Svítání za 199 korun - část druhá

Kapitola IV. – Návrh nové Ústavy České republiky

Tak a je to tady. Konečně jsme se prokousali k tomu, co proslavilo jak autora, Pavla Kohouta, tak poslední volební kampaň s překvapivým výsledkem Hnutí Úsvit.

Pan Okamura nám sice v listopadu vtloukl do hlavy 4 základní myšlenky přímé demokracie (lidové referendum bez podmínek, přímé volby, odvolatelnost, hmotná a trestní odpovědnost), ale návrh ústavy pana Kohouta je o něco obsáhlejší a bude dobré si ho představit.

Výtah návrhu Ústavy pana Kohouta je uveden zkratkovou formou, ale nevynechává žádnou část a ani žádnou podstatnou myšlenku. Naopak, na autorovy poznámky vložené mezi text samotného návrhu, brát zřetel nebudeme. Výtah nebude přerušován poznámkami, aby jednotlivé části neztratily souvislosti. Celý návrh ústavy si okomentujeme až na jeho konci.

Preambule
Poučení historickými zkušenostmi – cílem (ústavy) je odstřihnout se od omylů a zátěže minulosti, poskytnout pevný bod pro obnovení pořádku a dobrého hospodaření; též poskytnout občanům práva a ochranu před mocí státu v míře nikdy v historii této země nepoznané – občané jsou zdrojem moci a orgány jim mají sloužit – jedině národ složený ze svobodných občanů je sám svobodný

Článek I. – Zákonodárná moc
Poslanecká sněmovna – 81 poslanců – přímé jednokolové volby co 4 roky – jediné podmínky volitelnosti min. 25 let a občanství ČR min. 7 let – kandidaturu na poslance vyhlašuje sám kandidát formou oznámení volební komisi – hlasovací lístky obsahují jen jedno jméno kandidáta – PS má právo hlasovat o návrhu zákona o státním rozpočtu

Senát – 81 senátorů – přímé dvoukolové volby co 2 roky vždy 1/3 Senátu – jediné podmínky volitelnosti min. 40 let a občanství ČR min. 9 let - kandidaturu na poslance vyhlašuje sám kandidát formou oznámení volební komisi - hlasovací lístky obsahují jen jedno jméno kandidáta – předseda Senátu vykonává funkci viceprezidenta republiky – po každém kole senátních voleb se odehrávají volby předsedy senátu – Senát posuzuje všechny případy odvolání ústavních činitelů z funkce – k odvolání je třeba souhlasu 2/3 přítomných senátorů – předseda senátu na základě souhlasu nadpoloviční většiny Senátu jmenuje prezidenta a viceprezidenta NKÚ, guvernéra a členy bankovní rady ČNB

Pravidla Parlamentu – schůze obou komor lze konat jen při účasti většiny členů – zřízení odborných komisí obou komor – zákonodárné sbory mají právo vytvořit pravidla pro trestání absencí a nevhodného chování členů – poslanec i senátor jsou ve svých funkcích vázáni pouze poslaneckým slibem, vědomím a svědomím – jsou odpovědni svým voličům a nikomu jinému – nejsou vázáni žádnými smlouvami ani příkazy – 2/3 většina členů každé komory může člena komory vyloučit – doplňkové volby v daném okrsku vypisuje příslušná komora do 3 měsíců od data vyloučení – zápisy z jednání z jednání obou komor budou až na výjimky veřejně přístupné vč. hlasování jednotlivých členů.

Odměny, imunita a konflikty zájmů členů zákonodárných sborů – členové parlamentu mají nárok na mzdu dle zákona jehož změny se budou týkat vždy až následujícího volebního období – poslanci a senátoři mohou být v parlamentních budovách zatčeni z důvodu zrady, násilného trestného činu nebo výtržnosti – poslanec ani senátor nebude během mandátu vykonávat jakýkoli  jiný veřejný úřad

Daně, legislativní proces, prezidentské veto – Parlament může předkládat návrhy zákonů – zákony o daních může Senát jen dodatkovat – zákonem se jakýkoli návrh zákona stává po schválení obou komor parlamentu a podpisem prezidenta – prezidentem nepodepsaný návrh zákona je vrácen do sněmovny a poznámky zaznamenány – prezidentské veto je přehlasováno pouze 2/3 většinami v obou komorách parlamentu – prezidentem nevrácený návrh zákona do 10ti dnů je pokládán za schválený

Pravomoci a povinnosti Parlamentu – pravomoci mj.: uvalovat a vybírat daně a cla za účelem splácení dluhů – zabezpečení obrany a řádného fungování veřejné správy – půjčovat peníze zahraničním subjektům  jménem ČR – vyhlašovat zákony regulující činnost bank – vyhlašovat válečný stav – povinnosti mj.: chránit bezpečnost a územní integritu ČR – chránit finanční zájmy ČR – chránit přírodní a kulturní bohatství – podporovat rozvoj věd a umění formou ochrany autorských práv – zabezpečení přístupu občanů ke vzdělání – podporu knihoven, muzeí, galerií, divadel

Omezení moci a další povinnosti Parlamentu – zákaz přijmout zákon v rozporu s Listinou lidských práv a svobod nebo zákon, který by byl retroaktivní – poskytovat veřejnosti přesné a včasné informace o veřejných výdajích

Odvolatelnost zákonodárců – poslanec a senátor může být odvolán lidovým hlasováním daného volebního okrsku – je odvolán při souhlasu většího počtu občanů, než při jeho zvolení – lidové hlasování může být nejdříve za 12 měsíců od složení slibu nebo od posledního lidového hlasování – iniciátorem hlasování může být kterýkoli občan nebo skupina občanů, za předpokladu, že uhradí náklady hlasování a zabezpečí jeho řádný průběh – v případě odvolání zákonodárce do 30ti dnů doplňovací volby

Článek II. – Výkonná moc
Prezident – vykonává funkci předsedy vlády – je tvůrcem zahraniční politiky státu a vrchním velitelem ozbrojených sil – jmenuje a odvolává členy vlády – přímé dvoukolové volby co 4 roky - podmínky volitelnosti min. 40 let, občanství ČR min. 15 let a po tuto dobu žít převážně na území ČR – výkon úřadu prezidenta max. 2 volební období – má právo uzavírat mezinárodní smlouvy jsou-li schváleny 2/3 přítomných senátorů – jmenuje velvyslance a jiné veřejné činitele; jmenování musí být potvrzena Senátem – má právo svolávat zasedání obou komor Parlamentu

Odvolání prezidenta – může být odvolán z úřadu z důvodu usvědčení ze zrady, úplatkářství nebo jiných závažných zločinů a přečinů – odvolán může být na základě souhlasu 2/3 obou komor a potvrzujícím výrokem Ústavního soudu – odvolán může být také na základě lidového hlasování pokud souhlasí větší počet voličů, než při jeho zvolení – lidové hlasování může být nejdříve za 18 měsíců od složení slibu nebo od posledního lidového hlasování – iniciátorem hlasování může být kterýkoli občan nebo skupina občanů, jež získá aspoň patnáct tisíc petičních hlasů a za předpokladu, že uhradí náklady hlasování a zabezpečí jeho řádný průběh

Vláda – v čele vlády prezident – je pověřena exekutivní mocí – členem vlády může být pouze občan, který nevykonává jinou ústavní funkci nebo funkci ve veřejné správě, není člen Bankovní rady ČNB – z jednání vlády jsou vedeny zápisy, které jsou po zákonem specifikované době veřejné – vláda obsahuje ministerstva zodpovědná za vnitřní bezpečnost – armádu – zahraničí a soudnictví – úřad pro státní rozpočet má postavení ministerstva a jeho tajemník je svým postavením roven ministrům – jiná ministerstva mohou být ustanovena nebo zrušena podle rozhodnutí prezidenta

Článek III. – Soudní moc
Soudní moc – vykonávají jménem republiky nezávislé soudy – nestrannost soudců nesmí nikdo ohrožovat – soudce nelze proti jeho vůli odvolat ani přeložit (mimo výjimek z kárné odpovědnosti) – funkce soudce je neslučitelná s jakoukoli jinou ústavní funkcí nebo funkcí ve veřejné správě – se kterými dalšími činnostmi je funkce soudce neslučitelná stanoví zákon

Ústavní soud – orgán ochrany ústavnosti – 15 soudců jmenováno na dobu deseti let – soudce ÚS jmenuje předseda Senátu se souhlasem Senátu -

