Návštěva slovenské delegace v Sýrii (+ 4 videa)

Podrobnosti

ze světa / Blízký východ|

14. únor 2012|

Martin Kubala|

4942 x

Ve dnech 11. – 18. 12. 2011 se skupina 12 lidí ze Slovenska účastnila oficiální pozorovatelské návštěvy Sýrie. Důvodem poznání a samotné návštěvy bylo se na vlastní oči přesvědčit o situaci a poměrech, které v zemi panují. Protože se v  našich médiích dozvídáme dezinformace, fantazmagorie, v lepším případě účelově zkreslené informace – mnoho z nás tam jelo se smíšenými pocity.

 

Já sám jsem si nebyl na stoprocentně jistý tím, co mi říkali mojí syrští přátelé na Slovensku, že tam není nic takového, jak nám říkají v televizi. Protože je znám dlouho a důvěřoval jsem jim, tak jsem tuto příležitost využil.

Samozřejmě v zemi nikdo nepopíral, že jsou tam i útoky. No to bych přirovnal svým rozsahem k nějaké New Yorské přestřelce mezi gangy. Ale je tu jedno velké ALE. Ale je obrovský rozdíl v tom, že tyto útoky jsou ze strany teroristů na civilní obyvatelstvo. Jsou to jednotky v civilu, se zbraní v ruce a používají praktiky, které jsou vlastní al-Kajdě. A samozřejmě armáda v této zemi je na to, aby ochraňovala životy svých obyvatel. To dá zdravý rozum. Proč by měla armáda hazardovat s bezpečností vlastního státu?

Apropo prezident Assad. Ten tu má nevídanou podporu díky své politice a reformám, které provádí. V městech se organizují miliónové manifestace na jeho podporu. O tom v našich končinách však ví málokdo. Myslím, si, že zhruba takových 80-90 procent lidí s nám souhlasí, ostatní jsou buď neutrální anebo proti. Nemám to sice podložené žádným průzkumem, ale kdokoliv chce, může do Sýrie vycestovat a přesvědčit se o tom na vlastní oči. Ti více šikovní, si tam takový průzkum můžou udělat sami.

Hovořili jsme i s guvernérem města Latakia, který nás informoval o konkrétních reformách, které prezident provedl. Jednou z nich byl také zákon o médiích. Po této oficiální návštěvě jsem hovořil s členem našeho doprovodu z ministerstva informací a ten mi prozradil perličku, že před novelou tohoto zákona platilo, že pokud novinář nepravdivě informoval, šel za to do vězení. Někdy mám pocit, že u nás by se měl takový zákon zavést.

 Rozhovor poskytnutý pro slovenský server

Která města jste navštívili?

Navštívili jsme Damašek, Manoulu, Tartos a Latakiu.

Hovořil jsi i s domácími – lidmi na ulici? Kolik jsi jich oslovil? Co ti říkali? Jak vnímají situaci ve své zemi?

V průběhu naší návštěvy jsem se bavil s cca 30-40 lidmi. A byli to obchodníci a návštěvníci trhu, lidé z ulice, studenti na univerzitách, naše ochranka a také s průvodcem či personálem v zařízeních, které jsme navštívili. Když jsme chtěli točit reportáž v ulicích Latakie, nikdo z ochranky nic nenamítal, ani nezjišťoval, koho se budeme ptát.

Všichni byli hlavně rozhořčení z mediální kampaně, která začala v březnu 2011 (do té doby byla Sýrie nejbezpečnější země na blízkém východě).

Nejčastěji jsem se setkal s reakcemi „Please, say truth about Syria“.

V drtivé většině stojí občané za prezidentem Basharem Assadem a podporují jeho reformy a pokračování  v rozvoji země a politiky po jeho otci Hafazovi Assadovi (před jeho mandátem měnila Sýrie prezidenta i několikrát za rok)

Uvědomují si, že situace je vážná. Hlavně po tom, co se identické scénáře odehráli v Iráku a Libyi. Nikdo z nich si nechce představit, že by mohla být jejich země vtažena do další nesmyslné války.

