Princip Hannibal: Izrael a jeho sebevražední útočníci

Podrobnosti

ze světa / Blízký východ|

16. prosinec 2009|

Jonathan Cook|

4915 x

Podle zpráv izraelských médií čtyřiatřicetiletý Jakir Ben-Melech vykrvácel poté, co byl zastřelen v rámci „principu Hannibal", jehož hlavním smyslem je zabránit Izraelcům, aby se dostali živí do rukou nepřátelských sil. Bývalý poslanec izraelského Knessetu a zakladatel mírového hnutí Guš šalom Uri Avnery tento princip shrnul jako „osvobození vojáka tím, že ho zastřelíte," podotýká britský novinář sídlící v Ramalláhu Jonathan Cook.

Kontroverzní nařízení, které kdysi patřívalo k nejutajovanějším armádním rozkazům, vzniklo před více než dvaceti lety poté, co se izraelská vláda dostala pod vnitropolitický tlak, aby propustila stovky nepřátelských vězňů výměnou za tři zajaté izraelské vojáky. V podobných vyjednáváních je nyní Izrael zapojen i nyní, a to kvůli výměně vojáka Gilada Šalita, kterého už více než tři roky drží Hamas v pásmu Gazy. Podle některých údajů by měl být v dohledné době vyměněn za stovky palestinských vězňů.

Izrael přitom - přinejmenším oficiálně - od principu Hannibal upustil poté, co v květnu 2000 ukončil okupaci jihu Libanonu. Existují nicméně důkazy o tom, že tato praxe pokračuje dál. Obzvláště byla ve hře při izraelské invazi do Libanonu v roce 2006 a znovu ještě na přelomu letošního roku při izraelské invazi do pásma Gazy.

Jakir Ben-Melech byl pacient psychiatrické kliniky v nedalekém Aškelonu a o průnik do Gazy se pokusil, podle názoru rodiny, aby osobně osvobodil Gilada Šalita. Když vojáci spatřili, jak utíká k plotu ohraničujícímu Gazu, nejprve vystřelili několikrát do vzduchu a teprve pak zamířili na tělo. Několik izraelských vojenských zpravodajů pak na základě armádních informací potvrdilo, že Ben-Melech byl zabit v rámci „principu Hannibal". Ve stejném duchu se vyjádřil i bývalý velitel jižního velení izraelské armády Zvika Fogel: „Princip Hannibal je jednoznačně správný postup. Nemůžeme si dovolit mít tam dalšího kromě Gilada," prohlásil na izraelské rozhlasové stanici Reshet B.

Izraelská média, která vycházejí v angličtině a jsou proto ve světě více monitorována než ta hebrejská, však ve svém zpravodajství o Ben-Melechově smrti zmínky o „principu Hannibal" vynechala. Pravicový deník The Jerusalem Post na svém webu původně tuto možnost zmínil, později ale byla celá zpráva přepracována a v tištěné verzi se neobjevila vůbec. Armádní mluvčí na otázky týkající se „principu Hannibal" odmítl odpovídat a raději se soustředil na popisování hrozby, jakou Ben-Melech údajně představoval: „Pohraniční stráž nemohla tušit o koho jde a měla obavy, že se jedná o průnik, který je součástí většího teroristického útoku." Budiž, Ben-Melech ale utíkal do Gazy a nikoli odtud...

Informace o existenci „principu Hannibal" se dostaly na světlo světa náhodou, v roce 2003, kdy izraelský vojenský cenzor zapomněl zmínku o tomto rozkazu vymazat ze zprávy zveřejněné v deníku Haarec. List následně odhalil, že procedura zabíjení vlastních vojáků byla poprvé formulována v roce 1986, kdy Izrael musel výměnou za tři své muže propustit více než tisíc sto Palestinců. Mezi autory „principu Hannibal" byl i dnešní náčelník generálního štábu armády Gabi Ashkenazy.

Jedno z nejkontroverznějších nařízení v historii izraelské armády vycházelo z předpokladu, že „mrtvý voják je lepší než zajatý voják", podotkl Haarec. Svého času prý tento rozkaz ale vyvolal v armádě pozdvižení, neboť někteří velitelé a armádní rabíni ho považovali za nemorální. Na veřejnosti se ale o „principu Hannibal" důsledně mlčelo mnoho let.

Oficiálně byl použit v říjnu 2000, pět měsíců poté, co se izraelská armáda stáhla z jižního Libanonu. Hizballáh tehdy u hranic zajal tři izraelské vojáky a izraelské bitevní vrtulníky pak raketami zaútočily na konvoj automobilů, kterým měli být vojáci převáženi. O čtyři roky později Hizballáh těla tří vojáků spolu se zajatým izraelským podnikatelem vyměnil za 400 Palestinců a 35 vězňů jiných arabských národností.

Podle Haarecu byla tato praxe oficiálně zrušena v roce 2002, nicméně deník citoval několik armádních důstojníků, podle nichž jim velení nařídilo, aby se „principem Hannibal" řídili dál. Armáda se k ní znovu přihlásila podle všeho v létě 2006, kdy Hizballáh na libanonské hranici zajal dva izraelské vojáky, čímž vyprovokoval měsíc trvající izraelský masivní útok na Libanon.

Eitan Baron na svém blogu napsal, že jeho bratr Yaniv, devatenáctiletý řidič tanku, byl na „principu Hannibal" vyslán, aby sledoval skupinku bojovníků Hizballáhu, která oba vojáky držela. Yaniv Baron a zbylí čtyři členové posádky tanku zahynuli, když najeli na minu a následně se stali terčem ostřelování Hizballáhu. Podle Eitana Barona pak Yanivův velitel rodině sdělil, že se vše odehrálo na základě „principu Hannibal": „Posádka tanku o tom věděla a přesto bez váhání vyrazili."

Další svědectví se objevila letos v lednu, během operace Lité olovo, kdy izraelská média informovala, že vojáci dostali rozkaz, aby se zajetí vyhnuli za jakoukoli cenu. Desátý kanál izraelské televize citoval velitele 501. praporu Golanské brigády: „Žádný příslušník 501. praporu nesmí být za žádnou cenu unesen, za žádné situace, i kdyby to znamenalo, že použije vlastní granát a zabije sebe a všechny, kdo ho chtějí unést." Totéž potvrdil i důstojník brigády Givati, který s odvoláním na „princip Hannibal" prohlásil: „Dva Giladové Šalitové nebudou, ať to stojí cokoli."

Během izraelské agrese do Gazy Hamas tvrdil, že se mu ve dvou případech podařilo zajmout izraelské vojáky, ale izraelská armáda je při leteckých útocích zabila spolu s bojovníky Hamasu. Tři další izraelští vojáci oficiálně zahynuli v důsledku náhodné palby svých kolegů.

Jonathan Cook, publikováno na antiwar.com

Komentáře