ŠACH MAT: ÍRÁN STOJÍ V ČELE GEOPOLITICKÉ ZMĚNY V ZÁPADNÍ ASII

Techniky se sice přizpůsobily moderní době, ale základní ingredience pro vědu o neshodách zůstávají relativně nezměněné: udržujte nedostatek zdrojů, vysoký strach a nevědomost a nechte cílenou populaci střetnout se kvůli klesajícím výnosům z nedostatku.

Uprostřed tohoto rozdělení mají krátkozraké etnické, náboženské a jazykové předsudky živnou půdu pro růst ve prospěch oligarchické elity.

Dnešní Američané, kteří stojí nad propastí vlastních vnitřních občanských střetů a v širším smyslu i hospodářského kolapsu, nedbali dost dobře rad svých vlastních otců zakladatelů.

Je však nemalou ironií, že rady Bena Franklina si berou k srdci v jiné části světa, která je od rozpadající se republiky velmi vzdálená.

Spojenectví Číny, Ruska a Íránu zpochybňuje nepořádek založený na pravidlech

Od 27. března, kdy Írán dokončil svůj komplexní 25letý plán spolupráce s Čínou, vznikla v jihozápadní Asii zcela nová geometrie, která se vyvíjí závratnou rychlostí.

Írán, starověká civilizace sloužící jako třetí základní pilíř podporující Velké euroasijské partnerství, se po vstupu do Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) 17. září konečně stal hlavní hnací silou stabilizace a pokroku.

Vedle bezpečnostních dohod s Ruskem, na jejichž základě obě země v únoru 2021 uskuteční vojenské cvičení v Indickém oceánu, Rusko, Írán a Čína (RIC) rovněž oznámily, že všechny tři strany do začátku roku 2022 uspořádají společné námořní cvičení v Perském zálivu.

Tím rusko-íránské vztahy nekončí, ale v závěrečné fázi jednání je také dvacetiletá dohoda o spolupráci - po vzoru íránsko-čínské dohody - mezi oběma mocnostmi.

Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Saíd Chatibzadeh 11. prosince prohlásil: "Stejně jako jsme vypracovali plán spolupráce na 25 let s Čínou, můžeme totéž udělat s významnými sousedními zeměmi."

Mezi mnoha nemožnostmi, které se nyní v rámci tohoto nového systému stávají možnými, je i Íránem vedený mezinárodní dopravní a tranzitní koridor Perský záliv-Černé moře, který mnozí považovali za dávno mrtvý, v roce 2016 znovu ožil s plnou silou.

Tento transformační koridor je zřejmou synergickou součástí Čínou vedené iniciativy Pásmo a cesta na východě a západě a rusko-indického Mezinárodního dopravního koridoru Sever-Jih, které se rozbíhají po celém světovém ostrově.

Výměna plynu mezi Íránem, Ázerbájdžánem a Turkmenistánem

Na summitu Organizace pro hospodářskou spolupráci (ECO), který se konal 28. listopadu v Ašchabadu, překonali vedoucí představitelé Ázerbájdžánu, Íránu a Turkmenistánu obrovské překážky a dokončili důležitou dohodu o výměně plynu, v jejímž rámci bude Írán dostávat z Turkmenistánu dvě miliardy metrů krychlových plynu ročně, které bude ve stejném poměru posílat také Ázerbájdžánu.

Tato dohoda prolomila pětiletý blok plynárenských vztahů mezi Turkmenistánem a Íránem, který se zhroutil v roce 2016 kvůli stížnostem na nezaplacenou ropu z doby před více než deseti lety. Dohoda o obnovení spolupráce mezi oběma zeměmi je navíc o to důležitější, že mezi Ázerbájdžánem a Íránem vypukla válka, před níž mnozí komentátoři ještě před několika měsíci varovali.

Íránský prezident Raisi narážel na zahraniční zájmy, které v tomto vyhroceném období vyvolávaly požáry, slovy: "Nikdy nesmíme dovolit, aby se do našich vztahů vměšovali jiní. Musíme řešit své vlastní problémy, společně pracovat na rozvoji našich vztahů a prohlubovat vzájemně výhodnou spolupráci. Dosavadní zkušenosti ukazují, že když o našich problémech diskutujeme sami, daří se nám mnohé z nich vyřešit."

Tři státy se rovněž dohodly na prohloubení integrace a spolupráce v oblasti dopravy, obchodu, lodní dopravy, cestovního ruchu a především na rozvoji neuvěřitelně bohatých mořských zdrojů ropy a zemního plynu v Kaspickém moři.

