NÁZOR KE DNI: Rebelie v ODS zažehnána a poznáváme, proč to šlo tak rychle. Protislužby, pašalíky a trafiky – tj. držhubné!

Důvody uklidnění rebelů ODS se pomalu dostávají na světlo boží – protislužba!

Ještě mají někteří v paměti nedávný kongres strany ODS, kde se z ničeho nic objevil dosti statečný vyzyvatel Petra Nečase na předsednickou funkci, a to Ivan Fuksa. Premiéra a předsedu ODS Nečase rozhodně nemusel, protože jím byl vlastně vyhozen z vládního křesla. A navíc patřil do skupiny kolem někdejšího předsedy poslaneckého klubu ODS Petra Tluchoře, stranicky a novinářsky oznámkované jako „naši rebelové".

Jejich rebelie zase tak dlouhého trvání ale neměla, vlastně skončila až skoro záhadně tak rychle, jak rychlepřed kongresem vznikla. A nejen členové jejich „modré" strany, ale i občané sledující naši politickou scénu přes média, jsme čekali, jak se to nakonec vybarví. Až tajemné uklidnění tří nejviditelnějších stranických rebelů bylo viditelně a celkem zjevně nějak, něčím a za něco domluveno. Až nyní jsme tedy my veřejnost poznali, že dohoda s ústupky padla na úrodnou půdu a motivace s tučnou odměnou se také našly. Strana ODS se zkrátka umí postarat o své někdejší členy! Bylo hned poznat, že nový místopředseda strany, lékař Martina Kuba, je jiný kalibr než váhající Nečas, a tak vlastně ihned krátce po kongresu bylo určitě nenásilně nové spojenectví a náhradní angažmá pro rebely dohodnuto.

Zda se jednalo o chlapské přemlouvání, nebo jen reciproční obdarování, nebo až o vyhrožování, nebo o dýmku míru a náhodnou jakousi gentlemanskou dohodu ve stylu „něco za něco", to už se už opravdu nedozvíme. Ale to už víme z minulosti této strany, že případů „za odměnu" získaných postů třeba velvyslanců, nebo členů
správních rad a šéfovských křesel u firem ve vlastnictví státu bychom vyjmenovali určitě dost. A nemusíme hned jít třeba k poslednímu expředsedovi strany Mirkovi Topolákovi a k jeho dnešnímu celkem významnému angažmá v oblasti energetiky, nebo stejně tak k bývalému místopředsedovi Martinu Římanovi a jeho někdejšímu sezení v dozorčí radě ČEZu, nebo jako hlavní poradce premiéra Nečase apod.

Fuksa, Tluchoř a Šnajdr budou brzy za vodou. Otřesná, ale běžná praxe demokracie u nás.

Takže dnes je už jasné, že aktuální odměny ve stylu „státní trafiky", za nepoložení vlády a výpomoc při schválení posledních důležitých návrhů zákonů v parlamentu (tedy odchodem z poslaneckých lavic)se zkrátka definitivně „našly, upekly a dopekly". A tak málem nový předseda ODS a exministr Ivan Fuksa získá ředitelskou funkci u státního Českého Aeroholdingu a šéf-rebel Petr Tluchoř má zřejmě našlápnuto na stejně významnou funkci do energetické skupiny ČEZ, tedy opět do firmy s významným vlivem státu. Hodně se ale spekulovalo také o exposlanci Marku Šnajdrovi hlavně proto, že stávající ministr zdravotnictví Leoš Heger ho zpět do týmu na úřadě ministerstva zdravotnictví vzít nechtěl.

Možná svojí roli hrála právě skutečnost, že Bc. Šnajdr (ODS) už nějak diverzně dříve působil na ministerstvu zdravotnictví (dnes šéfováno TOP 09), určitě tam měl a má doposud svůj fanklub. Vždyť byl svého času vlastně ne nevýznamným hráčem ve vedení ministerstva a například stálým rivalem dnes už téměř umlčeného Davida Ratha (ČSSD).

Ten ho vždy celkem vtipně v nedělních otázkách u Václava Moravce až skoro pejorativně pojmenovával „pane bakaláři" Šnajdře. A vzhledem k tomu, že se už delší domu hovoří o odchodu Pavla Horáka z ředitelské funkce ve VZP ČR, tak jsem sázel spíše na dosazení Šnajdra do této uvolňující se šéfovské funkce. Ale podle dnešních aktuálních informací ze serveru Aktuálně.cz a i podle deníku Insider, to spíše vypadá na obdarování Marka Šnajdra funkcí v některé zespolečností Českých drah.

A tak uvidíme, do kterých významných postů všichni oponenti Nečase a současného vedení strany ODS, vlastně budou nominováni a usazení. Jedno už z historie jejich politické strany, a vlastně nejen z jejich politické strany, je jasné – vždy je o dřívější členy celkem významně a diplomaticky postaráno. A je to spíše praktická a strategická záležitost. Pokud se tito třeba už nezvolení či odvolaní členové z vrchních pater politických struktur takto „obdarují", tak hlavně ve své další kariéře mlčí, neprozrazují tutlaná tajemství ze stranického rozhodování a běžného života té které strany.

Zkrátka stranu nekompromitují na veřejnosti. V opačném případě by každý nuceně odešlý člen z vedení stran byl vlastně neřízenou střelou a nevybuchlým granátem. A to si dnes žádná strana z ryze praktických důvodů nikdy nedovolí. Takže pak jsou pašalíky a trafiky. A to, že většina těchto politicky odstrčených „top-exčlenů" na nabídnuté funkce většinou nemá odpovídající vzdělání, zkušenosti a praxi, vlastně nikdy nebylo a nebude ani do budoucna důležité. Pro tyto top politiky platí jednoduchá rovnice – my jsme strana, strana je stát, my to máme ve svých rukou, proto toto je demokracie! A občane, ty mlč a kušuj ...

(Matuška)