a ožebračit. Levice z toho důvodu, aby se zalíbila chudým- ukořistěné peníze vybrané od střední třídy jim částečně rozdá, zbytek ale prošustruje ve prospěch šedých eminencí za oponou. A podruhé proto, aby vytvořila silný stát. A takzvaná pravice dělá totéž, ale z jiných pohnutek. Také ožebračuje střední třídu, ale ne proto, aby rozdala peníze chudým, na ty ona kašle. Chce jen ještě více posílit moc superboháčů. Takže vlastně levici i pravici vyhovuje totéž: utvořit silný stát a ožebračit střední třídu. Protože silný stát i ožebračená střední třída vyhovuje peněžní oligarchii ( superboháčům, čili rudé vrstvě). Když je střední třída patřičně oslabena, teprve potom totiž mohou superboháči a mafiáni neomezeně a nerušeně vládnout, krást a tunelovat, přičemž tzv. pravice i levice těmto mocným slouží. Pravice i levice nejen u nás, ale v celé Evropě se soustavně ožebračovat střední třídu ve prospěch finanční oligarchie- aby mohla pak velmi snadno ovládat stamiliony lidí.

- Pseudodemokracie se vyznačuje tím, že je v ní stejně jako v totalitě příliš rozbujelá a zkorumpovaná byrokracie. Úředníci dusí obyvatelstvo spoustou nesmyslných příkazů, vyhlášek a nařízení- aby lidé neměli čas zabývat se politikou. Soudy a policie se v polototalitě tváří jako nezávislé- ale nepracují, tak jak mají. Zatímco malý zlodějíček je okamžitě lapen a odsouzen- protože na chudý lid musí být přece přísnost, tak velcí zloději v bílých límečcích, co ukradnou miliardy, ti se jenom smějí, protože jsou nepostižitelní. O jejich případu se na soudu popíše třeba sedmdesát tisíc stran- ale pak každá aféra vyšumí do ztracena. Nikdo není nikdy potrestán.

- Další zákonitostí, která platí pro všechny státy světa je, že: čím více se vyskytuje v kterém státě korupce, tím míň je ten stát demokratický. Korupce je jakýmsi lakmusovým papírkem každé demokracie. V pravé demokracii se jí vyskytuje nejméně, protože si demokratický stát dovede za pomocí účinných pák korupci ohlídat. Kdežto v polodemokracii řádí beztrestně různé mafie, které obcházejí špatně utvořené zákony za pomocí korupce. Korupce je tedy endemickým jevem, že ve společnosti není něco v pořádku. Když neexistuje účinný způsob kontroly efektivnosti výdajů a investic, ani účinný systém tvrdého postihu, pak superbohatí mafiáni mají dost peněz na to, že si politika, funkcionáře či úředníka podplatí. Vražda je až tím posledním krokem. Korupce je skutečným nebezpečím pro všechny státy světa, protože organizovaný zločin manipuluje s miliardami dolarů. A nezapomeňte, že podnikatel- zločinec snadno vyžene toho poctivého. Z tohoto hlediska situace v Česku není vůbec růžová, patříme k zemím s nejvyšší korupcí. Fenomén špinavých peněz se stal vážnou hrozbou. Jen si znovu vzpomeňme na všechny ty finanční aféry, tunelování, skandály, ba i vraždy, co už jich u nás od převratu proběhlo! Citlivější povahy by nad tím mohly zvracet od rána do večera. Podle naprosto stejných scénářů se totéž děje i v ostatních postkomunistických zemích, nejen u nás. V Rusku nyní rovněž existuje loupeživý kapitalismus, kde prakticky každý z vlivnějších "podnikatelů" má za sebou policisty a příslušníky tajných služeb, kteří mu před vlastními kolegy kryjí záda a mnohdy dokonce při trestných činech asistují. Jeden z oligarchů otevřeně prohlásil:"Všechno tu souvisí se vším a jen málokdo má čisté ruce. Rusko se změnilo v zemi s rostoucí úlohou uzavřených finančních struktur, stále zkorumpovanější byrokracií, vysoce monopolizovaným soukromým sektorem, který prosperuje pouze tehdy, domůže-li se podpory státu (poslanců), a kriminalizací politické moci."

