Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Je samotný kardinál Duka proti církevním restitucím? Aneb s čím z jeho projevu souhlasit mohu a s čím nikoli

Nedávno jsem zaslechl citát z příspěvku kardinála Dominika Duky, že:“Demokracie není a nesmí být absolutní“ http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zajimavosti/_zprava/dominik-duka-demokracie-neni-a-nesmi-byt-absolutni--1128310, protože to poslední čemu bych věřil je novinářské zkreslení, rozhodl jsem se, že si najdu originál, abych se zase nerozčiloval neoprávněně.

  • je-samotny-kardinal-duka-proti-cirkevnim-restitucim-aneb-s-cim-z-jeho-projevu-souhlasit-mohu-a-s-cim-nikoli

V titulku článku je konstatování, se kterým plně souhlasím: „demokracie není absolutní" a názor nebo přání, že „jím být nesmí", s čímž zásadně nesouhlasím.

V úvodním odstavci se kardinál zmiňuje o tom, že: "slovo demokracie se běžně překládá jako vláda lidu", toto tvrzení je jistě správné. Ano toto slovo pochází z řeckého demo = lid a kratein = vládnout a znamená, že zdrojem moci je lid.

V dalším textu uvádí, že: "v posledních letech nebo spíše desetiletích jako by u nás i ve světě docházelo k určité krizi demokracie". S větou by se dalo souhlasit, pokud by však poněkud manipulativně nenásledovala po tom, co je vysvětleno jako vláda lidu. To, co totiž v našich končinách v poslední dobou selhává není vláda lidu, kde by si lid vládl pomocí referend nebo přímých iniciativ sám ve formě přímé demokracie, nýbrž selhání zastupitelů, tedy demokracie zastupitelské, kdy strany záměrně před volbami lžou –

viz Nečas 2006 (zdravotnické poplatky) a Nečas 2010 (nákupní taška) ;feature=endscreen&NR=1, resp. (nezvyšování daní) ;feature=related a na základě těchto lží obdrží od voličů hlasy.

Protože však vědí, že zde neexistuje princip, (neexistence zákona o obecném referendu na celostátní úrovni) kterými by mohli být po dobu 4 let občany korigovány, jdou jejich reálné kroky naopak proti jejich předvolebním slibům i proti vůli a zájmu většiny občanů. Možná ještě horší jsou ta témata, která záměrně před volbami diskutována nejsou a i pak se zde poslanci ohánějí tím, že získali mandát, vzpomeňme na americký radar v minulém období a právě otázku církevních restitucí v tomto.

Následuje opět věta, se kterou se jistě souhlasit dá:" Parlamentní demokracie tak, jak ji dnes vnímáme a prožíváme, jako byla více politikařením než politikou" tady bych spíše podotknul, že mnozí politici, ale i politické strany jdou do politiky, kvůli svému obohacení, případně obohacení spřátelených firem.

Dále zde prezentuje svůj pohled na volební cyklus s tím, že:" zbylé dva roky si netroufají nebo nemohou mnoho dělat, aby neohrozili budoucí volební výsledky".  No vzhledem k tomu, že se dle výše zmíněného v tomto období již ½ nacházíme, tak dle zákonů, které čekají před hlasováním poslaneckou sněmovnu si tím zrovna v této době nejsem až tak úplně jist.

A následuj poslení 3 odstavce, kde vlastně i když možná nechtěně varuje kardinál Duka před protlačením zákonů díky síle 100+? „Aniž by se zachoval zdravý rozum", čímž asi nechtěně střílí do vlastní branky, neboť to co uvádí:" Mnozí mají v politice za to, že stačí mít většinu a pak už člověk má automaticky pravdu." Stejně jako jeho závěrečné zvolání: "Demokraticky zvolení zástupci budou mít moc udělat leccos. Je otázka, zda na to mají právo a zda to bude správné." Se v této době více než kdy jindy dotýká právě zákona o tzv. církevních restitucích, stejně jako zavádění 2. důchodového pilíře, případně dalšího nesmyslného zvedání DPH.

Jakkoli je Dukův text právě v tomto směru zajímavý, chybí mu návrh řešení jak z této šlamastiky ven. Protože to od tohoto člověka, který nazval 120 tisíc lidí na dubnové demonstraci lůzou, nelze čekat, zkusím to sám. Zkusme se pokusit změnit současný systém zastupitelské demokracie, kde má většina obyvatel pocit naprosté beznaděje a toho, že se opět vracíme před rok 89, protože stejně rozhodují ti druzí a my můžeme tak akorát nadávat v hospodě nebo na internetových diskuzích, (bohužel s tím rozdílem, že tehdy byla jistota práce a exekutoři nikoho nevyhazovali na dlažbu) na demokracii přímou, která funguje již několik století ve Švýcarsku.

Základním principem a požadavkem všech, kteří se současným systémem nesouhlasí a chtějí změnu k lepšímu, tedy musí být požadavek na schválení zákona o obecném referendu. Až po splnění tohoto požadavku se mohou občané opět nadýchnout a říct si, že se stavem v této zemi mohou sami něco udělat. Dokud tu tento zákon, který je uváděn v naší ústavě, nebude schválen, budeme svědky pouhých nářků nad současnými poměry bez světla na konci tunelu, které by nás z tohoto bahna, ve kterém se nyní nacházíme, mohlo vysvobodit. 17.11.2012 může být začátkem naší cesty.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře