Střídání na Hradě. Se Zemanem přicházejí i naděje v dobrém změnit život, politiku i mediální prostředí u nás.

Hradní rošáda s odchodem Václava Klause z Pražského hradu

Začátek března je za námi, většinu z nás zaujala hradní rošáda, kdy Václava Klause v prezidentském úřadu nahradil Miloš Zeman. Moc jsem se k prezidentskému tématu nechtěl vyjadřovat, a to hned z několika důvodů. Jednak byla výměna na Hradě běžným aktem demokracie, pak jsem se nechtěl přidat k těm komentátorům, kteří v okamžiku odchodu Klause už konečně dostali odvahu a začali do něho veřejně kopat a urážet ho. Přitom se většinou jednalo o stejné pisálky, kteří nejméně minulých 10 let Klause vychvalovali. Samozřejmě, že minulý prezident měl své chyby.

Dá se připomenout jeho mentorské hradní chování, možná konflikt státnických aktivit a aktivit vlastních, kdy se z Hradu málem stala cestovní kancelář pořádající převážně přednáškové turné po celém světě. Několikrát jsem tyto činnosti Klause na svém blogu kritizoval, stejně často jsem ale uváděl jeho státnické kroky,
kdy úřad prezidenta po hektickém Havlově prezidentování, dostal za Klause svůj řád a úřednickou tvář. Není třeba při tom souhlasit se vším, co Klaus a někteří úředníci z prezidentské kanceláře prováděli. Byla to jejich image, jejich zájmy a jejich způsob vládnutí. Dnes už s odchodem Klause, tajemníka Jakla, nebo konfliktního Hájka, není třeba někdejší trapárny příliš připomínat a hlavně rozmazávat.

Amnestie odcházejícího Klause poznamenala, bohužel

Nakonec za svůj poslední "velký čin", tedy za lednovou prezidentskou amnestii, dostali od veřejnosti i většiny zákonodárců všichni hradní co pro to. Určitě si to Klaus zasloužil, a to nejen za vlastní amnestii, ale hlavně za následné (ne)vysvětlování, kdo že za přípravou tohoto prezidentského aktu vlastně stál. Natahované rádoby právnické tričko tajemníka Ládi Jakla tomu pak dodalo nejen prvek záhadnosti, ale hlavně neprofesionality a účelovosti. Své nakonec tvůrci zbytečně velké amnestie za to dostali od většiny občanské veřejnosti, také od odborné právnické veřejnosti, ale hlavně od médií a hladových novinářů, kteří si Klause konečně „podali". Senátorské žaloby na Klause za velezradu pak už byly rozhodně zbytečné a už za hranou slušnosti a také senátorské vážnosti a důvěry. Obrazu naší země v zahraničí rozhodně senátoři tímto nepřidali. Snad tato zbytečná senátorská „akčnost" rozhodnutím Ústavního soudu už skončí.

Začala Zemanova éra na Hradě, místo mentorování snad péče o stát

Od páteční inaugurace Miloše Zemana na Pražském hradě pak nastala fakticky i obsahově nová éra u nás. Profesorsky mentorujícího pravicového ekonoma, teoretika a pragmatika, také zkušeného politika a dosti často polarizující osobnost Václava Klause, vystřídal v prezidentském úřadě spíše levicový ekonom a praktik, uznávaný prognostik, dlouholetý politik, sečtělý mistr rétoriky a břitkých bonmotů, a hlavně méně konfliktní Miloš Zeman.

Svojí odvahu, na rozdíl od svého předchůdce Klause, ukázal ještě v časech minulého režimu, kdy se aktivně zapojil do obrodného procesu Pražského jara 1968 (vstoupil do KSČ a za své názory byl vzápětí vyhozen) a nakonec tehdejší režim ve svých textech odvážně zvládl zkritizovat i v 80. letech. Miloš Zeman se stal i prvním prezidentem naší země, který byl zvolen přímo občany. Dokázal porazit v prezidentské kampani nejen řadu vynikajících osobností, ale také několik apolitických nýmandů a spíše figurek z nepolitického nebe. Svojí výhru ve volbách zvládl svým občanským nadhledem, všeobecnou vzdělaností, kompetenčností i připraveným sledem prezidentských kroků. Zkrátka schopnostmi, které některé ostatní kandidáty rozhodně neobdarovaly.

Inauguraci Zeman zvládl. A to i přes trapárny některých nezdvořáků

Nechci Zemana vychvalovat přespříliš, protože i on je pouze člověk, má také svá negativa a rovněž ve volbách se přizpůsobil často nefér chování a výpadům některých kandidátů, těm pak oplatil stejnou. Pro novináře pak některé tyto jeho názory, ale i omyly nebo nedomluvené polopravdy, byly soustem a katalyzátorem jejich kritiky a rádoby vyjádřeného „okopávání kotníků". To, že Zeman na Hrad patří, už on sám potvrzuje ve svých prvních krocích a prohlášeních po pátečním uvedení do funkce. A my si jen představme, který že z posledních 9 kandidátů na prezidenta, by dovedl inaugurační projev v rozsahu zhruba 15 minut přednést bez psaného textu, jen tak spatra?

Vždyť třeba nakonec i ony asi 3 povinné věty při Zemanově skládání prezidentského slibu musela předsedkyně parlamentu paní Miroslava Němcová přečíst z papíru. To už vůbec nechci rozebírat formální a obsahovou náplň jeho projevu, kde rozhodně jeho prohlášení mělo „hlavu a patu". A ani onu rétoricky logopedickou srozumitelnost. Tu mi nakonec nechtěně připomenul při sledování projevu v pozadí sedící a neslušně se smějící poražený kandidát na Hrad - ministr zahraničí Schwarzenberg. Nakonec hulvátského chování knížete, včetně jeho kolegy Kalouska, si všimnuli i Zemanem kritizovaní novináři. Určitě to zavdalo k mnoha komentářům, ve stylu jak kníže (ne)zvládl svojí volební porážku, nebo proč se asi chechtali zrovna při části projevu, která se zabývala bojem s korupcí a kmotrovskými mafiemi. Opravdu Freudovsky signifikantní! Určitě to ale nijak nesnížilo prezidenta Zemana, spíše naopak.

Hradní rozjezd nového prezidenta dobrý! Držme si palce ...

Nezbývá než věřit, že éra Miloše Zemana na Pražském hradě bude více nakloněná společenskému i politickému dialogu, také vrátí do vrchních pater naší politiky více slušnosti, kompetentnosti a hlavně také sociálního cítění. Snad bude zatočeno i s citovanými kmotrovskými mafiemi a jejich ekonomickým napojením na politiky, s cílem "užírání ze státního". A možná pomalu dojde také k určitému umravnění a dozrání i mediálního prostředí u nás. Pokud se v tomto směru naše země alespoň trochu změní a politici a novináři tomu přizpůsobí, nebude Zemanovo hradní angažmá zbytečné. Hodně zdaru!

(Matuška)