Podivuhodná proměna Zbigniewa Brzezinského (2)

A to znamená více než jenom přerod do multipolárního světa. Brzezinský ve svých mnoha rozhovorech věnovaných nové knize naznačuje, že téměř 500letá epocha světové dominance atlantických mocností se chýlí ke svému konci. Na otázku o důsledcích takového vývoje odpověděl: „Převážně to znamená, že již nemůžeme světu dále diktovat svou vůli. Nemůžeme zůstat děsivým globálním hráčem na mezinárodní scéně.“

Nedomnívám se, že světový pořádek, který se dnes postupně ustanovuje, by byl určován Čínou. Alespoň vzhledem k zemím hraničícím s Čínou – mocnosti, jako jsou Rusko a Indie, to nedovolí. Znamená to však, že země hraničící s těmito mocnostmi – Gruzie, Taiwan, Jižní Korea, Pákistán, Afgánistán, Ukrajina, Izrael a části Blízkého východu – ztratí svou náklonnost k USA a budou vtáhnuty do sféry vlivu nových mocností. Západ by ještě mohl zabránit mezinárodnímu vytěsnění do marginální role, to však vyžaduje mobilizovat nové, oživující síly a vypracovat novou strategii, která spočívá ve schopnosti integrovat Rusko a Turecko do západního systému. Turecko se už sto let orientuje na Západ a jeho politický systém a kultura se musí i nadále prohlubovat ve spolupráci se Západem, včetně vstupu do EU. Pro budoucnost však bude rozhodující zapojení Ruska do důvěryhodného společenství západních zemí.

Takový druh spojenectví, založený na univerzálním systému politické kultury a hodnot od Vancouveru po Vladivostok – taková aliance by měla ve světě značnou politickou váhu. Brzezinský dodává, že se v Rusku postupně krystalizuje občanská společnost západního typu. Ve zprávě pro organizaci Center of Strategic and International Studies pak uvádí, že Rusko je už dnes mnohem demokratičtější, než jak to podávají americké sdělovací prostředky: „Pokud dnes žijete v Rusku, můžete si svobodně přečíst v novinách přímou kritiku na adresu Putina – skutečnost důstojná pochvaly, kterou ve Spojených státech často neuslyšíte.“ Tendence demokratizace Ruska bude pokračovat a začlenění Ruska do západního systému by se mohlo uskutečnit v různých fázích a variantách.

USA, Západ a ostatní svět

Aby se rozšiřování Západu uskutečnilo, je třeba redefinovat samotnou koncepci vztahu Západu k okolnímu světu. Poprvé od časů Francouzské revoluce je dnes téměř celý svět politicky probuzen. A toto globální politické probuzení je přitom provázeno antizápadními náladami v mnoha částech světa. Nespravedlivost v době kolonialismu, vojenské intervence USA, nevyřešený izraelsko-palestinský konflikt, nedávné války USA na Blízkém východě – všechny tyto faktory dnes pronikají do vědomí světové populace a to vede ke značné ztrátě legitimity západní zahraniční politiky. Mohlo by to vést v mnoha částech světa k zásadnímu přehodnocení jejich vztahu k Západu v jeho neprospěch, čehož mohou využít jiné mocnosti při svých zájmech jako například Čína. Tváří v tvář této nové situaci může Západ přežít jen tehdy, pokud zásadně přehodnotí vztahy k ostatnímu světu.

Brzezinský dává jasně pochopit, že osud celého západního společenství závisí na tom, podaří-li se Západu tato obnova. V jednom z rozhovorů se vyjádřil: „Musíme se poučit z naší zkušenosti, že použití vojenské síly nese za sebou nepředvídané následky a kromě toho je to velmi, velmi nákladné.(…) Nemůžeme už být globálním policistou, neboť nás tato snaha přivede k ekonomickému bankrotu, vyvolá hněv nejrůznějších sociálních vrstev a vyústí ve ztrátu legitimity.“ V dalším rozhovoru Brzezinský říká: „Spojené státy mohou pocítit stejnou systémovou paralýzu, jaká propukla v 80. letech v SSSR.“

V úvodu ke knize„Strategic vision“ uvádí šest paralel mezi dnešními Spojenými státy a SSSR 80. let:

1. Ztuhlý, zkostnatělý politický systém neschopný reforem.
2. Finanční bankrot jako důsledek válečných dobrodružství a nafouklého armádního rozpočtu a vojenského průmyslu.
3. Snižující se životní úroveň obyvatel USA.
4. Existence politické třídy citlivé na rostoucí sociální nerovnost, která chce bránit vlastní práva.
5. Snahy, které snižují legitimitu moci o její kompenzaci zahraničněpolitickými zobrazeními nepřítele.
6. Zahraniční politika vedoucí k vlastní izolaci ve světě.

Paralýza Spojených států

Všestranná paralýza USA může být překonána jen v případě uskutečnění rozsáhlých vniřních a zahraničněpolitických reforem. Uvnitř země se takové reformy musí vyznačovat snižováním chamtivosti a korupce v našem ekonomickém systému a také zvýšením sociální mobility. Zatím je Západ jedinou kulturou na světě, jež může nabídnout současný model civilizace, nicméně má rovněž vysokou kojeneckou úmrtnost, vysokou nezaměstnanost, chátrající infrastrukturu a nízkou sociální mobilitu – taková společnost nemůže být přitažlivým modelem pro jiné. Jen v tom případě, stanou-li se západní společnosti opět přitažlivými příklady hodnými následování, jen tehdy mohou šířit demokracii i v jiných částech světa.

