V syrském konfliktu nastal “očividný přelom”: “Takzvaná ´Svobodná syrská armáda´ je demoralizovaná a dezorganizovaná”. Sklízí “fiasko řady svých iniciativ i vnitřních rozporů”. “Syrskému konfliktu věnuje mnohem menší pozornost Turecko” – její “hlavní sponzor (přinejmenším teritoriální)”. Je “bezprecedentně zaměstnáno vnitropoliticky”. Čelí “rostoucí nespokojenosti uvnitř země”. Terčem “protestních nálad” je právě její “islamizace”.

V Sýrii se do “občanské války proti islamistům aktivně zapojili Kurdové”. Na “stranu Bašára Asáda se tak fakticky postavili už všichni”. O tom, že “k úspěchu směřují vládní síly”, se už dá “hovořit s jistotou”.    

Zpětný zvrat by přinesla jen “změna pozice Západu”. Ta je však už “značně nepravděpodobná”: “Přejde-li Západ od své dnes už jen formální k reálné podpoře protiasádovských sil, může se vše ještě změnit.” Právě to už má ovšem jen mizivou šanci. “Po iráckém a afghánském tažení, jež stála miliardy dolarů, tisíce padlých a desítky tisíc zraněných, se Západ nechce nechat zatáhnout do dalšího blízkovýchodního konfliktu v pořadí.”

Z Iráku se “stahuje jen napůl a s očima pro pláč”. Z “Afghánistánu odchází”. “Přítomnost na Blízkém východu prochází redukcí”. A také “armáda není na taková rošády připravena” (“odsud tam a zase zpátky, nalevo, pak dozadu...”). Zvlášť když se “výsledek předchozích tažení blíží nule”. 

I Západ zpočátku “kalkuloval, že režim Bašára Asáda padne snadno a rychle”. Od “zaručených předpovědí” - CNN,BBC, Al Arabíja, Al Džazíra” i mnoha jiných – “kolik měsíců, týdnů, dnů, ba hodin mu ještě zbývá”, uteklo jen “půldruhého roku”. Všechny však “syrského prezidenta podcenili”.

Po “arabském jaru” se k “politickému islámu” - “artiklu, který mu prodaly Katar a Saúdská Arábie” -  “staví ostražitěji i Washington”. I tam sílí podezření, že “sponzorovat něco takového se může krutě nevyplatit”.  

Do hry však vstoupil i jiný faktor. Je sice přízemně “pragmatický, obejít se však nedá” - “nejsou peníze”.  “Intervence v Sýrii” – a to i v “minimálním rozsahu” - by stála ”kolem půl miliardy dolarů měsíčně”. Takové “peníze na daný účel nikdo nemá” - “ani USA, natož Evropa v krizi”.

“Z občanské války tak postupně vychází vítězně Bašár Asád”. Právě “vítěze však občanské války nemívají”. Syrský konflikt je “občanskou válkou libanonského typu – komunita proti komunitě, konfese proti konfesi atd.”. V tom, co se ukázalo být rozhodující, však “Asád svou ´partii´ sehrál tak, jak se to od něj nečekalo”.

Je to on, kdo ”dosáhl maxima možného”: “podporuje ho Írán, šíité Libanonu i Iráku”; “dokázal si udržet značnou úroveň vnitřní podpory”; rozkol na téma syrského konfliktu zablokoval i Ligu arabských států. V globálním měřítku hraje klíčovou roli “železobetonová pozice Ruska a Číny”. Na to, že by získal mandát Rady bezpečnosti OSN, může každý plán vojenské intervence zapomenout garantovaně.  

Vládní vojska tak “krok za krokem zbavují zemi radikálních islamistů”. “Osvobozují důležitá města i objekty”. VAleppu sice dodnes “působí výbor, zavádějící právo šaría”. Právě se ovšem usnesl, že se mu příčí i “výroba a konzumace rohlíků“. Neb rohlík – stojí v té fatvě – je “symbolem vítězství křesťanů nad muslimy”.

Je to groteskní vendetta. Mstí se za debakl až z roku 1683. Řeč je o marném obléhání Vídně. Sultán Mechmet IV.od ní odtáhl s nepořízenou. Šťastní Vídeňáci – traduje dobová legenda – své zachránce odměnili i křupavými rohlíky.  

Zač stojí liberální svatoušci, sázející i na donebevolající obskurantismus? 

zdroj:http://www.stripkyzesveta.cz/cz/politika/573/jevgenij-satanovskij-zapad-uz-protisyrsky-dzihad-odepsal