Pravomoci Ústavního soudu – rozhoduje mj. o zrušení zákonů nebo jeho částí – o ústavních stížnostech – o opravném prostředku ve věci ověření volby poslance nebo senátora atp. – vykonatelná rozhodnutí jsou závazná pro všechny orgány i osoby

Soudy – jen soud rozhoduje o vině a trestu – soudce je jmenován do funkce prezidentem bez časového omezení – všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva - rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně

Článek IV. – Ostatní úřady a orgány
Nejvyšší kontrolní úřad – nezávislý orgán – vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu – prezidenta a viceprezidenta jmenuje předseda Senátu na základě rozhodnutí Senátu

Česká národní banka – její činnost je péče o cenovou stabilitu a stabilitu bankovního systému a výkyvy hospodářského cyklu – regulační funkce v oblasti bankovnictví, vč. nebankovních úvěrových společností – je povinna informovat veřejnost o měnové politice a stavu finančního systému – guvernéra a členy Bankovní rady jmenuje předseda senátu na základě rozhodnutí Senátu

Úřad pro státní rozpočet – připravuje a předkládá Poslanecké sněmovně návrh státního rozpočtu ke schválení – připravuje návrh státního závěrečného účtu – v čele úřadu stojí tajemník, kterého jmenuje a odvolává prezident – tajemník má postavení člena vlády – úřad podléhá kontrole NKÚ – úřad je povinen úplně a včas informovat veřejnost o své činnosti – maximální odhadovaný objem celkových rozpočtových výdajů závisí na odhadovaných příjmech – úřad v době hospodářské recese může navrhnout deficitní rozpočet – je-li deficit vyšší než 1% hrubého domácího produktu, podléhá návrh o rozpočtu navíc souhlasu ČNB – v době hospodářské konjunktury má úřad povinnost předložit přebytkový státní rozpočet – není-li tomu tak, ČNB má právo návrh vetovat – zákonem se návrh stává schválením Poslaneckou sněmovnou a prezidentem

Generální inkasní agentura – nezávislý orgán – vykonává výběr daní, cel, sociálního a zdravotního pojištění – ředitele agentury jmenuje předseda Senátu na základě rozhodnutí Senátu – podléhá kontrole NKÚ - je povinna informovat veřejnost o své činnosti a vydává výroční zprávu o majetkové rozvaze státu

Správa aktiv a dluhů – nezávislý orgán – vykonává správu státního majetku, v případě nutnosti vydává dluhopisy – ředitele Správy jmenuje předseda Senátu na základě rozhodnutí Senátu - podléhá kontrole NKÚ - je povinna informovat veřejnost o své činnosti a vydává výroční zprávu o majetkové rozvaze státu

Úřad pro veřejné zakázky – provozování soutěží na veřejné zakázky vypisované vládou a orgány státní správy – jeho povinností je informovat veřejnost o vypisovaných zakázkách, evidovat zájemce, technicky a organizačně zabezpečit průběh soutěží v souladu se zákonem - ředitele Úřadu jmenuje předseda Poslanecké sněmovny na základě rozhodnutí Poslanecké sněmovny - podléhá kontrole NKÚ - je povinen informovat veřejnost o své činnosti

Komise pro cenné papíry, burzy a komodity – nezávislý orgán – provádí dozor nad burzovními a mimoburzovními trhy cenných papírů, komodit a derivátů, vč. investičních společností, penzijních fondů, obchodníků s cennými papíry a komoditami – v čele Komise stojí tříčlenný řídící orgán – jednoho jmenuje předseda Senátu na základě rozhodnutí Senátu, druhého Bankovní rada ČNB a třetí bude zástupcem finančního trhu

Článek V. – Práva a svobody
Listina základních práv a svobod – je součástí ústavy – (ústavní zákon č. 162/1998 Sb)

Ochrana majetku a příjmů občanů proti konfiskaci – občané mají právo na ochranu svého majetku proti ohrožení, včetně ohrožení ze strany státu – stát nesmí konfiskovat legálně nabytý majetek bez mimořádně závažného důvodu – mimořádným důvodem se rozumí potřeba státu v případě ohrožení nebo stavby významného veřejného zájmu – v takovém případě stát poskytuje náhradu ve výši tržní ceny konfiskovaného majetku – nelze konfiskovat peníze, účty, cenné papíry, drahé kovy nebo umělecké předměty – stát nesmí prostřednictvím přímých daní a povinných odvodů všeho druhu konfiskovat více než 50% příjmů každého občana – majetkové daně nesmějí přesahovat 50% možných tržních nájemních výnosů z daného majetku ročně – majetek, který očividně chátrá a majitele nelze dohledat nebo s úřady nekomunikuje, lze považovat za majetek bez majitele a na základě rozhodnutí soudu ho nabídnout ve veřejné dražbě – výnos dražby připadá státu