Zatímco jižní Írán má druhé největší zásoby ropy a zemního plynu na světě (za Ruskem, které je na prvním místě), Turkmenistán je na tomto seznamu na čtvrtém místě, zatímco podmořská ložiska v Kaspickém moři představují jedny z největších na světě.

Jak poznamenal Pepe Escobar ve svém nedávném příspěvku pro časopis The Cradle, Chaluzská plynová pole v Kaspickém moři nejenže představují desáté největší zásoby na světě v hodnotě 5,4 bilionu dolarů, ale podle odborníků by jen tato oblast mohla po dobu 20 let pokrývat 52 % potřeby zemního plynu v Evropě. V době psaní tohoto článku byly podepsány dohody, na jejichž základě budou tento region rozvíjet ruské, čínské a íránské zájmy.

Spolu s tímto sladěním zájmů se také výrazně přiblížila realizace dlouho odkládaného 300 km dlouhého Transkapsického plynovodu (TCP) vedoucího přes Kaspické moře. Po svém dokončení v roce 2022 se TCP napojí na jižní plynový koridor a turecký TANAP.

Konečná větev do Evropy prostřednictvím plynovodu Nabucco bude snadno dokončena (pokud se podaří zabránit politickým sabotážím) a zajistí Evropě dostatek plynu na několik generací dopředu. Írán i Rusko tak získají pozici obrovské ekonomické páky na špatně řízenou Evropu, která nyní zažívá jednu z nejhorších energetických krizí v historii způsobenou člověkem.

INSTC mění pravidla hry

Mezinárodní severojižní dopravní koridor (INSTC, zahrnující Rusko, Střední Asii, Ázerbájdžán, Evropu, Turecko, Írán, Afghánistán a Indii) je multimodální tranzitní systém o délce 7 200 km, který je do značné míry v součinnosti s čínskou iniciativou Pásmo a cesta (BRI).

Od summitu ECO bylo podepsáno množství dohod, které mají urychlit i tento megaprojekt. Ačkoli se mnoho mluvících hlav usilovně snažilo vykreslit tento 20 let starý projekt jako ruskou konkurenční výzvu čínské iniciativě BRI, je stále zřejmější, že oba projekty jsou zcela harmonické.

Dne 28. listopadu bylo podepsáno třístranné memorandum o porozumění mezi Íránem, Kazachstánem a Turkmenistánem o výstavbě nové železnice, která doplní 917 km dlouhou železnici z Ozenu (v Kazachstánu) do Gorganu (v Íránu) přes Turkmenistán, jež byla zahájena v roce 2014 a kterou financovaly především tyto tři mocnosti.

Dne 10. prosince byla podepsána další dohoda o vytvoření tranzitní trasy Írán-Azerbájdžán-Gruzie spojující Perský záliv s Černým mořem, která má být dokončena v březnu 2022.

Jakmile bude tato nová trasa vybudována, umožní přesun zboží z jižních íránských přístavů do Evropy a střední Evropy přímo po souši.

Zpráva Caspian Report o tomto vývoji uvádí, že "efektivní spojení kapacity všech tří tras by Íránu umožnilo propojit Ománské moře a Perský záliv na jihu, Afghánistán a Pákistán na východě, Střední Asii na severovýchodě a Kavkaz na severozápadě".

12. listopadu podepsali představitelé Íránu, Turecka a SAE novou dohodu o spolupráci, která má zahájit práce na novém dopravním koridoru mezi těmito třemi zeměmi, v jehož rámci bude zboží ze SAE dopravováno do íránského přístavu Šahíd Radžáí, odkud bude po souši přepravováno do Turecka a dále do Evropy, což zkrátí běžné námořní trasy o osm dní.

To vše je součástí širšího projektu INSTC, v jehož rámci právě v létě minulého roku dorazil první náklad z Finska do Indie přes Írán.

Bezpečnostní spolupráce

Kromě budování nových dopravních a energetických sítí mezi historickými rivaly podepsali představitelé Turecka a Íránu 21. října strategickou bezpečnostní dohodu, o níž hovořil íránský ministr vnitra Vahídí: Vahidi prohlásil: "Íránsko-turecké vztahy se urychlí. Oba státy společně ukončí regionální nestabilitu a zmaří nepřátelská spiknutí. Obě země nedovolí, aby někdo jiný narušil jejich vztahy."

O měsíc později Vahídího pocity posílil premiér Erdogan, který na tiskové konferenci spolu s Raisim prohlásil: "Vahídího pocity jsou velmi silné: "Bílý dům cvičí a vyzbrojuje všechny teroristické skupiny v regionu, včetně ISIS a PKK, a poskytuje jim teroristické vybavení a nástroje k vytváření nejistoty."

