678 aneb Sexuální Harašení v Egyptě

Jako žena jsem se setkala s obtěžováním se sexuálním podtextem častěji než by mi bylo milé, což mi pochopitelně velmi pomohlo v pochopení pocitů a motivů hlavních hrdinek, z nichž se každá se svým zážitkem vypořádala jiným způsobem (od ohlášení úřadům po útok kapesním nožíkem do mužových citlivých partií). Ve filmu se také objevily reakce partnerů a rodiny na tyto události, které v 99% nebyly pro ženu-oběť nijak povzbudivé (od rozvodu po nabádání k mlčení kvůli rodinné cti). Až příliš často se objevovaly argumenty, které je možno bez nadsázky nalézt i v našich diskuzích: že přece nejde o znásilnění a že se vlastně nic nestalo ... a také otázky typu co měla dotyčná na sobě a co dělala? (asi aby bylo možno svést část viny na onu nezodpovědnou dotyčnou, která si o „to" sama řekla)
Pro lepší pochopení tématu uvedu několik důležitých detailů s egyptských poměrů. Film se odehrává před arabským jarem v roce 2010, kdy na prezidentském křesle stále seděl Husní Mubarak. Arabské jaro hraje v tomto kontextu poměrně podstatnou roli, neboť frustrace a nespokojenost nejen egyptského obyvatelstva s nezaměstnaností, chudobou, korupcí a ekonomickou nerovností bylo možno v severní Africe pocítit již před pádem režimu. V nepřeberném množství vysvětlujících teorií se objevují i názory, že hlavním motorem byla především obrovská sexuální frustrace egyptské mládeže. Tato sexuální frustrace, vychází především z náboženských důvodů a kultury, která neumožňuje předmanželský sex. V egyptských poměrech pokud chce mladý muž sex, má pouze dvě možnosti - manželství nebo bordel a k oběma eventualitám, jsou potřeba peníze. (V muslimském světě existuje tzv. „Mahr" instituce, která má zajistit ženu v případě náhlého úmrtí manžela nebo rozvodu, jedná se o dar (obvykle šperky nebo peníze), který dává ženich nevěstě v době sňatku. Tento prvek vychází přímo z koránu a v podstatě legitimizuje sňatek.)
Dalším důležitou roli tu hrálo oblečení v egyptském kontextu, což není otázka krátkých sukní nebo výstřihu, neboť takto oblečených žen tam mnoho neuvidíte (pokud to nejsou Evropanky). Jedná se spíš o nošení či nenošení Hidžábu – šátku, který zakrývá vlasy a šíji a jeho další přísnější varianty. (V tomto kontextu je třeba se zmínit o šedesátých letech 20 stol., kdy Egypťanky nosily minisukně, a přesto nebyly harašeny). Hidžáb má v muslimském světě poměrně silný symbolický význam, může být dokonce i politickým vyjádřením, avšak v náboženském a sociálním kontextu, je to symbol ženské víry, skromnosti a měl by být zároveň jakousi hradbou proti sexuálnímu obtěžování znamením, že daná žena je mimo „trh". Snímek nám krásně dokresluje, že tuto svou roli již ztratil a že ani závoj vás proti nechtěným dotekům a vulgárním slovním narážkám neochrání. Podobné závěry lze nalézt, zadáte-li toto téma do googlu. V Egyptě rovněž stále přežívá princip „rodinné pověsti", která z velké části leží právě na ctnosti a cudnosti ženské části rodiny a proto rodinní příslušníci nabádají napadené ženy k mlčení. (V horším případě je žena dokonce donucena si násilníka vzít. Jako se to nedávno stalo v Maroku. Dívka pak nepříjemnou situaci vyřešila sebevraždou, která zdá se byla přijatelnější než život po boku muže, který ji znásilnil.) To je také jedním z argumentů pro v Egyptě tak často praktikovanou ženskou obřízku nazývané také faraonská, kterou se snaží společnost zajistit ženské panenství, „aby egyptské ženy a dívky neběhaly za muži jako Američanky." (V podstatě se jedná o formu sexuální kastrace, neboť postižená žena, nemá po této proceduře - mimo dalších fyzických a psychických potíží, jimž je poté postižená nucena čelit - ze sexuálního aktu žádné potěšení.)
Dalším zajímavým argumentem, na který jsem při svém pátrání narazila, byla teorie, že muži se cítí „degradováni" zlepšujícím se ženským postavením (práce, vzdělání) a tak ve snaze vrátit je zpět na jejich „místo" sexuálně obtěžují a ponižují.
Na jednom blogu jsem dokonce nalezla jako příčinu sledování pornografických snímků. Nejdřív jsem se tomu zasmála, ale po chvíli mě napadlo, jestli na tom přeci jen něco není. Neboť většina mužů si skutečně minimálně zpočátku svou sexuální kulturu z této části kinematografie utváří (jiné zdroje kromě samotné praxe jsou omezené nebo neexistují, což je pro mě osobně poněkud zarážející). A je rovněž pravda, že 9 z 10 podobných snímků nezobrazuje ženu v tom nejlichotivějším světle. Na druhou stranu věřím, že většina rozumně myslících mužů dokáže oddělit sexuální fantasii od reality.
Myslím, že toto téma je především o stanovení hranic. Nemám v žádném případě potřebu vymítat neškodné pro obě strany příjemné flirtování ani kastrovat podobné nenechavce kapesním nožíkem, jako to dělala jedna z hrdinek, avšak doopravdy si myslím, že by toto téma mělo být řešeno a muži by si měli rozmyslet, než začnou „otlapkávat" neznámé dívky a ženy, nebo se odhalovat a onanovat na veřejnosti. To podle mě leží daleko za hranicí přijatelného chování. Zároveň si myslím, že by tato hranice měla být stanovena zákonem a podobní jedinci by za takové jednání měli být přiměřeně potrestáni. Neboť argument „všichni přece víme, že je to špatné" nedokázal vymýtit ani krádeže ani vraždy ani jiné pro společnost nebezpečné jednání a to navzdory tomu, že jsou nám tato pravidla vštěpována již od školky. Někdy mi připadá, že se muži v těchto případech vzájemně omlouvají a bagatelizují téma, což považuji za docela zajímavý a zarážející jev, který zjevně poukazuje na skutečnost, že nejsme až tolik civilizovaní jak si možná myslíme... A vzbuzuje závažné otázky... abychom se neprobudili se s podobným zjištěným podobně jako jedna z hlavních hrdinek, že žijeme (obrazně řečeno) vedle „harašitele".
Po zhlédnutí zmíněného filmu, jsem očekávala pocit zadostiučinění, protože já přece, žiju v jiných poměrech v jiné zemi, kde se mi něco podobného nemůže stát... Počkat...?!
A co si o tom myslíte vy?