Svoboda náboženství – parlament nepřijme žádný zákon, který by zvýhodňoval nebo znevýhodňoval kteroukoli náboženskou víru – náboženské organizace jsou právnickými osobami bez vztahu ke státu – občan smí svobodně vyznávat jakoukoli víru a být členem jakékoli církve – jsou povinny platit daně z příjmů a majetku – jsou povinny každoročně zveřejňovat auditované finanční výkazy

Svoboda politického přesvědčení – občan má právo na svobodné přesvědčení – má právo se sdružovat s jinými občany a zakládat právnické subjekty, např. politické strany – občan nebude nucen financovat žádnou politickou stranu nebo hnutí proti své vůli, přímo či nepřímo – politické strany jsou právnické subjekty, které nemají žádná privilegia z hlediska zákona – nemají právo omezovat kandidaturu kteréhokoli občana na jakoukoli politickou funkci – jakákoli smlouva občana s politickou stranou je neplatná od samého počátku – jsou povinny platit daně z příjmů a majetku – jsou povinny každoročně zveřejňovat auditované finanční výkazy

Právo držet a nosit zbraň – právo dospělého občana držet střelnou zbraň nebude omezeno – výjimku tvoří závažné důvody ve smyslu trestních záznamů či snížené psychické způsobilosti – zákon může upravit podmínky nošení a užívání zbraní -

Sociální správa – práva ve smyslu sociálních dávek (včetně důchodů vyplácených státem) a služeb poskytovaných státem bez nároku na přímou platbu (např. školství, zdravotní péče) jsou upravena zněním příslušných zákonů – finanční nároky plynoucí z garance sociálních práv nesmějí ohrozit finanční stabilitu země

Článek VI. – Jiná ustanovení
Stát nebude regulovat ceny zboží, služeb a nájmů s výjimkou síťových odvětví, kde fungování konkurence může být limitováno z technických důvodů – výjimky může představovat válečný stav nebo živelná katastrofa velkého rozsahu – stát nepřijme zákon, který by v době míru nutil občana nakupovat cenné papíry  a to jak přímou tak ani nepřímou formou – stát nebude přikazovat povinné členství v jakékoli organizaci a to jak přímou tak ani nepřímou formou – kraje, města, případně jiné územně správní celky mohou vypisovat vlastní daně z příjmu nebo nemovitostí – souhrn celkové daňové zátěže občana nesmí přesáhnout 50% - kraje, města, případně jiné územně správní celky nesmějí své daňové sazby koordinovat – stát nepřijme zákon, který by v době míru umožňoval cenzuru sdělovacích prostředků jakoukoli cestou – jakékoli volby mohou být prováděny pouze prostřednictvím kandidátních listin s jediným jménem jedné konkrétní fyzické osoby – kolektivní kandidátní listiny jsou zakázány – jakákoli otázka závažného celonárodního charakteru s trvalými dopady musí být předložena referendu, jehož výsledky budou závazné – znění otázky formuluje předseda Senátu – referendum ohledně stejné nebo podobné otázky lze uspořádat nejdříve za dvacet let

Článek VII. – Ratifikace
Tato Ústava vstupuje v platnost na základě hlasování ústavodárného shromáždění, které se skládá ze členů dosavadního Parlamentu

Je zcela nesporné, že návrh Ústavy navrhuje obrovské množství léta potřebných změn. Čtenář je snadno rozpozná a odsouhlasí, ale do volebních hesel pana Okamury chybí ještě drahný kus cesty a do naplnění pojmů „Přímá demokracie" a ke slovu „Spravedlnost" ještě větší.

Takže, na co nám k dokonalosti návrhu může scházet?