Oba lídři podepsali nejen dohody o bezpečnostní spolupráci v boji proti terorismu sponzorovanému ze zahraničí, ale také pokročili v plánech na vytvoření nové zóny volného obchodu s preferenčními tarify pro všechny regionální země.

Zatímco Saúdská Arábie patřila mezi nejtvrdohlavější ze států Perského zálivu, které se přizpůsobovaly nové realitě utvářející jihozápadní Asii, SAE byly jedny z nejrychlejších.

Sliby západních sponzorů se již nezdají tak lákavé jako před deseti lety, zejména s ohledem na rychlost hospodářského rozpadu "Titaniku" spekulativních bublin známého jako transatlantická ekonomika.

V tomto duchu, kdy Spojené arabské emiráty chtějí jednoduše přežít, když už nic jiného, nejenže pozastavily americké vojenské dohody, odhalily regionální dopravní uzly a pokročily ve vědeckých investicích do vesmíru a atomové energie. Kromě toho jsme také svědky toho, že se Írán a SAE dohodly na "otevření nové stránky ve vztazích mezi Íránem a SAE".

Dne 6. prosince se íránský prezident setkal v Teheránu s představitelem národní bezpečnosti SAE a řekl: Írán podporuje pobřežní státy Perského zálivu a prohlásil, že "bezpečnost zemí v regionu je vzájemně provázaná. Ve vztazích mezi oběma muslimskými zeměmi, Íránem a SAE, by neměly být žádné překážky a tyto vztahy nesmí být ovlivňovány zvenčí."

Zástupce SAE na oplátku prohlásil: "Jsme dětmi tohoto regionu a máme společný osud, takže rozvoj vztahů mezi našimi zeměmi je na našem programu ... doufáme, že bude zahájena nová kapitola vztahů našich dvou zemí."

Vzniká nové paradigma

Zatímco Západ je zaneprázdněn šavlovačkami, uvalováním jednostranných sankcí a signalizováním své nadřazenosti založené na pravidlech, svět se posunul vpřed směrem k novému multipolárnímu systému založenému na skutečné spolupráci.

Na základě této pozitivní dynamiky je jen otázkou času, kdy se Organizace pro hospodářskou spolupráci plně začlení do Ruskem vedené Euroasijské hospodářské unie (EAEU), která se sama již hluboce integrovala do čínské iniciativy Pásmo a cesta.

V současné době je dlouho očekávaná zóna volného obchodu mezi Íránem a EAEU na pokraji dokončení a tento zlomový okamžik vytvoří mnoho potenciálu pro rozšířený mocenský blok.

Jak uvedl íránský poslanec Mohsen Zanganeh: "Myslím, že pokud zaměříme svou pozornost na východní země, zejména na země střední Asie, východní Asie a také východní Evropy, místo abychom se soustředili na Západ, můžeme rozhodně těžit z jejich značného ekonomického potenciálu... Jak víte, čelíme mnoha výzvám při interakci se západními zeměmi, a to kvůli postojům Spojených států a Izraele vůči Íránu. Stejné problémy však neexistují v našich vztazích s východními zeměmi. To vytváří velkou příležitost pro naši ekonomiku."

Díky těmto novým vztahům se objevila šance na obnovu Sýrie, když Írán a Irák postavily první železnici spojující obě země v podobě železnice Šalamče-Basra.

Pokud bude oživena i irácko-íránská prozatímní dohoda z roku 2018, pak může být tato malá železnice prodloužena o 1 570 km přes Irák do syrského přístavu Latakia a Libanonu jako jižní koridor pro Novou hedvábnou stezku. Díky návratu Sýrie do Ligy arabských států v nadcházejících měsících je realizace tohoto projektu mnohem snazší.

Navzdory tomu, že staré imperiální zvyky umírají těžce, ve městě se zjevně hraje nová hra a každý, kdo chce mít budoucnost, by měl dospět k poznání, že se musí naučit hrát podle nových pravidel. Jsou to pravidla, která odmítají změny režimu, taktiku rozdělování a ovládání nebo myšlení s nulovým součtem.

Mnohem více v souladu s přirozeným právem je Velké euroasijské partnerství vedeno vzájemně výhodnou spoluprací a budováním produktivních sil v rámci společenství suverénních národních států.

Tam, kde je jedno paradigma unipolární, je druhé multipolární; a tam, kde je jedno založeno na získávání bohatství z pevného souboru zdrojů, aby se národy popraly o zbytky, vytváří druhé nové bohatství a zároveň harmonizuje různé zájmy do většího celku. Ve kterém z nich byste žili raději?

Autor: Matthew Ehret