- V pseudodemokracii je zkorumpován i tisk- píše pro toho, kdo dobře zaplatí. Ale co je klíčové- že především plní vůli svého majitele. Říká se, že tisk je sedmou velmocí- tuhle směšnou lež mainstream o sobě velkohubě rozšiřuje, ale není to samozřejmě pravda. Šéfredaktoři novin si svého postu náramně váží a tak není divu, že si v pseudodemokracii nechtějí pálit prsty, bojí se něco zveřejnit, protože se mocných majitelů mainstreamu bojí. Navíc kolikrát ani novináři nemají přístup k důležitým informacím, jelikož příliš mnoho informací je v polototalitě tajných. A tak aby vůbec o něčem psali, a jejich noviny se prodávaly, zahlcují společnost pseudoinformacemi o pseudoproblémech. Každý jednotlivý novinář podléhá jako každý smrtelník různým prozaickým důvodům, které ovlivňují jeho psaní. Pokud neexistuje ve společnosti dostatečná svoboda a mnoho informací se utajuje- tak nejen šéfredaktorům ale i řadovým novinářům se tím přistřihují křidélka. Poznenáhlu se přizpůsobují požadavkům, které jsou na ně kladeny seshora od šéfredaktorů a řídí se heslem: koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A tak píší jen věci, které nikoho z mocných nedráždí. Zvláště čeští novináři se vždy pružně přizpůsobovali každé době. Za komunistů měli obzvláště ohnuté hřbety, psali často a rádi o nepřátelích socialismu. V kapitalistické době zase píši často a rádi o modelkách a prostitutkách. Je to takové vděčné téma, pohodlně se jím zaplácne vzduchoprázdno, ve kterém chybí novinářská invence a odvaha. Mnohé noviny a hlavně časopisy se stávají prostředkem závislosti té nejprimitivnější komerce a reklam, ženoucích se pouze za ziskem. Všichni lidé ale nechtějí, aby z nich byli tupí konzumenti, pohunkové mafií, pasáci či drogoví dealeři, ale chtějí být občany. Tedy podílet se na správě věcí veřejných. A k tomu mají především sdělovací prostředky sloužit, mají něco podstatného sdělovat, nikoliv být prostředkem pozlátkových opičáren. Ale abych nebyla nespravedlivá, existují semtam i jednotliví stateční novináři, kteří zveřejnili mnohé finanční aféry- jenže pro pseudodemokracii je typické právě to, že sebevětší lumpárna a zlodějna, i přes zveřejnění, zůstává nepotrestána, vyšumí vždy do ztracena. Pseudodemokracie je také typická tím, že nechá lid, ať si svobodně žvaní na internetu o čem chce a nadává si na co chce, ponechává mu svobodu slova, netrestá ho za to jako v totalitě- ale to je vše, k nápravě kritizovaných jevů nedochází.

Z komunistické totality jsme se tedy vyšvihli do polototality, je to lepší než nic. Ale nepříjemné na tom je, že se do té totality poznenáhlu zase zpátky vracíme. Pokud totiž formování společnosti jde cestou zhoršování postavení občanů vůči moci, a to včetně oslabování vlivu a ekonomického postavení střední třídy, která je v každé civilizované společnosti nositelkou demokratických a kulturních hodnot i hospodářského rozvoje společnosti, dostává se celá společnost na šikmou plochu. V poslední době je svět zneklidněn činností světových bankéřů, kteří již mají na internetu přiléhavý název, světoví banksteři. Zejména američtí banksteři z FEDu se snaží manipulovat se světovou ekonomikou, aniž k tomu dostali volební mandát. Tito globální bankovní gangsteři si díky své moci často zajišťují nepatřičná privilegia a výjimky ze zákona, kupují si politiky v jednotlivých zemích. Ovládají i média a kontrolují je, protože je vlastní. I pro Ameriku platí, že jak se moc bankéřů a byznysmenů neustále zvyšuje, tak se životní úroveň normálních Američanů rapidně snižuje. Peněžní oligarchie se často ani nerozpakuje ničit životní prostředí (British Petroleum -Mexický záliv). Tito všehoschopní bohatí gauneři třeba někde prosadí jadernou elektrárnu- ale pak se musí v těch místech šikovně potlačit demokracie, aby lidé proti postavené jaderné elektrárně nemohli protestovat.

Když se široké vrstvy obyvatelstva cítí ohroženy, obvykle začnou volat po vládě pevné ruky, čímž mívají občané na mysli nastolení pořádku ve společnosti. Jenže ve skutečnosti hrozí, že se pak moci chopí finančními oligarchiemi dosazení diktátoři a polototalita se zvrhne zpět v tvrdou totalitu. V ní teprve pořádně peněžní oligarchie a mafie pohodlně převezmou nad lidem veškerou moc. Vlastním motorem extremismu ve společnosti je tedy rozšířený pocit lidí, že nemohou normální cestou nic ovlivnit, neboť veškeré rozhodování si uzurpovala jakási nenáviděná politická elita. Pocit lidí, že nemohou prakticky nic důležitého ovlivnit, se pak neomezuje jen na voliče extrémních stran. Stačí jenom, aby existující frustraci voličů někdo chytrým způsobem využil a shromáždil dost velkou část obyvatelstva koketující s xenofobií a vládou pevné ruky. Její cesta může vést ke zformování nového totalitního systému stojícího na vztahu úzká mocenskoekonomická elita (rudá barva) kontra zproletarizovaná společnost (černá barva). Řadoví občané jsou udržováni v šachu především pomocí ekonomického strachu. Většina lidí totiž není nositelem kleptomanie a musí se živit za každých režimů normální prací. Platy těchto vrstev obyvatel jsou tak mazaně vypočtené, že akorát stačí na obživu rodin a placení složenek. Úmyslné zvyšování různých drakonických pokut a exekutorských sankcí má také přimět občany k poslušnosti. A strach propuštění z práce je nejúčinnější nástroj udržující většinu obyvatel v závislosti na svém zaměstnavateli- a tedy pokorné poslušnosti. Málokdo má totiž odvahu veřejně a kriticky vystoupit a nastavovat vlastní krk za druhé i za cenu vlastní nezaměstnanosti. Až příliš často vidíme, že dnešní kapitalisté, včerejší soudruzi, si zákony a právní normy čím dál víc nenápadně přizpůsobují podle svých potřeb. Používají tzv. metodu vařené žáby. Zahřívají vodu pomalu, obezřetně, aby si toho žába nevšimla. Takže se nakonec uvaří, aniž by co zpozorovala. Stejně tak pomalu utahují totalitní šrouby, aniž by to občané vnímali. Kdo jim v tom může zabránit? Justice? Policie? Parlament? Vláda? Pche! Vždyť právě oni mocným poctivě slouží coby jejich úslužní lokajové.

zdroj: http://www.kubata.nazory.cz/clanky/kap19.htm

Komentáře