- Platy
Rozhodně není správné a v běžném občanském životě je zcela nevídané, aby si zaměstnanec stanovoval svou výši mzdy. Je to zkrátka absurd přičemž je vcelku jedno, že změna zákona o mzdách poslanců a senátorů by byla platná až pro následující volební období. Nemá to zásadní vliv. Zákonodárce, který bude o zvýšení rozhodovat jistě bude v duchu předpokládat, že se opět na své místo dostane a proto si s úsměvem odhlasuje takový plat, který se mu líbí. Zřejmě nebude během funkčního období myslet na to, jak se na jeho místo za několik let protlačí soused z vedlejšího bloku, kterého tak strašně nesnáší, protože mu chodí za ženou a nepřál by mu ani kačku navíc.

Platy nejen ústavních činitelů, ale naprosto všech občanů, kteří jsou placení z odváděných daní a to v jakékoli formě, by měli dostávat mzdu, která by odrážela ekonomickou situaci státu resp. všech jeho obyvatel. Mzda by měla být stanovena, jako „x" násobek finančního etalonu, který je v každém okamžiku společný pro všechny. Jako etalon může posloužit například minimální mzda nebo životní minimum. Mělo by to být zkrátka něco, co je skutečné. Rozhodně by za etalon neměla být stanovena průměrná mzda nebo jiná hodnota, která je upravována podle potřeby vyčůraných státem zaplacených statistiků.

Vytvořit mzdové tabulky podle tohoto skutečného etalonu by bylo vskutku jednoduché, ale její schválení by opět nesmí být v rukou těch, kteří danou mzdu mají získat. Občan je zaměstnavatel a tedy nechť občan rozhodne o mzdách svých zaměstnanců.

Kdybychom si závěrem význam mzdy poslance (apod.) měli rozebrat, tak její výše nesmí příjemci evokovat myšlenku na snadné zbohatnutí a bezpracný život „lopaty u koryta", tak jak je tomu dnes. Výše mzdy nesmí samozřejmě zapříčinit ani strádání zaměstnané osoby a jeho rodiny. Mzda musí být odměnou za práci těch, kteří mají opravdu zájem pro ostatní občany příslušné činnosti vykonávat a sloužit jim.

- Tresty za absenci a nečinnost
V podstatě to samé jako u stanovení výše mzdy platí také pro trestání pracovní nekázně ústavních a obecních činitelů na všech funkcích a úrovních. Také v tomto případě je zcela postavené na hlavu, aby si o svém trestu rozhodoval zaměstnanec, tak jak nabízí návrh ústavy.

Absence a pracovní nečinnost lze jednoduchým způsobem „nacenit" ve mzdových tabulkách a námi volený zástupce by si v podstatě sám mohl spočítat, kolik ho bude stát např.  týdenní pobyt na Haiti mimo období dovolených nebo  třídenní flám a dvoudenní kocovina. Jednoduché, poučné a inspirující.

- Tresty za nesprávná rozhodnutí
Tak jako v běžném zaměstnaneckém životě platí, že pokud uděláme chybu, tak za ni nějak zaplatíme. Když taxikář jede na červenou – je pokutován, když manager špatně spočítá projekt a firmě způsobí škodu – bývá zpravidla vyhozen. Návrh ústavy na toto nepamatuje i když jistě také pan Kohout ví, že kvalita práce obecně je přímo závislá na odměně resp. trestu. Proč by prezidenti, poslanci, senátoři, radní, soudci, prokurátoři, policisté atp. neměli být trestáni za chyby? Jsou něco více? Ne, nejsou a svou pozici také musí takto chápat.

Je jasné, že bude velmi těžké stanovit okruh chyb a „odměn" za rozsah způsobených škod, ale nebude to zbytečné. Představme si například poslance. Ten by měl rozhodovat podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Ale co když návrhy zákonů vůbec nebude číst, místo toho bude celé dny hrát piškvorky a při hlasování se jen pro nějakou variantu náhodně rozhodne. Nebo si představme soudce. Ten má dokonce definitivu ať rozhoduje jak rozhoduje. Může být shnilý nebo může být dutý jak bambus a i kdyby každý jeho verdikt korigovala vyšší instance, nic se mu neděje.

Tohle vše je samozřejmě špatně a pokud občané nepostoupí na vyšší level myšlení (což zatím ani náznakem nevypadá), musí nad každým viset hrozba spravedlivého trestu.

- Transparentní účet a majetkové přiznání
Tohle by pravda bylo trochu těžší na skousnutí, ale pokusme to vysvětlit. Jedná se spíše psychologicko-preventivní záležitost – tedy jak eliminovat zájem nečestných jedinců o státní řídící funkce.

