Církevní restituce po 231831.

Vynechám to, co do nejmenších detailů, tam a zpátky popsali jiní autoři, ať už z řad zastánců nebo odpůrců. Vrhnu se rovnou na věc.

Církevní restituce jako nástroj odpoutání církve od státu...

Nesmysl, řekl bych. Církve dostanou majetek a finanční kompenzaci za majetek nevydaný. Máme tedy řády disponující finančním obnosem a určitým majetkem. Ale co s tím ty rády budou dělat? V současné době stát financoval chod církví peněžními prostředky, církev tedy rozdělila částku na platy, opravy apod., dříve či později ale nastane situace kdy kompenzace za nevydaný majetek církve „rozházejí" (rozházejí – reakce na neustálé zprávy jak nějaký vysoký církevní představitel žije v luxusu, jak se budují rezidence za miliony euro apod.). Co dál? Církev disponující majetkem má 2 možnosti.

1.       Majetek pronajme někomu, kdo ho využije. (Lesy, pole)

2.       Církev s ním začne hospodařit sama

První možnost má nevýhodu, že pronájmem nezískáte nikdy tolik peněz jako využitím majetku. Druhá možnost má nevýhodu v tom, že výnos z činnosti na majetku bude muset pokrýt náklady na udržování nevýnosných částí restituovaného majetku (kostely apod.), náklady na chod církve (současně financované státem) a náklady na provozování činnosti s daným majetkem. Ať budete počítat, jak chcete, restituovaný majetek nemá moc šancí na pokrytí nákladů, které vykazují církve.

A co se tedy stane ...

Církve budou požadovat podporu státní. Podpora ve formě určitého dobrovolného odvodu peněz u nás nepřipadá moc v úvahu (církve to dobře vědí), jelikož by se nevybrala ani třetina (můj názor). Stát se tedy od církve nijak neodpoutá, jen si zajistí takové splátkové „prázdniny". Navíc ani po dobu „prázdnin" se nevyhneme placení církvím. Církve jako většina institucí dostávají dotace z EU. Z té samé EU kam posíláme ... kolik? 100 milionů Kč denně? (nevím přesně, charakter článku nevyžaduje přesnou hodnotu)

Takže...

Financování církví se nijak nevyhneme. Jedinou možnost vidím v možnosti nařízení EU, která by jasně přikazovala dobrovolnou církevní daň všem členským státům, zároveň by nějak ošetřovala (výrazněji omezovala) dotace církvím a v neposlední řadě by se na chodu církví ve všech zemích musel (finančně) výrazněji podílet Vatikán. Neboli pokud chceš mít pobočku v cizí zemi, zaplať si jí sám, my jí platit nechceme. Církevní činnost je vyloženě služba, která není nutná k životu. Kdo o ní stojí, budiž, ale financovat by si jí měl sám. A závěrem snad jen říci, že věřit v boha nemá nic společného s církvemi. Bůh je v nás, ať už jakýkoli v jakékoli podobě, ne v kostele.