Za celkem typickou pokládám skutečnost, že protichávezovsky naladění nejsou u nás jen pravičáci a vůbec lidé zhlouplí propagandou, ale také třeba někteří čeští stalinisté.
A vskutku: Chávez svou revoluci nedělal podle těch či oněch zastaralých receptů, dělal ji na základě společenské reality Venezuely jedenadvacátého století. To je třeba brát v potaz, budeme-li hodnotit jeho dílo a budeme-li v něm hledat inspiraci. Stejně jako je naivní chtít u nás zrealizovat změny, k nimž došlo na Islandu, protože počet Islaďanů je menší než počet Brňanů a ekonomika Islandu je zcela jiná než ekonomika země ve středu Evropy, bylo by naivní snažit se převzít recept, podlě něhož dělal Chávez revoluci ve Venezuele, zemi s třetími největšími zásobami ropy na světě a zemi s poměrně odlišnou sociokulturní tradicí. Přesto je však venezuelská revoluce, jakož i socialistické společenské změny v dalších jihoamerických zemích, velmi inspirativní pro nás v tom smyslu, že – navzdory přesvědčení českých pravičáků – lze tyto věci dělat na základě demokratického konsensu většiny společnosti - bez násilí, bez gulagů a bez jakéhokoli jiného teroru, jímž jsme stereotypně strašeni. Ostatně Latinská Amerika má s diktaturami mnoho neblahých zkušeností – s pravicovými diktaturami.
Venezuela, Bolívie, Argentina, Brazílie a další země toho regionu nám ukazují, že je možné hledat alternativy a že je možné je také uskutečňovat. Samozřejmě můžeme u těchto zemí kritizovat věci, jež se nezdařily, je nevyhnutelné, že při tak rozsáhlých změnách dojde k chybám, ale lidé, kteří se nechají ochromit strachem, že něco zkazí, zkazí nakonec vše.
Hugo Rafael Chávez Frías se stal symbolem naděje nejen pro Latinskou Ameriku, ale i pro nás, naděje, že je možné probudit společnost ze spánku a změnit ji. A proto nejen Venezuelané, ale i všichni lidé dobré vůle u nás, mohou zvolat ¡Todos somos Chávez!
zdroj:http://jaroslavpolak.blog.idnes.cz/c/324800/161Hasta-siempre-Compa241ero.html