Všichni, které bychom si volili v přímých volbách (poslanci, senátoři, radní...) a lidé volení těmito námi zvolenými (ČNB, NKÚ atd.) budou za svou veřejnou funkci placeni z našich daní. Otázka zní, jakou máme kontrolu nad jejich neúplatností? Mizernou. Budou vždy rozhodovat v našem zájmu? Těžko říci.

Ti, kteří budou svou práci vykonávat jako poslání, zřejmě ano. Čestní nemusí nic skrývat a vždy budou dávat na první místo službu svým voličům. Těm bude také zcela jedno, že občané budou znát jeho příjmy, výdaje a majetkové přiznání. Nic nebude nutné skrývat. Veřejná funkce, veřejné peníze.

Systém transparentních účtů by zcela jistě „nesedl" těm, kteří svou funkci neberou jako poslání. Možná by chtěli svého postavení využít jen navázání strategických kontaktů a zbohatnout. Tomu lze celkem i porozumět, takže při znalosti, že můj život ve službách občanům bude průhledný, tak tito by do těchto funkcí snad ani nekandidovali.

Způsobů, jak oddělit zrno od plev ještě před volbami je jistě mnoho a tohle by mohl být jeden z nich. Každopádně by měli kandidovat jen ti, kteří se za svůj život nemusejí stydět.

- Trestní sazby za přestupky a trestné činy
Dalším způsobem, jak omezit vstup nepoctivých do veřejných funkcí by také mohla být přímá hrozba za poškozování státu. Proč by za korupční přečiny nemohla existovat zvláštní, třeba násobná trestní sazba?

Odůvodnění je v tomto případě zcela prosté. Když dnes parta lupičů vykrade banku, způsobí škodu vlastně jen zanedbatelně malé skupině osob – akcionářům. Ale když jedinec nebo skupina občanů placených z veřejných peněz způsobí škodu, tak poškozuje v podstatě naprosto všechny občany státu. Zneužil jsi důvěry národa? - Damoklův meč by klidně mohl být 3x těžší než pro ostatní kriminálníky. Opět jednoduché psychologicko-preventivní opatření.

- Odvolatelnost
Odvolatelnost je v návrhu ústavy vlastně kočkopsem. Podle návrhu můžeme odvolat v podstatě kohokoli, ale musíme počkat nejméně rok, aby nevhodně zvolená osoba (asi) mohla napáchat co nejvíce škod a navíc si toto lidové hlasování za odvolání musíme zaplatit z rodinného rozpočtu.

„To má být jako trest za naši blbost? No, tak nebudeme teda odvolávat nikoho. Kradlo se včera a krást se bude jistě i zítra. Se na to můžu tak akorát zvysoka... Stejně to nejsou moje peníze" ...řekne si občan a mávne nad tím rukou.

Pan Kohout je možná všechno, ale určitě není obdařen ani empatií a ani tvůrčím nadáním. Návrh ústavy ve věci odvolatelnosti mohl klidně obsahovat maximálně týdenní lhůty (4 až 10 týdnů) mezi možnými lidovými hlasováními k odvolání osoby z té které funkce. Bylo by to další preventivní opatření proti nepoctivým tlučhubům, kteří byli zvoleni omylem nebo podvodem.

Dále, lidové hlasování za odvolání kohokoli z volených i dosazených funkcí by mělo být jistě zcela zdarma nebo maximálně za poplatek v řádech jednotek korun. Provádět se toto hlasování dá snadno cestou využití České pošty (která je snad ještě státní) nebo obecních úřadů. Do budoucna lze uvažovat o zřízení jakýchsi volebních terminálů a jiných datových přístupů, které (má-li přímá demokracie opravdu fungovat) by byly využity pro veškerá hlasování občanů tak, aby přístup k hlasování byl co možná nejjednodušší.

- Zákaz vytváření zájmových skupin
Tak jako dnes známe politické strany, co by zájmová sdružení k prosazování osobních zájmů svých členů, tak v návrhu ústavy schází proti tomuto jevu jakákoli účinná ochrana. Je tam sice uvedeno, že poslanci a senátoři jsou vázáni pouze poslaneckým slibem a odpovědni pouze svým voličům, ale tušíme jak by to ve skutečnosti dopadlo. Určitě by se našel někdo, kdo se pokoušel prosazovat individuální zájmy své nebo někoho jiného ...což by opět zapadlo do současného nefunkčního stranického modelu. Nebudeme si nic nalhávat – peníz je mocný čaroděj a dokáže velmi snadno a účinně nahlodat morální kodex vysokého procenta osob.

