„V roce 2019 vydalo nakladatelství Akademia tuto knihu. Jmenovala se V první linii. Armádní generál Petr Pavel. Autorem knihy je Vladimír Mertlík. Kromě slov generála Petra Pavla obsahuje kniha také výpovědi členů jeho rodiny. Jak uvádí autor, kniha je hlubokou sondou do generálova soukromí a odkryla hodnotu, která byla za úspěch zaplacena. O rok později byla generálem autorizovaná kniha také profesionálně namluvena. A generálu Pavlovi se toto zpracování velmi líbilo,“ sdělila Bobošíková a pustila Pavlovo vyjádření: „Docela si to užívám, protože podáno profesionálně tak všechno vypadá líp, než byla realita, která často byla trochu šedá.“
„Audioknihu jsme si pečlivě poslechli. A protože jsme v některých okamžicích nevěřili vlastním uším, porovnávali jsme mluvený text s psaným slovem. Velmi zajímavé je, jak v knize popisuje kurz vojenského zpravodajství při zpravodajské správě Generálního štábu Československé lidové armády otec generála Pavla. Pokud jde o onen kurz, generál Petr Pavel jeho význam vždy zlehčoval. Loni v květnu například napsal: Slýchám, že jsem byl za komunismu rozvědčík. Nevím, co si pod tím představují ostatní. Nebyl jsem žádný Bond, ale výsadkář průzkumník, který se plazil blátem, mrzl ve sněhu a připravoval se na vysazení v týlu nepřítele. Aby hledal odpalovací zařízení nebo velitelská stanoviště. Kdo si to neumí představit, ať se podívá na svobodníka Koubu ve filmu Copak je to za vojáka. Teď si poslechněte, jak popisuje tento Pavlův kurz v knize jeho otec Josef Pavel,“ zmínila Bobošíková.
„Jednou za mnou přišel šéf a povídá: My ti dáme kluka do zpravodajského kurzu. A to jsem se v duchu nadmul. To jsem věděl, že začíná jeho cesta vzhůru. Protože ten kurz byl na úrovni Voršilovky. To byla vojenská akademie generálního štábu ozbrojených sil SSSR v Moskvě, v komunistickém bloku. Cesta k nejvyššímu vojenskému vzdělání a protipól Westpointu. V United States Military Academy. Kdo ji měl, šel jasně dál. A ti, kteří ze školy v Moskvě šli do našeho zpravodajského kurzu, byli pak většinou agenti nebo vojenští atašé a přidělenci. Ale víc na zpravodajské než diplomatické úrovni. I když mezi tím nikdy moc velký rozdíl nebyl, diplomacie byla vždycky jen krytí pro opravdový výkon úkolu. Tak to jsem věděl, že jde výš,“ zaznívá nahrávka.
https://www.youtube.com/embed/imGLzh9qx5w
„Trochu něco jiného než mrznutí ve sněhu a plazení v blátě, že? A vzpomínky Pavlova otce pokračují. Stejně jako Petr Pavel byl voják a komunista. Jak uvedl v knize, o svém vstupu do strany vůbec nikdy nepochyboval. O čem ale pochyboval, byla politika KSČ. A jak říká, vnímal divné kontrasty. Nechme opět promluvit audioknihu,“ říká Bobošíková.
„Víte, já jsem tak starý, že jsem nejdřív hajloval. Chodil jsem do školy od 44. a ze všeho nejdřív jsem se učil hajlovat. Sieg Heil, Herr Oberstumbanführer. Musel jsem, když jsem měl přijít na návštěvu školy. Paní učitelka Popelková a pan ředitel z něj byli celí vedle a my žáci jsme museli vzorně hajlovat a zdravit Sieg Heil, Herr Oberstumbanführer,“ zaznívá na nahrávce.
„O politice KSČ pochyboval otec Petra Pavla pořád víc a víc. Vadila mu obrovská míra povrchnosti a pokrytectví režimu. I to, že se kázala voda a za závěsem se pilo víno. Člověk byl podle něj zbaběle vystrašený, a pokud měl rodinu, děti na vysoké škole, byt, půjčku na auto, byl zvyklý žít víc než třicet roků v daném systému a měl určitou životní úroveň, tak se těžko prý něco kritizovalo. Respektive těžko se kritizovala věc, o níž víte, že se s ní po kritice nic nestane, ale vás ta kritika smete. Pokračuje otec Petra Pavla,“ dodává Bobošíková.
„Neumím si představit, že bych býval nahlas nadával na komunisty. Okamžitě bych totiž skončil – a kam bych šel? Z Kladna nebo z Tábora? Manželku by to postihlo, kluka by vyhodili ze školy. Takže je těžké odpovědět, co bylo lepší,“ zaznívá opět na nahrávce.
„Tolik vzpomínky z autorizované knihy prezidentského kandidáta Petra Pavla, kterou před čtyřmi lety vydalo renomované nakladatelství Akademia. Pro ty, kteří pochybují, uvádíme, že bylo citované z páté kapitoly s názvem Kořeny. Ze stran 99, 103 a 107. Jak že to má generál na svém plakátu? Lhaní bylo dost, zvolme si pravdu a důstojnost,“ zakončila Bobošíková.
Zdroj : Parlamentní Listy
Komentáře