Efekt Elitářské Totality (EET)

Možná to nebyl první zásah do našeho normálního života, ale jistě byl jeden z nejzásadnějších po roce 1989: stalo se tak před deseti lety formou Zákona o registrovaném partnerství dvou osob stejného pohlaví.

Zákon se tlačil do sněmovny dveřmi, okny i přes záchodové mísy už od roku 1996 a teprve v roce 2006 byl násilím zapsán do Sbírky zákonů. Nebudeme tady připomínat, že tímto krokem došlo k otevření Owertonova okna - bylo by to zbytečné, protože dnes už jsme si asi všichni vědomi, jak dalekosáhlé negativní procesy se tímto zákonem ve společnosti spustily.

Rád bych ale uvedl něco jiného. A sice, že na hlučný odpor proti těmto snahám jsme měli dlouhých deset let, což je dostatečně dlouhá doba na všechno možné. Mohli jsme protestovat, sepisovat petice, zahlcovat poslance dopisy, pořádat referenda a třeba i stávky... a nic. Všichni jsme sice podvědomě cítili, že se děje něco špatného a že homosexualita je odchylka od normálu. Že dříve než na úřadech veřejně stvrzovat nějaké svazky, tak by se tito lidé měli spíše objevovat v lékařských zařízeních (ano, ano vím, že to je v dnešní době neléčitelná nemoc, ale uvádím to jen pro znázornění pocitů většinové společnosti.), ale nepodnikli jsme absolutně nic...

...a protože vše proběhlo v klidu, tak tohle lze pokládat za okamžik našeho prvního překousnutí něčeho, co jsme překousnout nechtěli. Něčeho, co se příčí zdravému rozumu. Něčeho, co je namířeno proti nám samým.

Od té doby zákonů proti nám, přírodě i zdravému rozumu značně přibylo ...a my? My stále nic.

Neudělali jsme nic, když pražský magistrát schválil první perverzní pochod ulicemi, neudělali jsme nic když letos prošla výchova dětí homosexuály a ani jsme neudělali nic, když nám po 22. hodině zakázali pořádat oslavy na našich zahradách. Ani brvou nehnuli dokonce ani když pod záminkou kontroly kotlů by nám rádi vstupovali do našich domovů a ani jsme nic neudělali, když si před pár měsíci parlamentní strany přivlastnily naše peníze a schválili si nové finanční dotace samy pro sebe. Zůstali jsme na gauči i po oznámení, že vláda ukradla z naší společné peněženky přes půl miliardy korun na dovoz islamistů do České republiky. Na místo toho, abychom po těchto podvratných činech našich slouhů "zastavili svět", tak jsme vždy tato rozhodnutí proti nám přijali jen jako zprávu o včerejším počasí. Tím to pro nás zhaslo a maximálně čekáme na další přísun zpráv, abychom byli v obraze.

Zatím posledním projevem naší otrocké poddanosti byla akce nazvaná EET. Pouze zdánlivě byl tento akt zvůle namířen výhradně na podnikatele a snad jen na okraj se hodí poznamenat, že všichni ti, kteří se dnes nad zavedením EET radují, tak zanedlouho na vlastní kůži poznají, jak hluboce se spletli a jak jim opět bude trapně, že je už podruhé za sebou tentýž Slovák přechytračil.

To, že se necháváme opíjet rohlíky je jedna věc, ale kouzlo tohoto Slovenského bezprecedentního podvodu je ukryto jinde. Přiznám se, že osobně jsem v permanentním šoku a nechce se mi věřit, že jsem si té nebetyčné Babišovy drzosti všiml jenom já.

Ale vysvětleme si to.

Imaginárně si představme, že současný rozjezd EET je jen prvním krokem. Ten nyní padl na podnikatele a po jeho úplném najetí bude následovat fáze č.2., která už bude ovšem namířena na zákazníky. Nemusíme být ani tak moc šílení, abychom si představili Babišovo paragrafované znění novely zákona, který bude ukládat všem zákazníkům odesílat data z účtenky do kontrolního centra berního úřadu, který bude data od obchodníků a od zákazníků kontrolně párovat. Stále akci "EET-2" mějme na mysli imaginárně, i když na představu je to v našem Kocourkově opravdu snadné.

Celkem věřím tomu, že tato nová akce, zpropagovaná třeba jako vícestupňová kontrola podnikatelů, by se celkem i některým škodolibým hnidám zamlouvala a vybudovali by si na ní klidně smysl svého života, ale normálním lidem by se asi nelíbila a brblali by.

No a nyní si představte, že bychom data do Babišova berního centra posílali přes speciální síťový terminál s nákladným softwarem a drahým servisem, který by si každý z nás byl nucen pořídit. A hezky za vlastní!

Přesně v této situaci se totiž ocitli podnikatelé, kdy Babiš od všech podnikatelů požaduje nová online data, jenže jejich přísun si nezajistí z vlastních zdrojů, nýbrž přiložením hlavně revolveru na zátylek každému podnikateli!

Vnímáte to jako šílenost?

Nebo je to už v kraji normální a jenom já jsem ten opožděný?

Nevím, ale analogie této absurdity by mohla být taková, že abychom v březnu podali daňové přiznání, budeme si muset u vstupu na berní úřad zakoupit časovou vstupenku, potom u okýnka zaplatit za každý odebraný formulář pětistovku a aby nám úředník vůbec provedl kontrolu vyplnění a vyměření daně, tak musíme na pokladně odevzdat paušální poplatek ve výši pěti papírků s mrtvolou Palackého. A nakonec ještě, když náhodou vstupenku na úřad časově překročíme, tak na nás bude uvalena exekuce. Nevím, ale tohle opravdu nevypadá, že ten šílený jsem tady já.

Je jasné, že zaměstnanci, kteří berní úřad znají jen z doslechu tohle neřeší, ale pro lepší pochopení nebude těžké odvodit analogii absurdity EET také pro ně. Nejnázornější bude situace, kdy zaměstnavatel dá zaměstnanci práci s tím, že si ovšem musí sám zaplatit nájem, elektřinu, vodné, stočné, teplo a také strojový čas na počítači či soustruhu. Když na zaplacení mít zaměstnanec nebude, bude z práce na hodinu propuštěn a obviněn z neoprávněného obohacování.

Co?

Že jsem to přehnal?

Ale kdepak! Je to pořád to stejné EET, které jste doposud znali, jen popsáno jinými slovy. Přesněji řečeno, bylo to popsáno tak, aby všichni pochopili, že EET ve své podstatě není Elektronická Evidence Tržeb, ale prachsprosté vyjádření neomezené nadvlády samozvaných elit.

Můžete tomu říkat jak libo. Třeba Efekt Elitářské Totality.