Válka v Sýrii skončí, až tam nebudou proudit zbraně a žoldáci

* Jak se aktuálně vyvíjí válečný konflikt v Sýrii? Přešla, podle vašeho názoru, Syrská arabská armáda do ofenzívy?

Víte, postup vojsk jednoznačně znamená, že Syrská arabská armáda, českými mainstreamovými médii nazývaná »vojáci věrní Asadovi«, přešla do ofenzívy a v podstatě se jí podařilo vytlačit takzvané rebely ze strategických míst. Prvním výrazným úspěchem bylo dobytí Kusajru, což je strategické město na hranicích s Libanonem. Nedávno došlo k osvobození centra Homsu. A právě Homs byl jakousi baštou povstalců, takže je to i symbolické vítězství syrské armády. I když tam částečně boje stále probíhají a nemůžeme ještě mluvit o stoprocentním osvobození, tak je to velký úspěch, protože to otvírá cestu k osvobození Aleppa. Právě Aleppo, které je největším průmyslovým střediskem a druhým nejvýznamnějším městem po Damašku, rozhodne o výsledku této války.

Problémem zůstává, že do země stále proudí zahraniční žoldáci z různých arabských a muslimských zemí, ale i z Evropy. Bude-li je Saúdská Arábie, Katar a Západ dále vyzbrojovat, tak se obávám, že konflikt může trvat další roky. Nyní však Syrská arabská armáda převzala iniciativu a na morálku povstalců to musí mít výrazný dopad.

* Jak vnímáte amerického prezidenta Obamu a jeho postoj k syrskému konfliktu?

Zahraniční politika amerického prezidenta Baracka Obamy je velikým zklamáním, i vzhledem k tomu, že je nositelem Nobelovy ceny míru. To je poněkud paradoxní. Na druhou stranu si myslím, že kdyby v Bílém domě seděl například republikánský senátor John McCain, tak by politika USA vůči Sýrii mohla být ještě agresivnější. Obamova politika je špatná, ale není to největší extrém v rámci USA. Obama své postoje vůči Sýrii nezmění, ani s ohledem na postup syrské armády, ale spíše se bude snažit udržet takovou pozici, aby si USA zachovaly tvář. Teď nemohou povstalce hodit přes palubu, když je od začátku konfliktu podporovaly. Pravděpodobně bude pokračovat vyzbrojování žoldáků USA přes třetí země nebo i přímo.

Intervence USA resp. NATO v dohledné době není možná, neboť v Radě bezpečnosti OSN všechny protisyrské rezoluce blokuje Rusko a Čína. Pokud by došlo k nějaké intervenci ze strany Západu, tak jedině navzdory OSN, a tedy při porušení mezinárodního práva.

* Je tedy Obamova politika polovičatá?

Není vyloženě radikální jako v minulosti politika Bushova. Podporuje rebely spíše nepřímo, přes třetí země, jako je Saúdská Arábie, Katar, Turecko, Velká Británie, Francie. Stejně tomu bylo v Libyi, kde hlavní roli při zásahu NATO hráli Britové a Francouzi, nikoliv Američané. Obamova strategie je spíše využívat spojence, než se přímo angažovat.

* Jak vnímáte postoj české zahraniční politiky k situaci v Sýrii?

Postoj exministra Karla Schwarzenberga v této citlivé záležitosti byl poměrně racionální. Prohlásil, že není potřeba do Sýrie dodávat zbraně, protože jich je tam dost, a že preferuje mírové řešení. S tímto názorem se ztotožňuji a kvituji, že se nepřiřadil k jestřábům typu Johna McCaina. Schwarzenberga jsem v minulosti opakovaně kritizoval za spoustu věcí, např. za uznání Kosova, ale v tomto případě mu mohu dát za pravdu. V syrské otázce totiž nekopíroval postoje Britů, Francouzů a Američanů, ale spíše Němců.

* Dojde nakonec k několikrát odložené schůzce Ženeva 2, na které se mají setkat zástupci syrské vlády s představiteli syrské opozice?

Mám obavy, že ke schůzce Ženeva 2 nakonec nedojde, protože jednak je syrská opozice naprosto fragmentovaná, takže ani není schopna se dohodnout, kdo by ji tam reprezentoval a jaká stanoviska bude zaujímat. Mimoto ze strany opozice, ale i některých západních států, jsou kladeny nesmyslné požadavky, jako je Asadův odchod a podobně. S tímto přístupem, i kdyby se konference uskutečnila, nic pozitivního nevyřeší. Do země musí především přestat proudit zbraně a žoldáci, jinak válka neskončí.

* Jak vnímáte aktuální politickou situaci v Libyi?

