Skutečná hrozba v ukrajinském konfliktu

Vzhledem k tomu, že Kreml osm let toleroval tolik věcí bez jakékoli reakce kromě neplodné a nesmyslné minské dohody, je možné, že Washington spoléhal na to, že si Putin přivodí vlastní pád tím, že přijme další provokaci, tentokrát velmi ostudnou. Zdá se, že sám Putin to pochopil, neboť opakovaně prohlásil, že nemá jinou možnost než zasáhnout, aby zabránil ukrajinské invazi do donbaských republik.

To, že Donbas byl jediným cílem omezené vojenské operace, je zřejmé z toho, že právě v Donbasu se nacházejí ruské síly a bojuje se tam. Ukrajinská armáda a nacistické milice byly v Donbasu obklíčeny. Na západní Ukrajině žádné ruské jednotky neoperují.

Navzdory varování Kremlu, že se zeměmi, které brání jeho omezené vojenské operaci, bude zacházeno jako s bojovníky, Rusové nepodnikli žádné kroky proti zemím NATO, které brání jeho operaci uvalením sankcí a zasíláním zbraní na Ukrajinu. Podle některých zpráv dokonce ukrajinským silám pomáhají vojenští důstojníci a zpravodajské služby USA a NATO. Příliv zbraní donutil Rusko rozšířit svou omezenou vojenskou operaci na západní Ukrajinu, kde Rusko použilo přesné zbraně ke zničení skladů zbraní a prostředků k jejich přepravě. NATO tak zasláním zbraní na západní Ukrajinu donutilo Rusko rozšířit své operace, a tím rozšířit válku.

Západní zbraně přicházejí na Ukrajinu především z Polska a Polsko stojí v čele těch, kteří požadují tvrdší opatření, dokonce vojenský zásah proti Rusku. Přesto Rusko nadále dodává plyn Polsku a dalším svým nepřátelům z NATO a odpojuje je od něj, jen když odmítají platit v rublech. Kreml zdaleka nejedná s Polskem jako s bojovníkem, ale s Polskem a ostatními nepřáteli jako se spojenci a obchodními partnery. Právě zmatený signál, který Rusko vysílá, když vyhrožuje jednou věcí, ale dělá jinou, je plný nebezpečí.

Takové zmatené poselství, stejně jako přijímání provokací, vytváří příležitost k chybné kalkulaci. Nadále se obávám, že omezené, slabé nebo žádné reakce Ruska na provokace vybízejí k dalším a horším provokacím, dokud nebude překročena červená linie, která vyústí v jadernou válku. Rusové zřejmě nikdy nečetli Machiavelliho. Raději by byli milováni, než aby se jich báli.

Dlouhotrvající proces vyplavování a ničení ukrajinských sil v Donbasu vytvořil příležitost pro stupňující se provokace Ruska, podporované západním obyvatelstvem pod vlivem válečné propagandy. Tyto provokace mohou snadno vyústit v rozšíření konfliktu, což povede k razantnějším akcím proti Rusku, dokud situace neexploduje.

Zabránit vleklému procesu plnému příležitostí k vršení provokace na provokaci je důvod, proč jsem se domníval, že Rusko musí jednat rozhodně a rychle konflikt ukončit. Právě toto selhání je skutečnou hrozbou v ukrajinském konfliktu. Tím, že se Rusko snaží zachránit několik ukrajinských životů, může ohrozit životy stovek milionů lidí.

 ZDROJ: paulcraigroberts.org

---------------------------------------------------------

Paul Craig Roberts (narozen 3. dubna 1939) je americký ekonom a spisovatel. V minulosti zastával funkci úředníka ve federální vládě Spojených států amerických a také vyučoval na několika amerických univerzitách. Je propagátorem ekonomie strany nabídky a odpůrcem nedávné zahraniční politiky USA.

Roberts získal doktorát na Virginské univerzitě, kde studoval pod vedením G. Warrena Nuttera. Pracoval jako analytik a poradce v Kongresu Spojených států amerických, kde je považován za hlavního autora původního návrhu zákona o dani z ekonomické obnovy z roku 1981.

Za prezidenta Ronalda Reagana byl náměstkem ministra financí Spojených států amerických pro hospodářskou politiku a po odchodu z vlády zastával deset let funkci předsedy ekonomické rady Williama E. Simona v Centru pro strategická a mezinárodní studia a působil v několika podnikových radách.

Je bývalým zástupcem šéfredaktora deníku The Wall Street Journal, jeho články se objevily také v The New York Times a Harper's a je autorem více než desítky knih a řady recenzovaných článků.

zdroj: WIKI