Jak lidé žijí v Sýrii? Jaké jsou tam poměry? Umíš to zhodnotit?

Běžný každodenní život se moc neliší od toho, jak ho známe u nás. Lidé chodí do práce, do školy, na trh, do restaurace nebo kavárny. Nikde v ulicích nebyli žádní vojáci. Ozbrojená hlídka byla jen na okraji města – pokud je třeba, kontrolují auta jedoucí do města a druhá hlídka byla až před areálem radnice.

V zemi je průměrná mzda okolo 400 USD, tj. cca 22.800 SYP (1 syrská libra = cca 0,33Kč), životní náklady se pohybují okolo 200$. Dvě kila arabského chleba stojí 215 lír (70Kč), litr nafty 15 lir (5kč) – stát ji dotuje, stejně jako rýži a cukr. Potraviny stojí jednoho člověka cca 1200 lír (396 Kč) měsíčně. Zadarmo je školství a zdravotnictví (neplatí se ani pojistné). Taktéž tam fungují i soukromé kliniky podobně jako u nás.

Další příklady cen: sluneční brýle v stánku 150 lír, ručně vyřezávaná zbobená šperkovnice (25x25cm) 3000 lír, šátek „arafatka“ 300 lír, jídlo v luxusní restauraci 300-500 lír, krabička cigaret 50-100 lír, metr čtvereční bytu v Damašku cca polovina bratislavských cen. V centru města nikde není vidět bezdomovce nebo žebráky. Žebrají sem tam jedině cigánské děti nebo nějaký alkoholik.

Velký rozdíl je, pokud člověk pracuje ve státním nebo soukromém sektoru. V Sýrii není starobní důchod jak ho známe u nás. Pracující člověk si sám, z vlastní iniciativy odkládá peníze na období, kdy bude starý. Respektive se o něj postará rodina. Pokud člověk pracuje pro stát, má důchod od 60ti, ale jeho plat je mnohem nižší než v soukromém sektoru. Nezaměstnanost se pohybuje okolo 10%.

Nechť si každý, na základě výše uvedeného, udělá obrázek sám.

Jak se ti líbila Sýrie? Čím byla zvláštní, výjimečná?

Krajina byla jedním slovem úchvatná. Měli jsem možnost navštívit několik církevních chrámů včetně Kláštera Stavé Takly z ranného křesťanství v městě Manoula, nebo také mimořádně působivý byl pro mě zážitek při návštěvě Ummajovské mešity, kde je dodnes pochovaná hlava Jana Křtitele.  Nejen architektura a nádhera samotné mešity, ale také skutečnost, že to byl původně křesťanský kostel (který zpustnul, muslimové ho koupili a udržujíc dodnes), že v těchto místech se rodila lidská civilizace, že po těchto místech chodil také Ježíš a miliony lidí. Jsou to úžasné pocity.

V první řadě je Sýrie Výjimečná a ojedinělá svou bohatou a pestrou kulturou. Sýrie je také výjimečná tím, že tu je možné vidět obrovskou dávku tolerance a úcty člověka k člověku. V tomto směru se máme od nich co učit. Například, ženy a děvčata tam bylo možné vidět nejen tradičně zahalené, ale také s přebarvenými vlasy či vyzývavým výstřihem.

Doprava je tam trochu divočejší, ale to je vlastně prakticky v celé Asii.