Co se týká Libye, tak ji – společně se Sýrií - odděluji od zbytku zemí, kde proběhlo takzvané arabské jaro, protože to byla čistě importovaná revoluce ze zahraničí. Západ viděl, že v Tunisku a v Egyptě vypukly nepokoje a Libye se jakoby »svezla« s nimi. Revoluční události v Tunisku a Egyptě měly silný sociální akcent a byly reakcí na chudobu a vysokou nezaměstnanost. Libye tyto problémy, jakožto bohatý stát, vůbec neměla. Střety s islamisty tam probíhaly už v minulosti a plukovníku Kaddáfímu se vždy podařilo je potlačit. Tím, že se do konfliktu vmísilo NATO s mnohonásobnou vojenskou přesilou, bylo jasné, že slabě vyzbrojená a málo početná libyjská armáda nemá šanci. Přesto je obdivuhodné, že dokázala vzdorovat dlouhých osm měsíců každodennímu bombardování.

Každý, kdo sleduje dění ve světě, musí uznat, že co se děje nyní v Libyi, je jeden velký chaos a úpadek. Západu se podařilo destabilizovat další úspěšnou a prosperující zemi.

* Vypadá to, že v Sýrii je to jinak.

Víte, Syrská arabská armáda je velmi dobře vyzbrojená, disciplinovaná a mnohem početnější, než byla armáda Libyjské džamáhíríje. Sýrii navíc hraje do karet to, že je významným spojencem Ruska už od 70. let minulého století, zatímco Kaddáfí byl víceméně solitér a nevytvořil si pevné spojenecké vazby. Skutečnost, že se Moskva postavila za Asada, je hlavní příčinou toho, že nebyla vyhlášena bezletová zóna.

Sýrie se také liší od Egypta, Tuniska či Jemenu v tom, že prezident Bašár Asad si, na rozdíl od Mubaraka nebo Ben Alího, udržel vysokou popularitu, podle studie NATO ho podporuje 70 procent Syřanů. Vědom si těchto skutečností, setrval pevně na svých pozicích, nerezignoval a vzhledem k délce konfliktu se mezitím staly další události, které jeho pozici posílily - například vojenský převrat nebo, chcete-li, druhá revoluce v Egyptě. Dění v Egyptě dokazuje, že politický islám, který reprezentují v Sýrii povstalci, ačkoliv víme, že z drtivé většiny to nejsou Syřané, neuspěl. Nejen v Egyptě, ale i v Tunisku jsou velké nepokoje v důsledku vražd opozičních levicových politiků.

* Můžete přiblížit čtenářům pojem politický islám?

Samozřejmě. Politický islám má mnoho podob. Jednak je to ideologie, kterou razí Muslimské bratrstvo, jež má své odnože téměř ve všech arabských státech, v Tunisku vládne v podobě strany an-Nahda, v Egyptě vládlo jako strana Svoboda a spravedlnost. V Sýrii tvoří Muslimské bratrstvo součást povstaleckých sil. Muslimští bratři prosazují větší roli islámu ve veřejném životě a ústup od sekularismu, což znamená popření vývoje, který v těchto státech probíhal od 50., respektive 60. let minulého století. Tehdy byly po svržení monarchií nastoleny sekulární republiky a Muslimské bratrstvo setrvalo v opozici vůči těmto režimům a bylo i perzekuováno. Erdoganova vláda v Turecku rovněž reprezentuje politický islám, proto Ankara podporuje muslimské bratry ve všech arabských zemích.

Chci připomenout, že k politickému islámu se hlásí i daleko radikálnější skupiny, jako je například salafistická strana an-Núr v Egyptě. Saúdská Arábie s wahhábismem jako státní ideologií je další podobou politického islámu.  

* Jak vnímáte skutečnost, že již i v ČR se verbují džihádisté pro boj v Sýrii?

Je to obrovské nebezpečí pro celou Evropu. Evropští občané, kteří se dostanou do prostředí, kde bují terorismus, získají kontakty na různé islamistické extremistické skupiny. Pokud nepadnou v boji a vrátí se zpět domů, stanou se velkým bezpečnostním rizikem. V syrské válce se mohou tito lidé zradikalizovat a po návratu uskutečnit teroristický útok přímo v Evropě. Prezident Bašár Asad na to reagoval, že Západ posílá do Sýrie islamisty, aby se jich zbavil, a že se tato politika Evropě vrátí jako bumerang. 

* Jak vnímáte návrat povstalců zpět k prezidentovi Asadovi?

Povstalci, kteří se vracejí zpět k Asadovi výměnou za amnestii, jsou buď zděšeni zvěrstvy radikálů, nebo prostě pochopili, že prohrávají. Jsou demoralizovaní a uvědomují si, že povstání brzy skončí, nenastane-li nějaký zásadní zvrat, čili dodávky většího počtu zbraní nebo vojenská intervence. Zřejmě proto využili příležitosti amnestie. Je to jejich poslední možnost, jak si zachránit život.

Radovan RYBÁK

zdroj:http://www.halonoviny.cz/articles/view/8103743