Jistě by stálo za seriozní úvahu jakým způsobem zvolené osoby odradit od vytváření  zájmových skupin a přinutit je jednat samostatně a odpovědně vůči svým voličům.

- Sociální a zdravotní jistoty
Prolíná se celou knihou, ale při řešení tohoto okruhu pan Kohout prokázal své ultrapravicové myšlení asi nejprůhledněji.

Při formulaci funkcí nezávislého orgánu s názvem „Generální inkasní agentura" je této agentuře v návrhu přisouzena mj. činnosti spojená s výběrem sociálního a zdravotního pojištění. Někdo to dělat musí a tak se proti tomu nedá jistě nic namítnout.

Ale zatímco výběr sociálního a zdravotního pojištění je ústavně zajištěn, tak na výdej se cíleně zapomnělo. Tedy v odstavci „Sociální správa" je zmínka, že tyto věci řeší „příslušné zákony", ale podle ústavy si občané takzvaně můžete trhnout. Zkrátka, Ústava ala Kohout vám zaručí, že budete platit. Nic víc.

Celkové hodnocení návrhu Ústavy

Myšlenky přímé demokracie nejsou ani zdaleka nové. Rozhodně je ale chvályhodné, že pan Kohout (společně s panem Okamurou) svým návrhem zajistil této myšlence velký díl publicity. Toto je možné považovat za největší přnos knihy.

Méně pozitivně se dá hodnotit samotný obsah návrhu. Je sice svým způsobem revoluční, obsahuje i dobré myšlenky, ale na první pohled je zřejmé, že ho tvořil ekonom, který není schopen vytvářet nové modely a jedinou jeho lidskou hodnotou je mince nebo cenný papír.

Pan Kohout se také vůbec nepozastavil nad systémem práce poslanců a senátorů. Jistě, tento způsob, kdy se vyvolení scházejí v jakési místnosti, aby cokoli (ne)schválili je tradiční už od dob, kdy se indiáni dorozumívali kouřovými signály, ale neposkočila doba trochu? Opravdu se musí poslanec trmácet za státní peníze kamsi, tam posedět a trmácet se zpátky? Není to náhodou v dnešních dobách tak trochu anachronismus? Nedá se tento poslanecký čas a státní peníz využít jiným, efektivnějším způsobem?

Kapitola V. – My a oni – návod jak dosáhnout změny

Poslední kapitola nám shrnuje představy jak by to vypadalo, kdybychom měli dobrou ústavu, popisuje jak to je dnes špatné a nakonec nám podává návod k dosažení změny. První dvě části (jaké to je špatné a co by kdyby) jsou tak často omílané, že lze tyto hospodské řeči přeskočit a hned přeskočit na „návod".

Je dobré, že pan Kohout navrhnul cestu na dosažení pozitivních změn. Většina lidí se omezí jen na ty „hospodské řeči" a hned mají pocit spravedlnosti a že pro dobro věci taky něco udělali.

Návrh pana Kohouta je sice až dětsky naivní, když neví, že „svini nelze od koryta odehnat přesvědčováním", ale je aspoň něco. Je to něco nového!

Možná, kdyby pan Kohout psal „Úsvit" o 10, 20 let později, nenapsal by už, že máme psát odpovědným dopisy a zahltit je tak požadavky na změnu, ale třeba, že je třeba vyjít znovu a znovu do ulic a vždy když se nám něco nelíbí dávat svou nelibost hlasitě najevo.

Možná se jednou této knihy dočkáme.

Závěr

Nikdo zatím nevysvětlil, proč nám už přes dvacet bez přestávky vládnou nebo dávají rady ekonomové, prognostici a statistici. Že by toto byl ten pravý důvod úpadku jak ekonomického, tak i morálního?

Přeji hezké dny.

Zdroj: Pavel Kohout, Úsvit, (Vydal: Pistorius & Olšanská, Příbram 2012, první vydání, ISBN 978-80-87053-78-2

Svítání za 199 korun - část první