Zahraničněpolitickou paralýzu, jak ji okusil Sovětský svaz v letech osmdesátých, mohou USA překonat jen tehdy, bude-li odstraněna ta lhostejnost, s jakou se dnes chová západní veřejnost k jiným zemím. Podle názoru Brzezinského Američané vědí velmi málo o jiných národech. Brzezinský v této souvislosti uvádí statistická data, jež ukazují, že 75 % Američanů nedokáže na mapě najít Írán a 88 % Afgánistán. Politikové vědomě využívají tuto lhostejnost Američanů, aby tak získali jejich důvěru. Společenská hodnocení a diskuse v západních médiích probíhají „stále primitivněji, jednostranně a historicky regresivně“. Reportér PBS Jeffrey Brown označil vnímání zahraničněpolitických procesů západní společností jako „bezmeznou nevědomost“. Americká společnost podpořila válku v Iráku, přestože se ukázala ohromnou strategickou chybou. Toto se – podle názoru Brzezinského – nesmí opakovat v hrozící válce s Iránem, kterou považuje za strategicky bezsmyslnou. Varuje: „Myslím si, že se nám bude celý svět smát, jestli půjdeme do války s Iránem.“

„Demokracie“ bez charismatu

V západních sdělovacích prostředcích jsou dnes slyšet hlasy téměř výhradně západních válečných štváčů a ty umírněné jsou sotva slyšet. Brzezinského kritika se vztahuje nejenom na sdělovací prostředky USA, nýbrž i všech ostatních západních zemí. I v Evropě je veřejná debata stále více ovlivňována negativními stereotypy vytváření obrazu nepřítele, přitom protichůdná zahraničněpolitická pozice je v evropských médiích zkreslována nebo zcela skryta. Takové systematické vynechávání argumentačních kontextů v západních médiích představuje seriózní hrozbu národní bezpečnosti v několika ohledech. Za prvé jsou přijímána špatná strategická rozhodnutí; za další je to jednostranný pohled na mezinárodní události západních sdělovacích prostředků, jehož si dobře všímají a jejž registrují v jiných zemích. Tímto, podle názoru Brzezinského, média podkopávají sílu západní demokracie, což vede k většímu posílení izolace Západu.

Brzezinský vyzývá k posílení osvěty západní veřejnosti v zahraničněpolitických tématech. Říká, že Obama přednesl překrásné projevy v Káhiře a v Praze, musí však upřímně hovořit i s americkým národem, uvědomit Američany o změně pozic USA ve světě. Podtrhl, že tento politik je jediný prezidentský kandidát schopný realizovat tolik potřebnou změnu v americké zahraniční politice.

Z čerta andělem?

Obrat, který Brzezinský učinil ve své poslední knize, je pozoruhodný. Jako bezpečnostní poradce prezidenta Jimmyho Cartera zostřoval vzájemnou konfrontaci se Sovětským svazem a záměrně přivedl situaci v Afgánistánu k eskalaci napětí, aby tak roznítil válku, pomohl vzniknout Al-Káidě, což mělo posléze za následek milion mrtvých obětí. I po rozpadu SSSR pokračoval v boji proti Rusku; v době krátkého rusko-gruzínského konfliktu v roce 2008 se vyjádřil za trvalou mezinárodní izolaci Ruska. V této souvislosti současná proměna Brzezinského ohromuje – najednou se zasazuje o sblížení a dokonce o usmíření s Ruskem. Zvláště pozoruhodná je jeho výzva, že demokracii lze šířit pouze příkladem, a ne vnějším tlakem.

Nelze si nevšimnout Brzezinského schopnosti v hlubokém stáří měnit pohled na světové dění. Bylo by mnohem snadnější zasazovat se o integraci s Ruskem ještě dřív – na počátku 90. let. Za to, že se tak nestalo, nese do značné míry zodpovědnost on sám. Možná, že tato neočekávaná revize jeho pohledu na minulé zahraničněpolitické vztahy je přiznáním toho, že nese vinu a zodpovědnost za minulý negativní vztah Západu k Rusku.

Oprávněnost kritiky tohoto muže k poměrně primitivnímu a jednostarnnému chápání mezinárodních vztahů musí být uznána. Ale i zde je třeba poznamenat, že na vytváření tohoto jednostranného mediálního pochopení, této informační demagogie v západních sdělovacích prostředcích, se podílel do značné míry i on sám; například když v roce 2008 srovnával Putina s Hitlerem. Jako bývalý poradce prezidenta si je jistě velmi dobře vědom, že se moderní války vedou a vyhrávají v informačním prostoru. Z tohoto důvodu jak Pentagon, tak i NATO postavily svou práci s médii na profesionálním základě, přičemž na tuto oblast vydávají stále více finančních prostředků. Ujistit se v tomto lze na příkladech mediálního představení války ve Vietnamu, v Perském zálivu a v nedávné době v Libyi. Brzezinský dobře ví, co je to lhostejnost západní veřejnosti k zahraniční politice, na níž si stěžuje ve své knize. Tato má tedy již historickou tradici. Nezmínil se však o rovněž dávné tradici vzájemné spolupráce vojensko-průmyslového komplexu a médií.

Navzdory všem výše uvedeným kritikám Brzezinského ve „Strategic vision“ je důvod k naději, že západní aliance může být ještě schopna proměny, abychom byli ušetřeni vlastní izolace a paralýzy, jak tomu bylo v 80. letech v Sovětském svazu.

(redakčně upraveno, překlad čtenářky)

Zdroj: blaetter.de

Podivuhodná proměna Zbigniewa Brzezinského 1

zdroj:http://www.rodon.cz/clanky/Politika/Podivuhodna-promena-Zbigniewa-Brzezinskeho--1118