Anebo při jedné návštěvě restaurace jsem si chtěl objednat jejich tradiční ovocný nápoj polo, nebo jak se nazývá /něco jako ovocná ledová tříšť/. Po krátkém dohadování a vysvětlování mi číšník řekl, že bohužel u nich v restauraci se neprodává, ale že by mě na tento nápoj rád pozval k sobě domů. Na to bych rád upozornil, že hostů a zákazníků si tam velice váží a jsou pro jejich spokojenost udělat všechno, co je v jejich silách. Ještě mě napadla jedna historka. Jednou jsme okolo jedné v noci chtěli jít koupit v hotelu láhev vína, ale na recepci nám řekli, že bar je už zavřený. To nás samozřejmě zklamalo Ale! Zkusil jsem se zeptat, zda by někdo mohl jít do města víno koupit. Recepční řekl, že máme chvilku vydržet, někam zavolal a po chvíli povídá: „V pořádku pane, za chvíli vám ho přinesou na pokoj.“ A my se tak trochu s obavou ptáme, zda to nebude drahé. „Nebude. Bude to levnější než kdybyste ho koupili v našem baru.“ A jak řekl, tak se i stalo. A do půl hodiny náš požadavek vyřídili.

Cítil ses bezpečně? Uváděl jsi, že vás doprovázeli nějací ozbrojenci, ale také že jsi se bez problému pohyboval po venku i v noci.

Když jsme přicestovali do Sýrie, měl jsem smíšené pocity, protože jsem nevěděl, co mám očekávat. V našich médiích se neustále lze o bojích v ulicích, či dokonce v celé zemi, o nasazování armády na občany a co já vím, co ještě… No, po první dni stráveném v damašku jsem měl hned jasno v tom, že tu něco nesedí. V městě panoval běžný každodenní ruch, lidé byli velmi přívětiví a rádi, že jsem se v tomto období rozhodli navštívit jejich zemi. Po občanské válce ani památka.

Naše skupina byla v zemi jako oficiální návštěva, takže tomu odpovídali i bezpečnostní opatření. Stejně tak jako když k nám dorazí diplomatická návštěva, je doprovázená ochrankou.

Ano, jeden večer jsme se přejedli a potřebovali jsme si zaběhat. Ptali jsme se tedy, zda může jít někdo s námi. Odpověď byla, že klidně můžeme jít, kam chceme. “You are free. You can go everywhare“. Bylo mi tedy jasné, že z našeho nápadu si nikdo těžkou hlavu nedělá a půl hodiny jsme běhali. Dokonce jsem si dal jedno „koleško“ po nočních ulicích sám.

Setkali jste se i se zástupcem ministra zahraničních věcí. Co vám říkal? O co se snaží západ?

Vše, co nám říkal, je zachycené na videu. Lídři západních velmocí a Izrael usilují o destabilizaci Sýrie a celého blízkovýchodního regionu!. Zde je zpráva pozorovatelské mise Ligy arabských států.

O těchto událostech (a zde) si náhodou něco neslyšel? Proč a jak k nim došlo?

Neslyšel, situaci je třeba vnímat jako celek.

Navštívili jste i vojáky v nemocnici – co jste se od nich dozvěděli? Ve zprávách se hovoří, že umírají civilisté, kdo stojí za jejich smrtí? Bezpečností síly nebo protestující proti vládě? Umíme to nějak zjistit?

Říkali nám jak přišli ke svým zraněním. Před samotnou návštěvou vojáků v nemocni jsme byli také u generála – ředitele nemocnice, který nám vyprávěl o situacích, na které bývají vojáci nasazování. Byli to zejména akce spojené s bojem proti teroristům a ozbrojeným skupinám. Říkal nám také statistiky a počty zraněných a mrtvých vojáků. V ten týden, když jsme tam byli, přijali okolo 50 pacientů (vojáků). Při diskuzi se někdo zeptal, kolik bylo mrtvých na straně civilistů. Generálova odpověď zněla, že každý, kdo byl zabitý, byl zabitý se zbraní v ruce.

V zemi působí ozbrojené jednotky nebo teroristi, pokud chceš, kteří útočí na civilisty a na armádu.

Protestující proti vládě jsou často uplácení běžní lidé, aby se pro kamery těchto stávek účastnili – jsou to řádově tisíce lidí. V našich a evropských médiích nebyla jediná zmínka o miliónových manifestacích na podporu prezidenta Bashara Assada a jeho režimu.

Napsal: Martin Kubala

 

Nepřehlédněte: Bludy korporátních médií jako záminka pro bombardování Sýrie

Komentáře